Ekonomika dopravy

Charakteristika dopravy doprava je součástí technické infrastruktury (vedle energetiky, telekomunikací, vodního hospodářství, odpadového hospodářství apod.), jde o činnost spjatou s cílevědomým přemísťováním osob a hmotných předmětů v čase a prostoru, zahrnuje dopravu:  silniční,  železniční,  leteckou,  vodní,  potrubní,  kombinovanou,  městkou hromadnou aj.

Význam dopravy doprava působí jako podpůrný, integrující a stabilizující prvek národního hospodářství, významně také ovlivňuje životní úroveň obyvatelstva, její význam stoupá s rozvojem národní ekonomiky a se sociálním rozvojem, doprava umožňuje společenskou (mezinárodní) dělbu práce, význam spočívá zejména v:  přepravě produktů z místa výroby (výskytu) do místo spotřeby,  ovlivňování rozvoje výroby a služeb – soustřeďovat činnosti do určitých lokalit, čímž podporuje výnosy z rozsahu a aglomerační efekty (lokalizační, urbanizační), (lokalizační efekty – vznikají koncentrací podniků stejného odvětví, urbanizační efekty – vznikají koncentrací podniků různých odvětví v určité oblasti, aglomerační efekty podporují např. přelévání znalostí mezi podniky, vznik trhu kvalifikovaných pracovních sil v určité oblasti, rozvoj odbytového trhu apod.),  zvyšování dostupnosti produktů v různých místech, a tím ovlivňuje cenu produktů, doprava je předpokladem pro ekonomický a sociální rozvoj společnosti.

Základní činitelé v dopravě pracovní předměty (přepravovaný objekt), pracovní prostředek, pracovní síla.

Negativní vlivy dopravy vedle pozitivních efektů přináší doprava také negativní dopady na životní prostředí či lidské zdraví, dochází ke znečišťování ŽP, zatěžování prostředí hlukem, ztráty na životech a hmotné ztráty způsobené dopravními nehodami, spotřeba energií, riziko poškození přepravované věci během přepravy aj.

Úloha státu v dopravě tvorba a realizace koncepce dopravní politiky, tvorba právních předpisů, vymezení odpovědnosti mezi jednotlivými subjekty dopravního procesu, stanoven základních finančních vztahů mezi státem a dopravním subjekty, stanovení a vymezení služeb ve veřejném zájmu včetně pravidel pro jejich úhradu, budování, údržba a provozování dopravních cest v péči státu, odpovědnost za minimalizaci dopadů dopravy na ŽP, podpora informačních a řídících systémů v dopravě aj.

Dopravní politika ČR Dopravní politika je základním strategickým dokumentem pro sektor dopravy, deklaruje úkoly státu a exekutivy v oblasti dopravy s ohledem na společenské potřeby, finanční možnosti a mezinárodní závazky, v současné době je strategie dopravní politiky schválena na období let 2005 – 2013, cílem Dopravní politiky je sjednotit podmínky na dopravním trhu a vytvořit podmínky zajištění kvalitní dopravy v rámci udržitelného rozvoje, hlavními prioritami Dopravní politiky je zajištění:  rovných podmínek v přístupu na dopravní trh,  kvalitní dopravní infrastruktury umožňující hospodářský růst,  financování v sektoru dopravy,  zvýšení bezpečnosti dopravy,  podpory rozvoje dopravy v regionech.

Dopravní obslužnost zajištění dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení a k uspokojení kulturních, rekreačních společenských potřeb včetně dopravy zpět, zajišťují ji:  kraje a obce v rámci své samostatné působnosti ve svém územním obvodu,  stát v případě přepravy cestujících veřejnou drážní osobní dopravou s nadregionálním a mezinárodním charakterem.

Dopravní obslužnost kraje, obce a stát mohou poskytovat tuto veřejnou službu:  vlastními prostředky,  uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, dopravci mají právo získat kompenzace za povinně snížené jízdné (např. žákovské jízdné),

Dopravní obslužnost jízdné železniční osobní dopravě, v linkové dopravě a MHD je regulováno, věcná regulace cen zohledňuje:  ekonomicky oprávněné náklady,  přiměřený zisk.

Nástroje dopravní politiky právní, ekonomické, informační.

Právní nástroje jedním z hlavních nástrojů pro realizaci cílů dopravní politiky je vytvoření nového právního rámce novelizací zákonů v působnosti dopravy, stanovení podmínek přístupu na dopravní trh, odstraňování administrativních bariér podnikání v oblasti dopravy.

Ekonomické nástroje předpokladem jejich využití je nastavení tržního prostředí v dopravě, protože významná část nákladů na dopravu není hrazena objednatelem, dochází k nevhodné dělbě práce mezi jednotlivými druhy dopravy, tato situace vede k posilování environmentálně nepříznivých druhů dopravy a zvyšování ztrátovosti ekologicky příznivějších druhů, následkem je tlak na zvyšování výdajů veřejných rozpočtů.

Ekonomické nástroje restriktivní ekonomická opatření:  daně,  poplatky, stimulace pomocí podpor a zavádění principu veřejné služby:  podpora z evropských zdrojů,  zdroje soukromé a veřejné v rámci partnerství soukromého a veřejného sektoru

Informační nástroje významné zejména pro vyhodnocování a prosazování žádostí o podporu z veřejných (evropských) zdrojů, mezi hlavní nástroje patří:  internetové stránky Ministerstva dopravy,  Jednotná dopravní vektorová mapa (mapový server o dopravní infrastruktuře),  veřejný informační systém o jízdních řádech,  informační systém o aktuální situaci v silniční dopravě a další. požadavek včasnost a dostupnost informací (vazba na krizové řízení).

Instituce působící v dopravě Ministerstvo dopravy, Státní fond dopravní infrastruktury, Ředitelství silnic a dálnic (péče o provoz a údržbu dálnic a rychlostních komunikací), kraje a obce (majiteli silnic II. a III. třídy jsou kraje, obce jsou majiteli místních komunikací), Drážní úřad, Drážní inspekce, Správa železniční dopravní cesty (vlastnická práva k železničním dopravním cestám), Státní plavební správa, Úřad pro civilní letectví aj.

Mezioborové vlivy dopravy doprava ovlivňuje další politiky státu, např.:  sociální politiku,  regionální politiku,

Doprava a sociální politika státu sociální politika a osobní doprava:  regulace tarifů, ochrana ŽP a doprava:  nevhodná struktura a organizace dopravy vede k využití individuálních dopravních prostředků,  negativní tlak na sociální situaci obyvatel (zvýšení nákladů na přepravu),

Doprava a regionální politika doprava je jedním z klíčových faktorů rozvoje regionů, dopravní politika plynule přechází do městského a regionálního plánování, dopravní infrastruktura např. usnadňuje lokalizační rozhodování firem, souvislost také s turistickým ruchem, významný posun od „klasické“ dopravy k rozvoji takových částí dopravy, jako je cyklistická doprava (viz Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy České republiky), cyklistická doprava se stává alternativou k ostatním druhům dopravy (flexibilita, jedna z možností řešení dopravních kolapsů, propojení městských a regionálních sítí cyklotras).

Veřejný a soukromý sektor v dopravě doprava je privátním statkem, většinou provozovaným na veřejných dopravních cestách, právo na obsluhu veřejnou dopravou, doprava proto vyžaduje zásahy veřejných orgánů (dotace, regulace jízdného apod.)

Děkuji za pozornost