„Psychiatrická“ linie a její význam pro arteterapii jako obor Arteterapeutická konference Ateliéru arteterapie 2015

Terminologie Pacientské umění – the art of insane Art brut – J. Dubuffet, 1945 Outsider art – R. Cardinal, 1976 Insitní umění – Š. Tkáč, A. Pohribný, 1966

Chronologie Do konce 18. stol. nebyly grafické projevy duševně nemocných vnímány jako důležité, nicméně začal být patrný zájem veřejnosti o problematiku duševního onemocnění a prostředí ústavů pro duševně choré. Na počátku 19. stol. se situace mění, v díle francouzského psychiatra P. Pinela jsou odkazy a zájem o výtvarný projev pacientů, reflektována je však pouze tvorba těch, kteří před propuknutím choroby byli profesionálními umělci s akademickým školením. Jako první publikoval v r. 1810 tvorbu neškoleného pacienta J. Haslam, lékárník v Bedlamu.

Romantismus přináší změnu v pohledu na tvorbu, umělce a umění Romantismus přináší změnu v pohledu na tvorbu, umělce a umění. Tvorba pacientů se dostává do popředí zájmu lékařů, kteří ji hodnotí z pohledu tehdejších diagnostických přístupů, pomíjena je výtvarná či estetická kvalita pacientských grafických projevů. Výtvarná tvorba pacientů není vnímána v souvislosti s osobností jejího autora. Na konci 19. stol. psychiatři začínají zakládat soukromé sbírky umění duševně chorých, k tomuto typu tvorby je umožněn přístup umělecké i ostatní veřejnosti díky vzniku specializovaných muzejních sbírek a pořádání výstav. Tato činnost je rovněž doprovázena texty, které již nemají podobu klinických studií, ale často preferují estetická hlediska. „Primitivní“ forma výrazu tvorby psychiatrických pacientů upoutává pozornost moderních malířů.

Setkání tvorby duševně nemocných a moderního umění významně ovlivňuje některé jeho směry, zvl. expresionismus a surrealismus. Ve 20. stol. Se pacientské umění stává součástí galerijního provozu, vzbuzuje mnoho otázek a stává se tématem řady odborných studií. Zkušenost s tímto fenoménem je inspirací pro nově se formující obor arteterapie, zvl. jeho dynamicky či klinicky orientované směry.

Objev umění duševně nemocných William Hoghart – „The Rake´s Progress“ (1735) - „Život prostopášníka “ Wilhelm von Kaulbach – „Das Narrenhaus“ (1835)- „Blázinec“

Portréty duševně nemocných Etienne Georget (1795 – 1828) Théodore Géricault (1791-1824) Zakázka na tvorbu deseti portrétu pacientů v r. 1822 V r.1850 se objevují první fotografie duševně nemocných pacientů

Příběh Jonathana Martina Změna v přístupu k výtvarné tvorbě psychiatrických pacientů Jonathan Martin (1782 -1838), blouznivý metodistický kazatel, přijat do Bedlamu po úspěšném pokusu o zapálení York Minsterské katedrály v r.1829. Výtvarný autodidakt ovlivněný výtvarnou tvorbou mladšího bratra Johna.

Cesare Lombroso Teorie geniality a šílenství Romantismus hledá souvislost mezi genialitou a šílenstvím, obrací pozornost k uměleckým aktivitám a tvorbě duševně nemocných. Vlivný antropolg, kriminolog a psychiatr Cesare Lombroso ( 1835 – 1909) vydává v r. 1864 knihu „Genio e Folia“. Jeho pojetí obhajuje úzkou spojitost mezi šílenci, světci a genii. Nepovyšuje šílenství na genialitu, ale naopak, snaží se ukázat degenerativní rysy geniality. Svou teorii dokládá i ukázkami z výtvarné tvorby duševně nemocných.

Paul – Max Simon Tvůrce spojení mezi psychiatrií a uměním Literárně činný francouzský psychiatr Paul –Max Simon (1849-1923), asistent a pozdější ředitel Ústavu pro duševně choré v Blois. Kresby svých pacientů dokázal klasifikovat v termínech tehdejší nosologických jednotek, hlavní příspěvek spočívá v rozpoznání souvislosti vnitřních představ a charakterem výtvarné tvorby, symptomu a symbolu. Upozornil na význam výtvarného projevu jako komunikačního prostředku. Rovněž byl přesvědčen, že kresby vyjadřují charakteristické rysy osobnosti autora a lze jich použít k diagnostice. Tato myšlenka později stála u zrodu diagnostických technik, např. projektivních testů.

Auguste Marie a Paul Gaston Meunier Vedoucí lékař ústavu pro choromyslné ve Villejuif A. Marie zde v r. 1900 otvírá Museé de la folie. Psychiatr Marcel Reja, vlastním jménem P.G. Meunier, v r. 1907 vydává první publikaci s tématem umění duševně chorých – L´Art chez les Fous. Klade důraz na uměleckou hodnotu tohoto typu tvorby.

Německo, Rakousko, Švýcarsko Díky slabému vlivu myšlenek romantismu ve Francii na začátku 20. století přebírá vedoucí pozici ve studiu tvorby duševně nemocných Německo a německy mluvící země. V úvodu je možné připomenout osobnost lékaře, psychiatra Johanna Christiana Reila (1759-1813), jako jeden z prvních upozornil na význam, který pro pacienty má výtvarné umění, drama a hudba. Zabýval se tématem dynamiky emocí a jejich vlivu na zdravotní stav jeho pacientů a přišel jako jeden z prvních rovněž s myšlenkou významu terapeutické komunity.

Hans Prinzhorn V době H. Prinzorna lze sledovat dvojí přístup ke grafickému projevu – první je zaměřen na diagnostické hodnocení zadaných témat (Fritz Mohr), druhý se věnoval interpretacím spontánního projevu. Historik umění a psychiatr Hans Prinzhorn (1886 – 1933), od r. 1919 na pozvání Dr. K. Wilmannse, ředitele kliniky v Heidelbergu, se ujal zdejší sbírky pacientské tvorby. V r. 1922 publikoval knihu „Bildnerei der Geisteskranken“.

Walter Morgenthaler Přednosta psychiatrické kliniky ve Waldau u Bernu W. Morgenthaler ( 1882 – 1965) vydal v r. 1921 knihu „Ein Geisteskranker als Künstler“, která pojednává o jeho psychotickém pacientovi Adolfu Wölflim.

Estetika art brut Jean Dubuffet (1901 -1985), francouzský sochař a malíř, od r. 1945 použival termín art brut pro označení výtvarné produkce umělců tvořících z různých důvodů na okraji kulturní společnosti. Založil sbírku tohoto umění, která je umístěna od r. 1976 ve švýcarském Lausanne. Jeho zásluhou začal být fenomén art brut akceptován a paradoxně stal součástí muzejních i soukromých sbírek umění.

Gugging Dům umělců V r. 1981 psychiatr Leo Navratil ( 1921 – 2006) otevřel Zentrum für Kunst und Psychotherapie při psychiatrické klinice v rakouském Guggingu. Zavedl inovativní terapeutické přístupy a je rovněž autorem mnoha knih, které prezentují výtvarnou tvorbu duševně nemocných ( „Die Künstler aus Gugging“, „Schizophrenie und Kunst)“. Jeho nástupce Johann Feilacher ( 1954), lékař a sochař, změnil název zařízení na „Haus der Künstler“.

Psychoanalýza a umění psychotiků S. Freud - „umění jako symptom“, případ malíře Christopha Haizmana, C.G. Jung – „ umění jako proces integrace“,Černá kniha, Červená kniha Kris (1900-1957) – „umění jako regres ve službě ega“, šéfredaktor časopisu pro aplikovanou psychoanalýzu Imago, „ Psychoanalytic exploration in art“. V r. 1932 vydal studii o díle vídeňského sochaře Franze Xavera Messerschmidta, kde analyzuje tvorbu v době jeho duševního onemocnění v letech 1771 – 1784. Lawrence S. Kubie – „ Neurotic Distortion of the Creative Process“(1958), „Psychoanalyse und Genie“. Der schöpferische Process ,(1966). Donald Woods Winnicott Marion Milner – „ The Hands of the Living God“,(1969) kazuistika Susan

Dynamicky orientovaná arteterapie Arteterapie orientovaná na klienta - aplikovaná či edukativní arteterapie - klinická arteterapie (M. Naumburg, Helen B. Landgarten) Margaret Naumburg (1890 – 1983) „Schizophrenic Art: Its Meaning in Psychotherapy, 1950. „Psychoneurotic Art: Its Function in Psychotherapy“, 1953. „Dynamically Oriented Art Therapy. Its Principles and Practise“, 1966. Rozdílnost přístupu k psychopatologickému umění v Americe a v Evropě s ohledem na terapeutické možnosti a využití.

Psychopatologie výtvarného výrazu Société Internationale de Psychopathologie de l´Expression et d ´Art-thérapie (S.I.P.E.) – 1959 založena ve Veroně interdisciplinární organizace sdružující historiky umění a kultury, psychiatry, psychology, neurology, speciální pedagogy, arteterapeuty. I. Jakab R. Volmat Literatura: MacGregor, J.,M.: The Discovery of the Art of the Insane, Princeton University Press, 1989. Naumburg, M.: Dynamically Oriented art Therapy, Its Principles and Practice, Magnolia Street Publisher, 1987. Rubin, J.,A.: Art Threrapy, Sources/Resources, Routledge, New York, 2010.