Michel Foucault II. část sociolog moci a subjektivity

Foucaultova metoda archeologie vs. genealogie Archeologie i genealogie nejde se zpátky v čase, aby byla stanovena kontinuita nejde o hledání původu, podstaty vytváření souvislostí z pozůstatků a dávání těchto zlomků do souvislostí, aby byla popsána pravidla hry Archeologie popis „archívu“, nikoli jeho obsahu, ale pravidel uspořádání dokumentů Genealogie - zapojení nediskurzivních fenoménů - je hledání nahodilostí, zvratů, odchylek a podobných „vnějšností“ v dráze toho, co dobře známe

  „Raný Foucault“ „Pozdní Foucault“ Vymezení „sociální epistemologie“ sociální historie Metodologie archeologie genealogie Postavení diskurzu autonomie širší zapojení nediskurzivního Pojetí návaznosti historických období plná diskontinuita oslabená diskontinuita Zkoumaná jednotka epistémé/diskurz dispozitiv

systém trestání (od represe k produkci) 1. přechod od utajovaného souzení a veřejného mučení k veřejnému souzení a utajovanému trestání; vyšetřování jako hledání obecné pravdy po vzoru vědy 2. zrod disciplíny jako umění ovládání lidského těla, které ho činí „poslušným a užitečným“; mikrofyzika moci 3. zrození vězení jako jednotné instituce trestání; vězení předmětem neustálého reformování; trestání produkující populaci delikventů

zacházení s nemocnými (od exkluze k inkluzi) lepra mor nahrazení modelu lepry modelem moru odpovídá velmi důležitému historickému procesu – vynálezu pozitivních technik moci

psychiatrická expertíza a panoptikum (od práva k technologii; vědění a moc) sociální věda a psychologie se ustavuje v souvislosti s výkonem moci nad jednotlivci; situace moci a dozoru umožňovala pozorování a vědění a naopak, aby bylo možné získat potřebné vědění, bylo nutné podrobit objekt zkoumání dozoru panoptikum

Dějiny sexuality (1975) Podle F. bychom měli opustit pohled na sexualitu jako na nějakou přírodní danost, která je ve společnosti pouze potlačována (represivní hypotéza) F. místo toho hlásá názor, že moc ve spojení s odborným věděním je v i této oblasti produktivní – tj. formuje samu podstatu našeho sexuálního jednání Dokládá to na vývoji sexuologie a psychoanalýzy – „vymýšlení“ úchylek, konstrukce normality

Nová kodifikace trestního zákoníku je založena na přesvědčení, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními prostředky. Na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech v souladu s pomocnou (subsidiární) úlohou trestního práva v právním řádu a ve společnosti. Kriminální politika, sledující kontrolu a potlačování kriminality, musí proto spočívat ve vhodném vyvažování prevence a represe. Prevenci je třeba chápat jako soubor nejrůznějších aktivit - především nesankčního charakteru, které vyvíjejí státní, veřejné i soukromé instituce i jednotliví občané. Tyto aktivity jsou orientované na odstraňování, blokaci, oslabování a neutralizaci kriminogenních faktorů. Působení prevence zasahuje do těch oblastí společenského života, v nichž je nutno hledat kořeny kriminality, kam však mnohdy kompetence orgánů činných v trestním řízení nedosahují a jež jsou doménou jiných orgánů státní správy a územní samosprávy, veřejnoprávních institucí i struktur občanské společnosti. (z důvodové zprávy k novému trestnímu zákoníku)

Vězení jsou přeplněna, vznikají nové formy kriminality a selhávají pokusy o nápravu neoliberalismem narušeného společenského klima. Evropská komise v roce 2001 spolufinancovala projekt Stát blahobytu nebo stát trestnic? Zahrnoval několik sociologických studií. Shrnující závěrečná zpráva konstatovala, že stát blahobytu počátkem devadesátých let 20. století začal zanikat a začalo se rychle zhoršovat sociální prostředí. (Josef Šulc - Haló noviny)