Antické Řecko – Archaické období Starověk Antické Řecko – Archaické období Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r02010

Polis Po temné, resp. homérské éře začíná archaické období (800-550 př. n. l.), které přineslo řadu novinek v životě Řeků. Balkánský poloostrov byl rozdělen mezi řadu městských států, jejichž centrum tvořila tzv. polis. Vnímání polis jako města, popř. městského státu je nedostatečné. Dle Řeků byla polis tvořena třemi stránkami: město (hmotná část; město, přilehlé vesnice a zemědělské okolí) obec (společenství lidí žijící v jednom státě) občané (obyvatelé, kteří jsou součástí města a zároveň tvoří právní podstatu obce) Rozloha městských států byla od několika desítek 𝑘𝑚 2 (asi jako dnešní Vsetín) do několika tisíc 𝑘𝑚 2 (Sparta měla rozlohu 8500 𝑘𝑚 2 , což odpovídá asi dvojnásobné rozloze Zlínského kraje). Polis měla různé druhy státního zřízení – tyranida (vláda jednoho), oligarchie (vláda několika), aristokracie (vláda šlechty) nebo demokracie (vláda lidu). Jedna polis často zažila během svého historického vývoje většinu státních zřízení. Mezi nejsilnější městské státy řadíme Spartu, Athény, Korint nebo Megaru.

Společnost polis Nejdůležitější částí polis byli její občané. Občanem se mohl stát pouze jako potomek občanů. V rodinách občanů se rodilo nejčastěji okolo dvou dětí, z nichž nejstarší bylo dědicem majetku. Plnoprávným občanem se stával muž po dosažení plnoletosti. S jeho společenským postavením byla svázána práva a povinnosti. Práva plnoprávného občana: účast na sněmu hlasování o zákonech volba úředníků možnost kandidatury do úřadu vedení soudní pře vlastnictví půdy a nemovitostí na území polis Povinnosti plnoprávného občana: opatření zbroje účast v armádě polis finanční podpora polis a jejího kulturního života Občanů bylo v polis samozřejmě nejméně. Mezi další obyvatele patřily ženy a děti, kteří se však nemohli účastnit politického života polis. Cizinci tvořili podstatnou část obyvatelstva, ale většina občanských práv jim byla odepřena. Jen velmi zřídka se stávalo, že se z rodiny cizince stávala rodina občanská (a to jen za velké zásluhy pro polis). Mezi občany nemůžeme počítat ani obyvatele, kteří byli finančně závislí, tzn. nádeníky, čeledíny, řemeslníky atd. Až postupem času se občany stávali i tito lidé poskytující služby (obchodníci, řemeslníci). Na nejnižším žebříčku společnosti byli otroci, kteří neměli žádná práva a byli soukromým vlastnictvím občana. Otrokem se mohl stát člověk, který měl dluhy, který byl válečným zajatcem nebo se jako otrok již narodil.

Velká řecká kolonizace Se zvyšováním životní úrovně Řeků a s dokončeným přesunem Dórů na Balkán došlo k uklidnění politické situace, což bylo spojeno s nárůstem obyvatel ve městských státech. Díky tomu docházelo k nedostatku zemědělských plodin (nedostatek orné půdy), s čímž rostla nespokojenost občanů. Zároveň bylo třeba zajistit odbytiště pro výrobky, které řemeslníci vyrobili, a pro produkty, které zemědělci vypěstovali. V průběhu 8. - 6. století př. n. l. proběhla tzv. velká řecká kolonizace, během níž nejsilnější řecké státy zakládaly své obchodní pobočky (kolonie) na vhodných místech na pobřeží Středozemního a Černého moře, kde draze prodávaly své zboží a relativně levně získávaly obilí a suroviny. Mezi zakládající městské státy (tzv. metropole) patřily Sparta, Athény, Korint, Megara, Efesos, Milétos a mnoho dalších. Mezi nejznámější kolonie patří osady, které položily základy dnešním velkým městům – Massalia (Marseille), Syrakusy, Neapolis, Rhegion, Korkyra (Korfu), Byzantion (Istanbul), Istros, Odessos (Varna), Naukratis a mnoho dalších.

Velká řecká kolonizace 1) Červeně znázorněné kolonie jsou řeckých metropolí, žluté fénických.

Velká řecká kolonizace Osadníky, kteří zakládali nové kolonie, bychom počítali v řádech stovek. Nové kolonie byly ze začátku hospodářsky závislé na své metropoli a měly s ní přátelské vztahy. Časem se kolonie osamostatňovaly a vystupovaly jako suverénní městské státy. Vytváření kolonií však metropolím nepřineslo pouze pozitiva. Levné obilí z kolonií ruinovalo velké i malé zemědělce v Řecku. Vlastníci velkých polí se přeorientovali na pěstování vinné révy a oliv, pro něž byly v Řecku vhodné podmínky. Drobní zemědělci se však zadlužovali a upadali do dlužního otroctví. Tím se zároveň redukoval počet občanů. Problém představoval také fakt, že se zmenšovala armáda, protože v ní mohli sloužit jen svobodní občané. Mezi bohaté občany se místo zemědělců dostávali řemeslníci, kterým levný přísun surovin vyhovoval, poněvadž z nich tvořili výrobky, které se dobře prodávaly zpět v koloniích. Řecké státy se pomalu dopracovávaly ke společenské krizi, jejíž dopad vedl ke změnám v řízení městských států.

Raná řecká tyranida Do 7. století př. n. l. stála v čele městských států převážně šlechta. Její moc postupně klesala (nové bohaté vrstvy obyvatel, kolonizace) a rostly nároky dalších vrstev obyvatel. Mezi největší problémy patřily zákony, podle kterých aristokracie vládla, ale které neměly písemnou podobu – nebylo tedy možné kontrolovat, zda je ve všech případech souzeno spravedlivě, či je rozhodováno podle potřeb vládnoucí vrstvy. Zákony bylo tedy nutné sepsat. Mezi nejznámější zákonodárce, jejichž zákoníky se dochovaly (ve zlomcích) dodnes, patřili Lykurgos ze Sparty a Drakon a Solon z Athén. Bohatá vrstva se navíc chtěla podílet na vládě, proto došlo k vytvoření nových kritérií, podle nichž se rozhodovalo o tom, kdo se může do čela státu nebo do úřadu dostat, např. se určila nejnižší možná hodnota majetku (tzv. majetkový cenzus). Krize společnosti, kterou přinesla kolonizace (dlužní otroctví, změny cen a rozvrstvení společnosti), vedla k nepokojům mezi společenskými vrstvami. Řešení přineslo zvolení jednoho vládce, který své politické kroky nemusel konzultovat s vládou, kde často docházelo k rozbrojům a tak se nic nevyřešilo. Tento samovládce je nazýván tyran. Tyran začal vládnout téměř jako absolutistický panovník, což mezi obyvateli řeckých městských států nebylo příznivě přijímáno. Po zažehnání krize tak byli tyrani a jejich dynastie svrháváni a byly nastoleny jiné vládnoucí systémy. Nejčastější forma fungovala na způsob dnešní zastupitelské vlády – Byly vytvořeny městské části – tzv. fýly (nahradily rodové fýly), z nichž byl zvolen určitý počet obyvatel, aby hájili zájmy této části polis. Podle fýl se poté tvořila i armáda.

Sparta Sparta byla jedním z nejvýznamnějších řeckých městských států. Nejsilnější stránkou Sparty byla její armáda, v níž mohli sloužit pouze svobodní občané a díky které ovládali své okolí a jeho obyvatele. Výcvik spartského vojáka začínal již u chlapců od sedmi let, kdy byl chlapec zařazen do skupiny, s níž vyrůstal a která později tvořila jednotku spartské armády. Dívky byly také cvičeny v boji, aby byly schopné bránit město, když byla armáda mimo polis. Přesto bylo jejich vzdělávání soustředěno především na péči o domácnost. Společnost byla rozdělena velmi jednoduše: plnoprávní občané – Sparťané (potomci vítězných Dórů) – zaměřovali se pouze na výcvik a službu v armádě. Byla jim přidělována půda státu, na které však sami nepracovali a žili jen z jeho výtěžku. Plnoprávný občan byl třicetiletý voják. perioikové (částečně dórského původu)– lidé žijící na území polis, kteří pracovali pro svého spartského pána v zemědělství, v řemeslné výrobě a v obchodních záležitostech. Měli částečnou svobodu a částečná práva. Během válečných sporů museli sloužit v armádě jako pomocné jednotky. heilóti (původně porobené obyvatelstvo) – v podstatě na úrovni otroků. Neměli žádná práva a byli připoutáni k území Sparťana, na kterém pro něj pracovali. Heilóti byli majetkem státu, ne Sparťana, kterému území patřilo. Heilóti se často bouřili proti spartské nadvládě, ale výraznějších úspěchu nedosáhli. Heilóti se také využívali k výcviku mladých chlapců, kteří s nimi bojovali (tzv. krypteia).

Hoplites 2) Podoba řadového spartského vojáka. V pravé ruce pravděpodobně držel kopí.

Sparta Sparta získala ústavu a zákony již na konci 9. století př. n. l. a vytvořil je Lykurgos. V čele Sparty byli dva králové, kteří vedli vojsko, z královských rodů, kterým radila 28-členná rada starších (gerúsiá). Starší byli voleni doživotně. Králové a rada starších měli především soudní moc a předkládali návrhy lidovému shromáždění. Jejich panování kontrolovalo 5 eforů (vysocí úředníci), kteří byli voleni lidovým shromážděním. Efoři měli také správní a soudní pravomoci. Lidové shromáždění (apellá) bylo tvořeno plnoprávnými muži. Volilo úředníky a do rady starších, schvalovalo návrhy a zákony, které mu bylo předloženo, a rozhodovalo o válce a míru. Síla Sparty se projevila v 6. století př. n. l., kdy vznikl tzv. Peloponéský spolek. Bylo to sdružení nezávislých městských států na Peloponéském poloostrově, které měly společnou politiku a v případě napadení si navzájem pomáhaly. Nejsilnějším státem byla právě Sparta, která se časem vypracovala ve faktického vůdce spolku (hegemon), který ovšem nezasahoval do dění v ostatních městských státech.

3) Podobizna spartského zákonodárce Lykurga. Lykurgos 3) Podobizna spartského zákonodárce Lykurga.

Athény Dalším významným řeckým městským státem byly Athény, které ležely na území zvaném Attika. Na rozdíl od Sparty došlo v Athénách k asimilaci s původním obyvatelstvem. Společnost se dělila na několik vrstev: plnoprávní občané – Občanem byl pouze syn občanů. Občany se stávali muži starší 18-ti let, kteří absolvovali povinnou dvouletou vojenskou službu. Ve většině případů se živili zemědělstvím nebo obchodem. Povinnosti a práva jsme vysvětlovali na začátku kapitoly. metoikové – trvale usídlení cizinci. Nemohli vlastnit na území Athén pozemek, takže se živili jako řemeslníci nebo obchodníci. Mohli vlastnit otroky, ale museli platit zvláštní poplatky a neměli občanská práva. V době ohrožení museli sloužit v armádě. Metoik se mohl stát občan jen díky usnesení sněmu. cizinci – většinou obchodníci, kteří na čas pobývali na území a živili se především obchodem. otroci – počet otroků v Athénách rostl s růstem životní úrovně v polis. Největší problém tvořili dlužní otroci, kterých v 7. století př. n. l. začalo velmi přibývat kvůli problémům spojených s kolonizací. Otrok, který byl osvobozen, se stal metoikem.

Athény V čele Athén stálo 9 archontů (nejvyšších úředníků), kteří byli voleni z řad aristokracie na jeden rok. Každý archont měl přidělenu oblast, o kterou se staral (něco jako dnešní ministři). Po uplynutí jednoho roku mohli kandidovat znovu, nebo se stali členy aristokratické rady (aeropagu), která měla soudní a správní moc. Úředníky volil sněm, kterého se účastnili všichni plnoprávní občané polis. Ze sněmu se zároveň losovalo 500 občanů, kteří jeden rok tvořili radu kontrolující činnost úředníků. V případě vojenského ohrožení bylo do čela státu na rok voleno deset stratégů (vojenských velitelů). S problémy, které přinesla kolonizace a tím také změna společnosti, se museli vyrovnat i v Athénách. V roce 621 př. n. l. nechal archont Drakon sepsat zákoník na základě obyčejového práva, v němž byly uvedeny tresty za nejčastější provinění. Tresty však byly velmi přísné.

4) Chrámový pahorek v Athénách v dnešním stavu. Akropolis 4) Chrámový pahorek v Athénách v dnešním stavu.

Athény Drakonovým nástupcem byl v roce 594 př. n. l. Solon, který je proslulý svými reformami. Byla mu nabídnuta pozice tyrana, aby vyřešil athénské problémy, což odmítl. Stal se archontem s výjimečnou pravomocí. Mezi nejznámější reformy patří: vykoupení dlužních otroků pomocí státních financí rozdělení občanů do čtyř majetkových tříd, podle kterých mohli zastávat pozice se státní správě: pentakosimedimnoi (nejbohatší, zastávali nejvyšší úřady, ve vojsku jezdci) hippeis (stále poměrně bohatí, podobné funkce jako předchozí) zeugítai (střední vrstva, nižší úřady, těžkooděnci) thétes (malý majetek, pouze účast na sněmu, lehkooděnci, popř. veslaři) zavedení rady čtyř set, která měla tvořit opozici k aristokratickému aeropagu. Volila úředníky a spravovala stát. byl zřízen lidový soudní dvůr, k němuž bylo možno se dovolat při nesouhlasu s rozhodnutím úředníka. Přese všechnu snahu archontů nespokojenost v Athénách rostla. Proto se občané rozhodli ke krajnímu řešení – nastolení tyrana.

5) Podobizna athénského reformátora Solona.

Athény Do čela státu se dostal Peisestratos, který si získal chudší obyvatele tím, že zabavil půdu aristokratům a rozdal jim ji. Řemeslníci a obchodníci získali pro své zboží nová odbytiště v zahraničních koloniích, takže proti jeho nástupu také neměli vážnější připomínky. Za jeho vlády byly Athény zvelebovány (kanalizace, vodovod) a rostla i kulturní úroveň. Peisestratovi synové, kteří nastoupili po smrti otce, již takovou pozici neměli. Jeden syn byl zabit, druhý (Hippias) v roce 510 př. n. l. vyhnán kvůli utužování absolutistického postavení. Po vyhnání tyranů nastupuje do čela státu Kleisthenes, který dokončil přestavbu athénské politiky do demokratického státu. Kleisthenes rozdělil území Athén na menší celky – demy (1. p. demos), které se slučovaly do větších skupin – trittyí. Z celkových 30 trittyí bylo vytvořeno deset fýl (v každé fýle byla venkovská, městská a přímořská trittye). Z každé fýly bylo vylosováno 50 občanů, kteří zastupovali zájmy svého území v radě pěti set, která se podílela na řízení Athén. Za Kleisthena vznikl pravděpodobně i ostrakizační (střepinový) soud, který rozhodoval, zda někteří lidé neškodí polis. Pokud získali nadpoloviční počet hlasů, byli z Athén vyhoštěni.

6) Podobizna athénského reformátora Kleisthena. Kleisthenes 6) Podobizna athénského reformátora Kleisthena.

Otázka závěrem 1) Vysvětli pojem polis. 2) Popiš průběh velké řecké kolonizace. Urči její klady a zápory. 3) Charakterizuj tyranidu. 4) Popiš městský stát Sparta. Vysvětli její politický systém. 5) Popiš městský stát Athény. Vysvětli jejich politický systém. Charakterizuj reformy Solona a urči jejich přínos.

Literatura POPELKA, Miroslav; VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy: Pravěk a starověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 143 s. ISBN 80-7235-145-1. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny pravěku a starověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-57-0.

Obrázky 1) BENOWAR. Wikipedia.cz [online]. [cit. 11.12.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f4/AntikeGriechen1. jpg 2) STW. Wikipedia.cz [online]. [cit. 11.12.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d3/Hoplit.png 3) LARSINIO. Wikipedia.cz [online]. [cit. 11.12.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/57/Lycurgus.jpg 4) SAVIN, A.. Wikipedia.cz [online]. [cit. 11.12.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Attica_06- 13_Athens_50_View_from_Philopappos_-_Acropolis_Hill.jpg 5) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 11.12.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Solon.jpg 6) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 11.12.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Cleisthenes.jpg