Západní Evropa v době boje o investituru Michaela Psíková

SPOLEČNOST 11. STOLETÍ Šlechta v předchozích staletích zakládala kostely a kláštery, které považovala za svůj majetek. Zasahovala tak do volby biskupů a opatů. Také požadovala právo zasahovat do sporů biskupů a kněží. Potvrzování duchovních představitelů se nazývalo INVESTITURA . Na základě investitury římský císař potvrzoval volbu římského papeže.

CLUNYJSKÉ HNUTÍ – hnutí, které mělo za cíl obnovit západní mnišství. - nyní ideály tohoto hnutí přijímá i západní světské kněžstvo. - z praktických i duchovních důvodů byl přijat celibát pro světské kněze.

SIMONIE – název vznikl podle Šimona Mága, který je zmíněn ve Skutcích apoštolů. - Šimon Mág viděl apoštoly konat zázraky a požadoval přijetí do sboru apoštolů, aby mu za úplatu svá „kouzla“ prozradili. - za simonii tak bylo považováno udělování církevních svátostí a hodností za peníze. - za simonii byla považována i investitura.

POŽADAVKY CÍRKVE Kostely mají sloužit jen k duchovním záležitostem. Kněze smí soudit jen kněz. Kněz je poslušný pouze svému biskupovi. Snaha vytvořit církev jako jednotnou mezinárodní organizaci v čele s papežem. Císař nemá zasahovat do záležitostí církve.

BOJ O INVESTITURU Spor mezi císařem a papežem o uvedení papeže do úřadu. Hlavními osobnostmi tohoto sporu byli: císař - JINDŘICH IV. (1056 – 1106) papež – ŘEHOŘ VII. (1073 – 1085)

1059 – papež MIKULÁŠ II. vydal ustanovení o volbě papeže. Papež je volen pouze sborem kardinálů. Takto zvolený papež už nepotřebuje potvrzení císařem. Autorem tohoto ustanovení byl mnich HILDEBRAND, pozdější papež Řehoř VII.

ŘEHOŘ VII. 1073 – Hildebrand zvolen papežem a požaduje reformní hnutí. Prostřednictvím legátů kontroloval i církev za Alpami. Důrazně vyžadoval celibát. Sesazoval neposlušné biskupy. Uplatňoval papežskou klatbu nad světskými knížaty a králi. Na svou stranu získal některá říšská knížata a jejich území považoval za papežská léna.

JINDŘICH IV. Nepodporoval clunyjské hnutí. Kvůli poměrům uvnitř říše nezasáhl proti papeži ihned. Vystoupil, až byl požádán o podporu vyšším duchovenstvem v říši a Lombardii. Také se odmítl vzdát investitury. Papež nad Jindřichem vyhlásil klatbu. 1076 – Jindřich prohlásil papeže za sesazeného.

Jindřich IV. zahájil boj, ale v důsledku klatby jej opustila část říšských knížat. Podmínkou obnovení podpory bylo to, že císař získá papežovo odpuštění. Moc papeže vzrostla ještě tím, že v Itálii získal spojence v osobě vodce Normanů ROGERA GUISCARDA. (Normané se vraceli ze Svaté země, ze Sicílie vytlačili Araby a slíbili papeži podporu.)

1077 – vykonal Jindřich IV. potupnou kajícnou pouť do CANOSSY. Papež mu odpustil, ale k dohodě nedošlo. Nastal několikaletý boj. 1084 – císař se zmocnil Říma a papeže obléhal v Andělském hradu. Normanům se však podařilo císaře z Říma vytlačit a papeže pod svou ochranou odvedli do Salerna. 1085 – zde papež Řehoř VII. zemřel.

POČÁTEK 12. STOLETÍ V boji o investituru pokračovali nástupci na obou stranách. 1122 – KONKORDÁT WORMSKÝ - kompromisní dohoda, - církevní hodnostáře volí duchovní, - císař má vliv jen v německých zemích, proto zvolený biskup byl uznán až tehdy, když složil slib věrnosti a poslušnosti císaři, - císař mu podáním žezla dal právo vykonávat úřad a disponovat statky, které se vázaly k jeho hodnosti.

POUŽITÁ LITERATURA: ABC světových dějin, Orbis, Praha 1967. Dějepis pro gymnázia a střední školy, SPN, Praha 2001, ISBN 80-7235-152-4. [online]. [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7b/Heinrich_4_g.jpg [online]. [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/24/Gregor7_g.jpg