Způsoby intervence, které u nás mají tradici

Způsoby zacházení o hroženými a společnost ohrožujícími mladistvými: Intervence obcí Typy ústavní výchovy a rozhodování o ní Diagnostický ústav Výchovný ústav Vězení

  Intervence obcí: Sociální pracovníci městských úřadů a obcí s rozšířenou působností (dříve okresních úřadů) Sociální kurátoři pro mládež a sociální kurátoři pro dospělé.

KURÁTOŘI PRO MLÁDEŽ na sociálních odborech obecních úřadů: pečovat o děti mladší než 15 let, které se dopustily trestného činu v případě dospělých, pečují o mladistvé 15-18 let, kteří se dopustili přestupku, nebo trestného činu, nebo u nich bylo již zahájeno trestní stíhání, Pečují také o děti a mladistvé, kteří mají opakovaně poruchy chování (např. útěky z domova, zneužívání návykových látek, závislost na automatech, absence ve škole).

Práce kurátora bezprostředně související s péčí o Ohroženou mládež (Matoušek, Kroftová, 2003, s. 154): A) spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení (přestupkovém řízení) a podává jim zprávu o dítěti či mladistvém, B) zúčastňuje se soudního projednávání, C) může navrhovat výchovu v náhradní rodině, ústavní a ochrannou výchovu, D) pečuje o děti a mladistvé propuštěné z ústavní výchovy, E) organizuje a realizuje preventivní programy.

Ústavní výchovA (Srov. Matoušek, Kroftová, 2003, s. 155-156) : u těch dětí, o které rodiče nepečují, a žádná jiná alternativa výchovy dítěte se nejeví jako žádoucí, či není dostupná - navrhuje ji obec s rozšířenou působností. Příslušná obec dává návrh nebo podnět soudu, který pak ústavní výchovu nařídí, a má také možnost podávat soudu návrh na zrušení ústavní výchovy. Soud může nařídit i jiný druh výchovy než ústavní péči.

Ochranná výchova Má účel preventivní, má též izolovat a resocializovat toho, kdo se dopustil společensky nebezpečného činu. (Matoušek, Kroftová, 2003, s. 156). Ukládá se všem, kteří mezi 12. a 15. rokem spáchali trestný čin, který trestní zákon u právně odpovědných osob umožňuje stíhat výjimečným trestem.

Také osobám mladším 15 let, které spáchaly čin, který se u trestně právních osob považuje za trestný čin. Pro mladistvé 15-18 let – jen v trestním řízení, péče ve zvláštních zařízeních, v nichž je pod řádným pedagogickým vedením zabezpečena příprava chovance na jeho budoucí povolání. Ústavní a ochranná výchova můžou být ukládány osobám mladším 18ti let, výjimečně mohou být prodlouženy do 19ti let (srov. Matoušek, Kroftová, 2003, s. 156).

Co jsou aktuální problémy současných ústavů pro mládež dle Tesařové (1997): nedostatek diferenciace ústavů, málo individualizované péče, neujasněná koncepce reedukace, malé kapacity všech zařízení, apod. programy jsou podle Tesařové odtržené od běžného života, jak se má jedinec naučit žít v prostředí neustálého dozoru a přísného vedení, je málo účelné, praktické…svěřenci mají mnohdy jen malý podíl na organizování činností, šikanování a agresivita jsou běžnými jevy, kontakty rodičů se svěřenci jsou omezeny, často je personál lhostejný. Po propuštění se chovanec ocitá ve vztahovém vakuu, kurátor na něj pro přetíženost nemá čas.

Diagnostický ústav dle Matoušek, Kroftová (2003, s. 158-159): Pobyt v něm nařízen soudem, nebo může být dobrovolný (předpokládá trojstrannou dohodu mezi vedoucím ústavu, rodiči – zákonnými zástupci a svěřencem samým). V polovině pobytu v diagnostickém ústavu vypracovává vychovatel předběžný závěr o svěřenci, a další – konečný - se vypracovává těsně před koncem pobytu klienta, málo dětí se vrací do svého původního prostředí, většina z nich odchází do výchovného ústavu.

Výchovný ústav dle Matoušek, Kroftová (2003, s. 159-160): Sem jsou děti a mladiství umísťováni na základě rozsudku soudu, který jim nařídil ústavní výchovu, na základě soudního usnesení o předběžném umístění v ústavu, nebo po dohodě s rodiči. Ústav poskytuje dlouhodobou péči, jejímž těžištěm je příprava na budoucí povolání, výukové programy mohou mít 3 podoby. A) kurzy a praktická školení pro krátkodobé pobyty a pro nejhůře vzdělavatelné svěřence. B) odborné učiliště, jež svěřenec absolvuje s výučným listem. C) střední odborné učiliště.

„Svěřenci jsou rozděleni do výchovných skupin, jež obvykle odpovídají jejich zařazení do vzdělávacího programu; pokusně se zavádějí tzv. samostatné skupiny svěřenců, kteří bydlí mimo internát a docházejí do zařízení na výukové programy a na stravu a jinak už nejsou pod kontrolu ze strany pracovníků zařízení“. Matoušek, Kroftová (2003, s. 160)

Vězení Vězení nevede k respektování společenských autorit, vede naopak k pohrdání těmi autoritami, někdy z osnování plánů na pomstu. Ve vězení dochází ne k resocializaci, ale k desocializaci. Matoušek, Kroftová (2003, s. 165)

Prizonizace: srov. Matoušek, Kroftová (2003, s Prizonizace: srov. Matoušek, Kroftová (2003, s. 167): proces probíhající nejen ve vězeních, ale také ústavních zařízeních pro dlouhodobý pobyt rizikové mládeže: adaptace na fungování ústavního zařízení, osvojování vězeňské (ústavní) kultury. Prizonizace nese s sebou ztrátu vlastní iniciativy, preferování cesty nejmenšího odporu, adaptace na umělé prostředí stoupá, adaptabilita na civilní život klesá. Kriminogenní působení věznic (kriminální nákaza Matoušek, Kroftová, 2003, s. 172).

Použitá literatura: MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003. TESAŘOVÁ, J. Rozhodování o ústavní a ochranné výchově mladistvých. Diplomová práce. Praha: Katedra sociálních práce FF UK, 1997.