Demokratický deficit v EU: rámec analýzy Robert Zbíral Instituce EU

Úvodní poznámky základní teze: kdy je vláda demokratická a legitimní? EU může být legitimní jen tehdy, pokud inst. struktura a rozh. proces jsou dost demokratické kdy je vláda demokratická a legitimní? A. Lincoln: „government of the people, by the people, for the people“ of the people: prvek politické komunity, pospolitosti by the people: otázka vstupů do pol. systému (input legitimita) for the people: otázka výstupů z politického systému (output legitimita) čím vlastně je EU? směřování ke státu: adaptace klasických prvků demokracie z národního státu na EU sui generis: postsuverénní, postdemokratická (osvobodit demokracii z osidel národního státu?) jaká měřítka aplikujeme?

Mezi legitimitou a demokracií chybí vztah není zde žádná přímá úměra mezi proměnnými obsahová definice legitimity EU je legitimní pro svůj cíl- cesta není důležitá ordoliberalismus- integrace jako realizace osobní ekonomické autonomie (Ernst Mestmacker) klíčem prosazování čtyř svobod procesní definice legitimity, ale bez demokracie vláda vs vládnutí- druhé daleko komplexnější (stejně jako svět) korporativismus: odmítnutí politických stran, spíše role zájmových skupin příklady: Komise a Bilá kniha o vládnutí (2001), Oliver Gerstenberg je v souladu s identitou EU i členských zemí?

Odvozená legitimita mezivládní model (např. Andrew Moravcsik a liberálně mezivládní přístup) státy předaly EU pravomoci za jistým účelem- přesný rozsah svěřených pravomocí rozhodují mezivládní instituce, nadnárodní hlavně pro udržení důvěry legitimita odvozená od souhlasu států s vývojem demokracie je na národní úrovni (odlesk i na unijní) regulativní model (např. Giandomenico Majone) EU realizuje normativní cíle Smluv- chce výsledky blízké Pareto hranici legitimita při založení, poté hlavně kontrola domluvených pravidel (neúplný kontrakt) EU je regulativní organizací- úkolem činnosti, které jsou schválně mimo dosah politiků (euro, vnitřní trh) u Komise hlavní nezávislost a odbornost (agentura) EU nemá být demokratická (pak politizace a přerozdělování)- jde o čtvrtou větev moci

Námitky proti únosnosti odvozené legitimity přímý účinek / přednost práva EU rozhodování není vždy čistě derivativní- státy nemohou postupovat samostatně (výjimkou veto) je zde naopak schopnost prosadit i to, co chce velká většina? skutečně je politika EU jen regulativní? i kdyby ano, nemá též redistributivní účinky? profituje z politik EU každý stejně?: motivované zájmové skupiny vs roztroušení občané (plátci) jsou regulátoři zcela nezávislí? snadnější přístup lobbingu M+M svým způsobem následovníky Michelse a Webera- podpora osvícené byrokracie

Demokratický deficit existuje: pro a proti posílení exekutiv a oslabení parlamentů v EU exekutiva (ER, Rada, Komise) není nár. parlamentům obecně odpovědná nár. parlamenty ztrácejí i jinde- nízký vliv na legislativu námitky vlády odpovědné nár. parlamentům (pořád se prohlubuje) média i parl. stále více kontrolují činnost exekutivy v Bruselu řešení Lisabonská smlouva a systém kontroly subsidiarity třetí komora z nár. parlamentů? slabá role Evropského parlamentu sice posilování, ale stále není absolutní rovnost u jmenování Komise jen reakce, nemá legisl. iniciativu viz právě posilování (jde ještě vůbec zvýšit?) EP se snaží své pravomoci využívat limity možného

Demokratický deficit existuje: pro a proti neexistence evropských voleb (volby druhého řádu) přitom jediný prvek přímé legitimity každý stát vlastní obvod, strany mají národní programy voliči nemají přímý vliv na agendu v EU námitky nefungovalo by, EU nemá „evropská témata“ (viz zájmy občanů) občan se nemusí starat o vše řešení další přesun pravomocí (redistribuce) změna volebního systému (a návazné posuny v inst. rámci) vzdálenost EU od občanů (a voličů) instituce: problémy kontroly, není dělba moci (např. Komise- ani vláda, ani byrokracie, v EP problémy řádné diskuze) technokratická podoba pol. procesu není to vlastně dobře? kdo chce, informace najde (paranoia z netransparentnosti- vše je otevřenější než jinde) u kontroly role Soudního dvora i národních subjektů opět masivní prohlubování integrace (redistribuce) výraznější politická soutěž

Demokratický deficit existuje: pro a proti soulad cílů EU s preferencemi voličů vlády prosazují v EU to, co by jim doma neprošlo liberalizace trhu, dotace v zemědělství volný vnitřní trh je pravicový koncept (status quo není středové) zájmové skupiny zastupující podnikatele lépe financovány a organizovány než občanská společnost (preference zájmů kapitálu) námitky všude vysoké většiny- potřeba kompromisu levice bohatě zastoupená v Radě i EP neprohlubování nechrání sociální stát chybí daňová konkurence- státy stejně mají raději deficity řešení větší mobilizace levice přenastavení hlavních cílů integrace

Nová řešení: ostřejší politická soutěž nynější přímé vstupy do systému evropské volby: viz výše, hlavně národní témata referenda: větší zájem, ale jednorázové záležitosti demokracie je o soutěži, ta tříbí pozice a zvyšuje zájem politická konkurence vede k formování názorů a budování identity částečně probíhá už nyní (EP, trochu ER) politika EU dopadá na občany, ale musí být střet např.: vnitřní trh dobudován, teď komu bude prospívat nikoliv pouze dělení pro / proti integraci reakce na změny preferencí voličů (poté i akceptace porážky) mít možnost vykopnout špatné politiky další zvýšení transparentnosti rozhodování nabídka programů a osobností ve volbách do EP podpora vzniku celoevropských stran

Nová řešení: účastnická demokracie zastupitelská demokracie na ústupu role globalizace, vzájemné závislosti hranice států vs pohyb kapitálu a zboží prvky: expertokracie, občanská společnost (neziskovky atd.), přeshraniční zájmové skupiny občané se účastní politiky i jinak než skrze volby víceúrovňové vladnutí: ve složitých systémech heterogenní účast na čemkoliv lépe legitimizuje výstupy role konzultací a dialogu s různými aktéry (stakeholders) Čl. 11 SEU: „Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.“ praktické provedení: v EU propagátorem zejména Komise zapojení rozličných skupin do rozhodování (poradní výbory, lobbing) lidová iniciativa kritika: otevřený a transparentní dialog negarantuje rovný přístup a demokratickou odpovědnost

Nová řešení: deliberativní demokracie koncept veřejné sféry prostor, ve kterém si mohou subjekty vyměňovat názory bez vnějších omezení a tlaku občanská společnost zde formuluje své postoje vůči vládě cílem institucí je ochránit veřejnou sféru hlavním prvkem je diskuze sama, ne provedení výsledku zájmy nejsou dané z vnějšku (racionalismus), ale tvoří se a mění v debatě (konstruktivismus) nutná otevřenost názorům jiných- ne maximalizace mého užitku, ale i ostatních a společnosti jako celku rozdíl mezi dohadováním (bargaining) a přesvědčováním (arguing) vize na příkladu EU a) komunikace možná i mezi suverénními skupinami (není třeba demos) b) pospolitost se tvoří společnou komunikací a zážitky ústavní moment při tvorbě Smlouvy o ústavě?

No-demos thesis: proč nelze mít demokracii v EU? posílení legitimity skrze demokratizaci vyžaduje naplnění určitých podmínek potřeba sdíleného pocitu společenství „hluboká“ identita- společná paměť, zkušenosti, komunikace obecně nutné pro komunikaci a diskuzi (účast, kontrola) hlavně ale podmínka pro akceptaci rozhodnutí většiny (legitimita přizpůsobení se) jádrem z tohoto pohledu zůstává národní stát (skutečně?) hlavně němečtí teoretikové, Spolkový ústavní soud (rozhodnutí Maastricht, Lisabon) námitky je něco takového potřeba? (viz politická „mělká identita) nejsou zde již zárodky hluboké evropské identity? vstup Turecka, odpor proti válce v Iráku