MATLAB® ( část 2b – mnohočleny).

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Počítačové modelování dynamických systémů
Advertisements

Lineární funkce - příklady
 př. 3 Je dán vektor u=(2;-4) a bod M[3;9]. Na ose x najdi bod N tak, aby vektor MN byl s vektorem u rovnoběžný. výsledek postup řešení.
Aplikační počítačové prostředky X15APP MATLAB cvičení 1
Funkce.
Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Lineární funkce a její vlastnosti
MATLAB LEKCE 7.
( Vyhledání nulových hodnot funkcí )
Příklady z Matlabu (6) Příklady na 2D-grafy.
Přednáška 12 Diferenciální rovnice
Použití řešitele v předmětu RaA
Modelování v Matlabu procvičení katedra elektrotechniky a automatizace
Mnohočleny a algebraické výrazy
( část 2 – vektory,matice)
( Funkce se symbolickými proměnnými – limity,derivace,integrály )
Funkce.
 př. 5 výsledek postup řešení Zjistěte, zda body A[3;-1], B[-1;5], C[2;-4] leží v přímce.
KEE/POE 12. přednáška Model FV systému Ing. Milan Bělík, Ph.D.
NEVĚŘTE POČÍTAČŮM Radek Kučera Ostrava Jak vyřešit úlohu ? Nabouchám to do počítače. Počítač může umět všechno ???
TMF045 letní semestr 2005/2006 II Časová propagace vlnové funkce na mřížce I. (práce s momentovou reprezentací) (Lekce II)
Vliv rotace Země na prostorové uspořádání (polohu) pixelu v násnímaných datech.
Výrazy.
Kvadratická funkce. Co je to funkce Každému prvku x z definičního oboru je přiřazeno právě jedno číslo y z oboru hodnot x je nezávisle proměnná y je závisle.
Opakování.. Práce se zlomky.
 př. 1 Jsou dány body A[4;-1], B[-2;3], C[7;8]. Vypočítej souřadnice bodu D rovnoběžníku ABCD. výsledek postup řešení.
Čištění dat Cleaning. Vstup: Množina geometrických objektů Výstup: Mapová vrstva s topologií.
MATLAB® ( část 6).
Aplikační počítačové prostředky X15APP MATLAB Katedra elektroenergetiky, Fakulta elektrotechniky ČVUT, Technická 2, Praha 6 Ing. Zbyněk Brettschneider.
Str. 1 TMF045 letní semestr 2006 III Časová propagace vlnové funkce na mřížce II. (propagační metody) (Lekce III)
Vektorová grafika.
Experimentální fyzika I. 2
* Násobení mnohočlenů Matematika – 8. ročník *
Diferenciální geometrie křivek
Vektorová grafika. Vektorové entity Úsečka Kružnice, elipsa, kruhový oblouk,… Složitější křivky, splajny, Bézierovy křivky, … Plochy Tělesa Modely.
Práce s polynomy v Matlabu
 př. 2 Jsou dány vektory u=(4;-1;2), v=(0;5;6), w=(s;t;5). Určete souřadnice s, t vektoru w, jestliže víte, že vektor w je kolmý k vektoru u i k vektoru.
Kódování Radim Farana Podklady pro výuku. Obsah Cyklické kódy.
Hledání racionálních kořenů. f = a n x n + a n-1 x n-1 + ……. + a 1 x + a 0 a i  Z a 0  0 Všechna řešení jsou ve tvaru zlomku, kde ra0ra0 sansan.
Korelace. Určuje míru lineární vazby mezi proměnnými. r < 0
Vzdálenosti v tělesech
Úvod do praktické fyziky Seminář pro I.ročník F J. Englich, ZS 2003/04.
Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Práce pro profesionály Cvičíme se v MATLABu © Leonard Walletzký, ESF MU, 2003.
Přenos nejistoty Náhodná veličina y, která je funkcí náhodných proměnných xi: xi se řídí rozděleními pi(xi) → můžeme najít jejich střední hodnoty mi a.
Číselné výrazy s proměnnou
Experimentální metody v oboru – Aproximace 1/14 Aproximace Teze přednášek z předmětu „Technický experiment“ © Zdeněk Folta - verze
EMM21 Ekonomicko-matematické metody 2 Prof. RNDr. Jaroslav Ramík,CSc.
Funkce. Funkce - definice Funkce je zobrazení, které každému číslu z podmnožiny množiny reálných čísel R přiřazuje právě jedno reálné číslo. Funkci značíme.
Funkce Lineární funkce a její vlastnosti 2. Funkce − definice Funkce je předpis, který každému číslu z definičního oboru, který je podmnožinou množiny.
Anotace: Materiál je určený pro 2. ročník učebního oboru, předmět matematika. Inovuje výuku použitím multimediálních pomůcek – prezentace s názorně vypracovanými.
Lineární funkce Rozdělení lineárních funkcí Popis jednotlivých funkcí.
Elektronické učební materiály - II. stupeň Matematika Autor: Mgr. Radek Martinák FUNKCE – lineární Co znamená lineární? Jak souvisí lineární funkce s přímou.
Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Дац.В.А.Міхедзька Геапалітычнае становішча Беларусі ў я гг. XX ст. Заходняя Беларусь у складзе польскай дзяржавы 1.Рыжская мірная дамова 1921 г.
Korelace. Určuje míru lineární vazby mezi proměnnými. r < 0
Funkce Pojem funkce Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem.
Plochy: spline, B-Spline a NURBS
5. Graf funkce – konstantní, lineární (s abs. hodnotou)
4. cvičení
FUNKCE – grafické znázornění
Fergusonova kubika a spline křivky
Vektorová grafika.
Funkce Pojem funkce Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem.
Lineární funkce a její vlastnosti
Vektorová grafika.
Vektorová grafika.
Způsoby uložení grafické informace
Grafy kvadratických funkcí
Grafy kvadratických funkcí
Transkript prezentace:

MATLAB® ( část 2b – mnohočleny)

Základní definice mnohočlenu (polynomu): Mnohočleny Základní definice mnohočlenu (polynomu): Stačí napsat řádkový vektor popisující koeficienty polynomu: Polynom y = x2 + 20x + 100 je v Matalbu definován vektorem koeficientů sestupně s mocninou nezávisle proměnné: Poly=[1 20 100]

Pokud je polynom definován lze na něj aplikovat některou z funkcí: výpočet kořenů: roots(Poly) koreny=roots(Poly) koreny=roots([1 20 100] ) zpětně koeficienty: Poly1=poly(koreny) (pokud bude mít nejvyšší koeficient > 1, pak je třeba výsledek násobit tímto koeficientem) výpočet pro konkrétní hodnotu nezávislé proměnné (např. x=2): polyval(Poly,2) Např.: P=[2 10 -5];Q=[1 8 5] násobení 2 polynomů P Q:Nasob=conv(P,Q) dělení 2 polynomů P Q: Deleni=deconv(P,Q) derivace polynomu: Der=polyder(Poly)

nalezení koeficientů mnohočlenu stupně n, který aproximuje průběh metodou nejmenších čtverců , danný vektory x a y na osách nezávisle a závisle proměnných : p=polyfit(x,y,n) aj. Příklad: >> Poly=[1 20 100]; >> polyval(Poly,2) ans=144

Příklady: p(x)=4x5 + 3.1x3 – 7x2 + 11 q(x)=-x4 + x3 – x p=[4 0 3.1 –7 0 11]; q=[-1 1 0 –1 0 ] vyčíslení polynomu p pro všechny hodnoty vektoru x: x=[-0.1 1 0.1 0.2] y=polyval(p,x) >>y = 10.9269 11.0000 10.9331 10.7461 násobení polynomů p a q: r=conv(p,q) >>r = -4.0 4.0 -3.1 6.1 –7. –14.1 18.0 0 –11 0 kořeny polynomu: r=roots(p)

>> r = -0.5124+1.4413i -0.5124-1.4413i 0.9727+0.5747i 0.9727-0.5747i -0.9207 Srovnání polynomiální a splinové interpolace:

x=[1:9] % zadání x-ových souřadnic bodů (vektoru) x % Proložení dat - bodů se souřadnicemi x,y (interpolace) x=[1:9] % zadání x-ových souřadnic bodů (vektoru) x y=[1:5,4:-1:1] % zadání y-ovýchsouřadnic bodů (vektoru) y xx=[1:0.05:9]; % body, ve kterých bude počítána aproximace y1=polyval(polyfit(x,y,1),xx); % body získané polyn.interpolací % (polynom 1. stupně) y2=polyval(polyfit(x,y,2),xx); % body získané polyn.interpolací % (polynom 2. stupně) y5=polyval(polyfit(x,y,5),xx); % body získané polyn.interpolací % (polynom 5. stupně) y9=polyval(polyfit(x,y,9),xx); % body získané polyn.interpolací % (polynom 9. stupně) % proložení polynomem 9. stupně je pro tento případ nevhodné yi=interp1(x,y,xx,'spline'); % body získané splinovou interpolací % vykreslení dvourozměrného grafu plot(x,y,'p',xx,y1,xx,y2,xx,y5,xx,y9,xx,yi) % legenda ke grafu legend('body','polynom 1.st (primka)','polynom 2.st (parabola)','polynom 5.st','polynom 9.st (nevhodne)','spline')