Akreditace (nebo být akreditovaný) Právo provádět určitou činnost nebo se něčím prokazovat Synonymum pro získání licence Akreditaci uděluje takzvaná akreditační autorita.

Akreditace (laboratoře) – oficiální uznání, že zkušební laboratoř je způsobilá provádět určité zkoušky nebo určité druhy zkoušek Akreditační systém (laboratoře) – systém, který má svá vlastní pravidla postupu a řízení pro provádění akreditace laboratoří Akreditační orgán (laboratoře) – orgán řídící a spravující systém akreditace laboratoří a udělující akreditaci

Akreditovaná laboratoř – zkušební laboratoř, jíž byla udělena akreditace Akreditační kritéria (laboratoře) – soubor požadavků akreditačního orgánu, které musí zkušební laboratoř splnit, aby byla akreditována Posuzování laboratoře – přezkoušení zkušební laboratoře s cílem vyhodnotit její soulad s určitými akreditačními kritérii pro laboratoř

ČIA (http://www.cai.cz/) Český institut pro akreditaci, o.p.s. (obecně prospěšná společnost) jako Národní akreditační orgán založený vládou České republiky Poskytuje své služby v souladu s platnými právními předpisy ve všech oblastech akreditace jak státním, tak privátním subjektům

Zabezpečuje v rámci akreditačního systému ČR posuzování žadatelů o akreditaci a průběžný dozor nad akreditovanými subjekty během dozorového cyklu u: Zkušebních laboratoří (ČSN EN ISO/IEC 17025:2005) Zdravotnických laboratoří (ČSN EN ISO 15189:2004) Kalibračních laboratoří (ČSN EN ISO/IEC 17025:2005)

Certifikačních orgánů provádějících certifikaci systémů jakosti, systémů managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, systémů managementu bezpečnosti informací, systémů managementu bezpečnosti potravin a systému trvale udržitelného hospodaření v lesích (ČSN EN 45012:1998) Certifikačních orgánů provádějících certifikaci systémů environmentálního managementu (ISO/IEC Pokyn 66:1999) Certifikačních orgánů provádějících certifikaci výrobků a procesů, včetně certifikace spotřebitelského řetězce dříví, kvalifikace stavebních dodavatelů a ověřování emisí skleníkových plynů (ČSN EN 45011:1998)

Certifikačních orgánů provádějících certifikaci osob (ČSN EN ISO/IEC 17024:2003) Inspekčních orgánů (ČSN EN ISO/IEC 17020:2005) Organizátorů programů zkoušení způsobilosti (ILAC G – 13, ISO GUIDE 43-1) Environmentálních ověřovatelů programů EMAS a dohled nad zahraničními environmentálními ověřovateli (nařízení ES č. 761/2001)

Při své činnosti vychází z:  platného znění norem obsahujících požadavky na způsobilost akreditačních orgánů, norem, normativních dokumentů, nařízeních týkajících se požadavků na způsobilost orgánů posuzujících shodu, dokumentů EA, ILAC, IAF a požadavků stanovených na ověřovatele.

S ohledem na obecnou povahu těchto dokumentů podává ČIA výklad ke znění, případně upřesňuje nebo doplňuje znění jejich jednotlivých ustanovení v souboru metodických pokynů pro akreditaci (MPA), které vydává.

Pravidla postupu při akreditaci Základní kroky akreditačního procesu jsou schematicky znázorněny v diagramu:

Rozhodování o akreditaci Vydání/odmítnutí vydání osvědčení o akreditaci ČIA vydá (ponechá v platnosti) osvědčení o akreditaci, pokud z podkladů pro rozhodování vyplývá, že posuzovaný subjekt splňuje stanovená akreditační kritéria a má v době vydání osvědčení vytvořeny předpoklady pro jejich trvalé plnění.

Osvědčení o akreditaci obsahuje: identifikaci a logo ČIA, identifikační údaje akreditovaného subjektu, registrační číslo, předmět akreditace (tj. stručný popis rozsahu akreditace), jména osob oprávněných jednat jeho jménem a jména osob odpovědných za správnost vydávaných výstupních dokumentů (protokolů, certifikátů, zpráv apod.), prohlášení o shodě s odkazem na standard, který byl základem posouzení, datum vydání (účinnosti) a datum ukončení platnosti.

Rozsah akreditace, identifikace pracovišť a osob odpovědných za správnost výstupních dokumentů je detailně specifikován v příloze osvědčení o akreditaci, která je vždy jeho nedílnou součástí. Osvědčení o akreditaci se vydává: v případě prvotního posouzení ve věci akreditace s platností 3 roky od ukončení posuzování, v případě opakovaného posouzení ve věci akreditace s platností 5 let od ukončení posuzování.

Autorizace Postup, který omezuje přístup k informacím, funkcím a dalším objektům Přístup mají pouze oprávněné subjekty Proces autorizace vyžaduje: autentizaci subjektu vyhledání v seznamu oprávněných subjektů, jejich rolí a práv

Normy řady ČSN EN ISO 9000:2001 Struktura: ISO 9000 Základy, zásady a slovník ISO 9001 Požadavky ISO 9004 Směrnice pro zlepšování výkonnosti ISO 19011 Směrnice pro auditování jakosti a životního prostředí

Soubor norem ISO 9000 byl vypracován, aby pomohl organizacím všech typů a velikostí při uplatňování a provozování efektivních systémů managementu jakosti. Tyto normy tvoří souvislý soubor norem na systémy managementu jakosti, usnadňující vzájemné porozumění ve vnitrostátním a mezinárodním obchodu.

Systematické a jasné řízení organizace je rozhodující pro její úspěšné vedení a fungování. Úspěch závisí na shodném systému řízení. Jedním z celé řady takových systémů je systém managementu jakosti, jehož cílem je neustálá efektivnost a účinnost provozu organizace na základě respektování potřeb zainteresovaných stran.

Základ norem ISO 9000 tvoří osm zásad managementu jakosti: zaměření na zákazníka, vedení a řízení zaměstnanců (vůdčí role), zapojení zaměstnanců, procesní přístup, systémový přístup managementu, neustálé zlepšování, přístup k rozhodování zakládající se na faktech, vzájemně prospěšné dodavatelské vztahy.

Systém – soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících prvků Systém managementu – systém pro stanovení politiky a cílů a k dosažení těchto cílů Systém managementu jakosti – systém managementu pro zaměření a řízení organizace s ohledem na jakost

ČSN EN ISO/IEC 17025 Posuzování schody – Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří Obsahuje všechny požadavky, které musí zkušební a kalibrační laboratoře splňovat, pokud chtějí prokázat, že: provozují systém managementu, jsou technicky způsobilé a schopné dosahovat technicky platných výsledků. Akreditační orgány, které osvědčují způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří, mají používat tuto mezinárodní normu jako základ pro jejich akreditaci.

Obsah normy 0 – úvod 1 – předmět normy 2 – normativní odkazy 3 – termíny a definice 4 – požadavky na management 5 – technické požadavky

4.2 - systém managementu Laboratoř musí vytvořit, uplatňovat a udržovat systém managementu, který odpovídá rozsahu jejích činností. Laboratoř musí dokumentovat svoji politiku, systémy, programy, postupy a instrukce v rozsahu nezbytném pro zajištění kvality výsledků zkoušek a/nebo kalibrací.

Musí být stanovena politika systému managementu laboratoře vztahující se ke kvalitě, včetně prohlášení o politice kvality. Musí být stanoveny souhrnné cíle, které musí být přezkoumávány v průběhu přezkoumání systému managementu.

Dokumentace systému jakosti Příslušným osobám pracujícím v laboratoři musí: být oznámena, musí jimi být pochopena, musí ji mít k dispozici a musí být jimi uplatňována Dělí se do třech úrovní: 1) příručka jakosti 2) základní dokumenty SJ 3) jiné dokumenty SJ

Příručka jakosti Tvoří první úroveň dokumentace systému managementu jakosti Popisuje celkový systém managementu jakosti a oblast použití, jeho procesy a vzájemné vztahy mezi těmito procesy Informuje o jakýchkoliv vyloučeních a obsahuje odkazy na dokumentované postupy Upravuje činnost zkušební laboratoře tak, aby byla v souladu s normou

5 – Technické požadavky Podle článku 5.1.1 normy je správnost a spolehlivost zkoušek a/nebo kalibrací prováděných v laboratoři určena mnoha faktory Tyto faktory zahrnují příspěvky vyvolané: lidskými faktory, podmínkami prostorů a prostředí, zkušebními a kalibračními metodami a validací metod

zařízením, návazností měření vzorkováním, zacházením se zkušebními a kalibračními položkami

Laboratoř musí v rámci svého rozsahu činností používat pro všechny zkoušky a/nebo kalibrace vhodné metody a postupy. Patří sem: vzorkování, manipulace s položkami, přeprava, skladování,  příprava položek ke zkoušení nebo kalibraci a  v případě, že je to vhodné, odhad nejistoty měření a také statistické metody pro analýzu údajů získaných při zkouškách a/nebo kalibracích.

Kalibrace – kalibrační laboratoře musí navrhnout a provozovat program pro kalibraci zařízení tak, aby bylo zajištěno, že kalibrace a měření prováděná laboratoří jsou návazná na mezinárodní soustavu jednotek SI. Referenční etalony – laboratoř musí mít program a postup pro kalibraci svých referenčních etalonů.

Termíny popisuje norma ČSN 010115:2002 - Mezinárodní slovník základních a všeobecných termínů v metrologii Kalibrace stanovuje vztah mezi hodnotami veličiny indikované měřidlem a etalonem. Ověření představuje zajištění přesnosti přesných měřidel, mezi které patří přesné přístroje, etalony a stanovená měřidla. Justování je činnost k uvedení měřicího přístroje do funkčního stavu vhodného pro jeho použití, které se provádí na odborném pracovišti. Návaznost je vlastnost výsledku měření daná schopností prokázat vztah k příslušným etalonům od nejbližšího vyššího až po státní a to pomocí nepřerušeného řetězce porovnávání.

Zákon č. 505/1990 Sb. O metrologii ve znění pozdějších předpisů Člení měřicí zařízení na: etalony, pracovní měřidla stanovená, pracovní měřidla nestanovená a  certifikované referenční materiály a ostatní referenční materiály.

Etalon měřicí jednotky anebo stupnice určité veličiny – měřidlo sloužící k realizaci a uchovávání této jednotky nebo stupnice a k jejímu přenosu na měřidla nižší přesnosti. Pracovní měřidla stanovená – měřidla, které Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou k povinnému ověřování.

Pracovní měřidla nestanovená – měřidla, která nejsou etalonem ani stanoveným měřidlem Certifikované referenční materiály a ostatní referenční materiály – materiály nebo látky přesně stanoveného složení nebo vlastností, používané zejména pro ověřování nebo kalibraci přístrojů, vyhodnocování měřicích metod a kvantitativní určování vlastností materiálů