Osobnost podnikatele

Otázky nutí k zamyšlení: Jak malý má být malý podnik, aby si zasloužil speciální péči? Nezačínala každá firma, která je třeba dnes úspěšným gigantem jako mikropodnik? (garážové firmy) Není to přirozená cesta rozvoje: od mikropodniků ke gigantům? Nejsou malé podniky známkou podnikatelského neúspěchu, pokud ve své malé velikosti setrvávají bezezměny několik let? Ti co začínají podnikat, mají k tomu předpoklady? Lze se tomu naučit – být podnikatelem? Proč je tak velká úmrtnost malých firem?

Pokusme se definovat osobnost podnikatele energický, s jasnou vizí, riskující vlastní kapitál, silná osobnost, důsledný, pracovitý, spolehlivý umí jednat se zaměstnanci…….. …….je to skutečně tak?

Úmrtnost MSP – studie USA Gerber uvádí: Ročně více než milion lidí v USA založí nějakou firmu. Do konce prvního roku své činnosti 40 % těchto firem zaniká. Do pěti let končí krachem 80 % (tj. 800 000). Z těch kteří přežijí prvních pět let pak 80 % zkrachují v následujících pěti letech. Jinak - z jednoho tisíce malých firem prvních pět let přežije 200 firem, desátého roku života se dožije 40 firem tj. 4 % z původního počtu 1000. R. Hisrich (2004) v knize Small Business Solution uvádí, že v r. 2002 v USA cca 2 miliony nových firem začalo podnikat a předpokládá, že v pátém roce již více než 80 % nebude existovat.

Úmrtnost MSP – European Observatovy for SME Research (2000)

Studie SBA Office of Advocacy, 2001 uvádí výsledky výzkumu v USA, graf č. 37. Podle ní se osmého roku života dožívá cca 30 % firem (na svislé ose je vyznačeno % zanikajících firem).

Shrnutí příčin selhání malých firem: limitujícím faktorem je samotná velikost a s tím související omezené zdroje kapitálu, vysoké riziko související s omezeným rozsahem nabídky, závislost na klíčovém zaměstnanci, závislost na klíčovém odběrateli, nedostatečná znalost zákazníka, podnikatelského prostředí (neexistující marketing), nedostatečná vzdělanost v podnikatelství, podcenění plánování, nedostatečná motivace.

Model úmrtnosti SME

Příčiny rozdělme na: Objektivní: Velikost/malost, kapitálová nedostatečnost, podnikatelské prostředí. Subjektivní : Podnikatelská nevzdělanost, nepřipravenost, omezené schopnosti podnikatele.

Znáte ve svém okolí nějakého podnikatele? Je plný nadšení a energie? Nebo Vypadá vyčerpaně? Vypadá znechuceně? Pak si položme otázku: Jak dlouho podniká?

Na co si stěžuje podnikatel? Stěžuje si na práci s lidmi (zaměstnanci myslí jen na sebe, neodvádějí očekávané výkony, vidí v něm člověka, který se obohacuje na jejich úkor), stěžuje si na daně které ho vykořisťují, stěžuje si na předpisy které ho svazují, administrativu která ho zatěžuje, nestíhá práci, …………..

V čem je tedy podstata problému malých firem? Hypotéza: Podnikatelé sice pracují do úmoru, ale věnují se nesprávné práci na nesprávném místě. V důsledku toho většina jejich podniků končí chaosem – jsou neřízené, jejich chování je nepředvidatelné a nic majitelům nepřináší.

Fatální mylný předpoklad Pokud umím a rozumím technické výrobě, umím podnikat! Rozumím výrobě - jsem kvalifikován k tomu, abych řídil firmu.

Tři nezbytné osobnosti Každý kdo začne podnikat, musí mít v sobě tři osobnosti současně: Podnikatele, Manažera, A v začátku i výrobního dělníka. Z počátku je podnikatel okouzlen svojí nezávislostí a má vizi, že se bude věnovat jen své práci, kterou dobře umí. Podnikatel začíná podnikat jako dělník a pro samou práci ve výrobě přestává být podnikatelem v pravém slova smyslu, stane se otrokem vlastní práce.

Podnikatel: je v nitru vizionář v nejlepším slova smyslu, nežije nikdy v minulosti, jen výjimečně v současnosti, ale cele v budoucnosti, je katalyzátorem změn, vzhledem ke své potřebě změn vytváří kolem sebe značnou spoušť, čímž pochopitelně vyvolává neklid v lidech, které získal pro práci v podniku, proto se ostatním rychle vzdaluje. Čím víc roste jeho odstup, tím větší úsilí musí vynakládat na to, aby své následovníky uvlekl za sebou, i ty nejtriviálnější maličkosti mění ve výjimečné příležitosti, jeho názorem na svět je přesvědčení, že svět je tvořen nadbytkem příležitostí k podnikání a bohužel stejně tak nadbytkem lidí, kteří ho brzdí v rozletu.

Manažer: Jestliže podnikatel žije v budoucnosti, manažer žije v minulosti. Tam kde podnikatel nadšeně vítá změny, manažer se zarputile drží existujícího stavu. Jeho osobnost je ryze pragmatická, ale bez manažera by neexistovalo žádné plánování, žádný řád, žádná předvídatelnost. Tam kde podnikatel vidí příležitosti, manažer vidí problémy – naruší mu to promyšlený systém. Manažer si postaví dům a pak v něm zůstane bydlet až do smrti. Podnikatel si postaví dům a v okamžiku, kdy ho dokončí, začne plánovat další. Manažer je tím, kdo uklízí nepořádek, který po sobě zanechal podnikatel – nastavuje nový systém.

Podnikatel x manažer Bez podnikatele by nebyla žádná inovace. Bez manažera by nebyla uřiditelná žádná firma – neměla by žádný systém řízení.

Dělník: Dělník si myslí že je ten, kdo „doopravdy“ pracuje. Různé věci rozebírá a zase je dává dohromady. „Věci nejsou od toho, aby se o nich jen snilo, ale aby se dělaly.“ Jestliže platí, že podnikatel žije budoucností, manažer minulostí, tak dělník přítomností. Přemýšlení uznává jen to „přemýšlení o práci“. Jiné přemýšlení práci překáží. Zatímco se podnikatel oddává snění, manažer si dělá starosti a dělník střízlivě uvažuje a pracuje. Dělník má tu zkušenost, že ho ostatní otravují, protože ho vyrušují z dělání něčeho, co je třeba udělat a chtějí, aby vyzkoušel něco nového, co nejspíš není vůbec třeba udělat. Má rád stereotypy.

Dělník x manažer x podnikatel Podle dělníka je manažer někým, kdo se mu plete do jeho práce a zdržuje zbytečnými instrukcemi a vnucuje systém, který on nepotřebuje, přece sám nejlíp ví, jak se to má dělat. Podle manažera je z hlediska řízení dělník i podnikatel problém. Podle dělníka a manažera je podnikatel tím, kdo je prvořadou příčinou problémů obou, a je potřeba se mu vyhýbat!