Výklad a cvičení VYPRAVOVÁNÍ

JAZYK VYPRAVOVÁNÍ: spisovný i nespisovný (hovorový, slang …) slova citově zabarvená obrazná pojmenování (metafory, personifikace, přirovnání, nezvyklá slovní spojení archaismy slovesa vyjadřující činnost, děj (minulý čas)

SYNTAX (VĚTNÁ STAVBA): maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba, volnější (x odborný styl) převaha oznamovacích vět + věty tázací, rozkazovací, zvolací věty krátké, jednočlenné, neúplné => urychlení dějového spádu a zvýšení napětí (Rychle! Musím! Ale kam?) delší věty, složitější souvětí => uvolnění dějového napětí (úvod, závěr) věty časové – vyjádření časové posloupnosti !!! POZOR!!! Neopakovat„KDYŽ“ přímá řeč

PRÁCE S TEXTEM: Následující vypravování doplňte vhodnými slovesy uvedenými v závorkách: Loni v létě jsme vyjeli s kamarády na kolech k rybníku. Od rána (svítilo, hřálo, pálilo, sálalo) slunce a všechno (ukazovalo, slibovalo, přislíbilo), že se den opravdu (zdaří, vydaří, povede). Po příjezdu jsme se nejdřív (najedli, nasytili, posilnili), pak jsme (běhali, pobíhali, poskakovali, skotačili) na loučce. Někteří (trhali, hledali, vyhledávali) maliny. Potom jsme všichni (šli, naskákali, vstoupili) do rybníka. Ani jsme (nezpozorovali, neviděli, nepostřehli), že se obloha začíná (tmavět, temnět, zatahovat). Najednou začal (vát, foukat, zdvihat se, fičet) vítr, brzy se změnil ve vichřici, která (vála, foukala, svištěla, bouřila, burácela), až praskalo ve větvích. Rozpršelo se. Prudký déšť nás přímo (tloukl, bičoval, bil). (Schovali, ukryli, skryli) jsme se pod strom a trochu ustrašeně jsme (se dívali ,hleděli, pohlíželi, sledovali, pozorovali), jak se tvoří potůčky. Hromy (bouřily, burácely, tloukly, bily, rachotily, zněly) a blesky (se křižovaly, míjely, stíhaly jeden druhého). Teprve za dlouhou dobu bouře (skončila, přestala, ustala, ukončila se). Nasedli jsme na kola a (jeli, ujížděli, uháněli, pelášili) jsme domů.

ŘEŠENÍ: Loni v létě jsme vyjeli s kamarády na kolech k rybníku. Od rána (svítilo, hřálo, pálilo, sálalo) slunce a všechno (ukazovalo, slibovalo, přislíbilo), že se den opravdu (zdaří, vydaří, povede). Po příjezdu jsme se nejdřív (najedli, nasytili, posilnili), pak jsme (běhali, pobíhali, poskakovali, skotačili) na loučce. Někteří (trhali, hledali, vyhledávali) maliny. Potom jsme všichni (šli, naskákali, vstoupili) do rybníka. Ani jsme (nezpozorovali, neviděli, nepostřehli), že se obloha začíná (tmavět, temnět, zatahovat). Najednou začal (vát, foukat, zdvihat se, fičet) vítr, brzy se změnil ve vichřici, která (vála, foukala, svištěla, bouřila, burácela), až praskalo ve větvích. Rozpršelo se. Prudký déšť nás přímo (tloukl, bičoval, bil). (Schovali, ukryli, skryli) jsme se pod strom a trochu ustrašeně jsme (se dívali, hleděli, pohlíželi, sledovali, pozorovali), jak se tvoří potůčky. Hromy (bouřily, burácely, tloukly, bily, rachotily, zněly) a blesky (se křižovaly, míjely, stíhaly jeden druhého). Teprve za dlouhou dobu bouře (skončila, přestala, ustala, ukončila se). Nasedli jsme na kola a (jeli, ujížděli, uháněli, pelášili) jsme domů.

OŽIVENÍ VYPRAVOVÁNÍ: výstižná dějová slovesa (voda se valila, bublala, klokotala, přeskakovala) přirovnání ( modrá jako nebe, pilná jako včelka) metafory, personifikace (bílé čepice hor, slunce se usmívá) krátké věty (Sněží. Sláva! Hurá ven!) přímá řeč – pozor na pravopis

PŘÍMÁ ŘEČ: Máma volá: „Pojď domů, Pepíku!“ uvozovací věta přímá řeč „Pojď domů, Pepíku, (!)“ volá máma. přímá řeč uvozovací věta „Pepíku,“ volá máma, „pojď domů!“ přímá řeč uvozovací věta přímá řeč

Nevlastní přímá řeč = bez grafických znaků Nepřímá řeč= vedlejší věta Ne, nemůžu ji skrývat, myslí si Pavel. Polopřímá řeč = bez grafických znaků + sloveso ve 3.os. Ne, nemůže ji skrývat , myslí si Pavel. Použití: vnitřní monolog = úvahy a myšlenky postav Nepřímá řeč= vedlejší věta Pavel si myslí, že ji nemůže skrývat.

OSNOVA: I. ÚVOD - vystižení prostředí - seznámení s postavami - naznačení základní situace II. VLASTNÍ VYPRAVOVÁNÍ - zápletka - stupňování napětí - vyvrcholení (krátké, neúplné věty) - rozuzlení (řešení) III. ZÁVĚR - zobecnění nebo vyvození poučení

V následujícím textu označ úvod, zápletku, vyvrcholení, rozuzlení a závěr: Jednoho dne jsme se vracely s mou kamarádkou Renatou ze školy. Náš rozhovor se točil kolem tématu „Zločin a trest“. Poslední hodinu jsme totiž měli občanskou nauku a paní učitelka nám vyprávěla různé příhody, které se doopravdy staly. „Nejzajímavější byla o tom, jak ten manžel zavraždil tu svou ženu, viď?“ řekla Renata. „Ano,“ odpověděla jsem a dál myslela na zmrzlinový pohár, který jsme si šly domů připravit. Rodiče nebyli doma, a tak jsem pozvala Renatu k nám. Když jsme už stály před naším prahem, ozvaly se nějaké výkřiky a hlasy. Padl na nás strach, protože ty skřeky se ozývaly od nás, z našeho bytu. „Někdo tam je!“ pošeptala potichu Renata. „To není možné, vždyť naši odjeli a vrátí se až večer,“ odpověděla jsem. Byla v nás malá dušička, protože se za dveřmi schylovalo docela určitě k vraždě. Renata se nikdy moc nebála, a proto mi vzala klíče z ruky a pomalu začala odmykat. Cvak. Cvak. Dveře byly zamčené na dva západy. Co teď? Bylo sice odemčeno, ale co dál? Zůstaly jsme stát jako dva solné sloupy. Něco se přece musí stát. Pomalu a potichu jsme se tedy šouraly jako myšky do obývacího pokoje. Renata šla první, v ruce třímala kapesní nožík, který používala na pomeranče. Ruku měla vztyčenou a rázem se z ní stal hrdina. Jakmile dorazila do pokoje, ozval se mohutný smích. Vtrhla jsem za ní jako vítr. To snad ne!? To se mi asi zdá! V křesle, přistrčeném blízko k oknu, seděla naše babička. Spala. Ale co ty výkřiky, ty hlasy? Z televizní obrazovky se na nás mile usmívala hlasatelka a oznamovala, že příští část kriminálního seriálu „Zločin na zápraží“ uvidíme opět za týden. Když se nám podařilo babičku vzbudit a vysvětlit jí, co se stalo, rozesmála se na celé kolo. Společně jsme si oddechly. Konečně si můžeme připravit ten pohár! Naše babička se smála, ještě když jedla slíbený zmrzlinový pohár, pro který jsme vytrpěly tolik strachu. Zápletka Vyvrcholení Rozuzlení Závěr

Úkoly k předchozímu textu: 1. Vymysli název. 2. Vytvoř osnovu. 3. Jak je vyjádřeno dějové napětí? 4. Vyhledej přirovnání. 5. Vyhledej přímou řeč. Řešení: 1. Nečekaná návštěva, Pozvání na pohár, Zmrzlinový pohár, Jak jsem se bála… 2. Osnova: (příklad) I. Cesta ze školy a pozvání na zmrzlinový pohár II. 1. Hlasy za dveřmi 2. Strach 3. Babička a televizní seriál III. Zmrzlinový pohár 3. Dějové napětí – Co teď? Cvak. Cvak. 4. Přirovnání – Potichu jsme se šouraly jako myšky. Zůstaly jsme stát jako dva solné sloupy. 5. Přímá řeč – „Nejzajímavější byla o tom, jak ten manžel zavraždil tu svou ženu, viď?“ řekla Renata. „Ano,“ odpověděla jsem … „Někdo tam je,“ pošeptala potichu Renata. „To není možné, vždyť naši odjeli a vrátí se až večer,“ odpověděla jsem.