,,O slepi č ce, která necht ě la snášet vají č ka” Autor: Jana Wagenknechtová
Jedna slepička žila na statku na obrovském dvoře se spoustu jiných slepiček. No,no,no
Tady se všechny sluníčka do sluníčka promenovaly, kdákali, pilně snášely vajíčka a večer se v útulném kurníku posadily na hřad a sladce spaly až do rána. Jednoho dne se to slepičce omrzelo nudila se na dvoře a řekla si, že se vydá na cesty, aby poznala svět a lidi.
Jak tak pochodovala, potkala hejno kačen. Pozdravila a kačer ji přátelsky zval, aby si šla S nimi zaplavat. Jenže slepička neuměla plavat. Tak kam si Vyrazíme ??
Za nějakou dobu šla proti ní po cestě kočka. Ta zase nabídla slepiče, aby se s ní vypravila Na lov myší. Jenže slepička jaktěživa myši nežrala.
Putovala, putovala, když na ni najednou někdo zaštěkal. Putovala, putovala, když na ni najednou někdo zaštěkal. Byl to veliký pes.,, Kousek odtut jsem si Zahrabal chutnou kost, “ povídal.,, Pojď se mnou, zvu tě na hody.” Kosti slepička taky nejedla. Nejradši ze všeho Zobala zrníčka
,, V cizině mi nikdo nerozumí,” vzdychla si.,, Bude nejlepší, když se vrátím tam, kam patřím Do statku na dvorek.” A vrátila sen a byla už se svým životem spokojená.
A TOTO JE ŠTASTNÝ KONEC.