EKONOMIE

Ekonomie oikonomia: oikos (= dům ), nomos (= ř ídit ) – (=vedení domácnosti) Věda, která zkoumá souvislosti hospodářského života společnosti Věda, zabývající se lidským jednáním ve světě omezených zdrojů a neomezených potřeb Teoretická disciplína Ekonomika Oblast společenské praxe Využívá teoretických poznatků ekonomie Hospodářství, finanční toky, bankovnictví,...

??? Hlavní problém ekonomie: 1) CO vyrábět? 2)JAK? 3)PRO KOHO?

Ekonomie – dělení: Pozitivní ekonomie - objektivní rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního hodnocení Normativní ekonomie - kvalitativní hodnocení ekonomiky, hledání ideálního stavu fungujícího ekonomického systému Mikroekonomie – zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu Makroekonomie - zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni ekonomických agregátů) – např.: HDP, nezaměstnanost, inflace

Ekonomika - dělení Zvyková (tradiční) – hospodářský život společnosti probíhá na základě rodových zvyků, tradic Např.: melanéská kula (kolo), potlač indiánských kmenů na západním pobřeží Severní Ameriky Plánovaná (příkazová) - Převládá státní vlastnictví, vláda plně rozhoduje a výrobě a rozdělování, masivní přerozdělování Tržní - převládá soukromé vlastnictví, funguje trh na základě – zákonů poptávky a nabídky, svobodná soutěž jednotlivých ekonomických aktérů

Dějiny ekonomického myšlení 1. Merkantilismus, fyziokratismus 2. Klasická politická ekonomie 3. Marxismus 4. Keynesiánství 5. Monetarismus

1. Předchůdci ekonomie Merkantilismus Ekonomická teorie 16. – 17. Stol bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi bohatství se vytváří v obchodních vztazích (mezinárodní obchod) cílem obchodu je aktivní obchodní bilance k tomu slouží protekcionismus, státní subvence a vydávání ochranných cel Fyziokratismus Ekonomická teorie 18. stol bohatství národů pochází hlavně ze zemědělství důraz na produktivní práci jako na zdroj národního bohatství.

2. Klasická politická ekonomie Liberalismus „ laissez-faire, laissez-passer“(=nechat dělat, nechat probíhat) – maximální omezení pravomocí vlády, ve prospěch svobody podnikání. Adam Smith (1723 – 1790 ) Zakladatel ekonomie Dílo: „Bohatství národů“ (1776) Neviditelná ruka trhu - svobodné obchodování a podnikání by nemělo být regulováno a omezováno, víra v samoregulativní funkci trhu John Stuart Mill (1806 – 1873)

3. Marxismus Karel Marx (1818 – 1883) Dílo: Kapitál. Kritika politické ekonomie (1867 – 1894 ) Materialismus – „ekonomický“ pohled na dějiny – ekonomická základna, kulturní nadstavba Každá společnost je určena podobou své ekonomické základny – tj. způsobem, jakým jsou produkovány, distribuovány a spotřebovávány statky Dějiny se jeví jako posloupnost stádií, definovaných především výrobním způsobem, tedy ekonomickou základnou společnosti

D í lo: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) vliv velké hospodářské krize Klasický ekonomický tržní systém nezaručuje plnou zaměstnanost a dostatečnou rovnost příjmů a bohatství Stát by měl podporovat investice prostřednictvím nízké úrokové míry a zaměstnanost programem veřejně prospěšných prací rozpočtová stimulace poptávky v dobách deprese a krytí jejího schodku v době konjunktury – tj. v době krize, kdy ekonomika stagnuje, stát vydá množství veřejných zakázek a tím dá práci firmám a lidem. Takto vzniklý schodek rozpočtu se vykryje z daní, které stát vybere, až takto zmírněná krize přejde. New Deal ( ) - soubor opatření ekonomických a sociálních reforem zavedených během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta ( ) v USA K. dominovalo státním ekonomikám v 50. – 60. letech 4. Keynesiánství John Maynard Keynes (1883 – 1946)

5. Monetarismus moneta (lat. = mince) Neoliberalismus, moderní neoklasická ekonomie Důraz na automatické tržní mechanismy, které jsou samy schopny udržovat ekonomiku ve stavu optimálního (tj. nejefektivnějšího) využívání zdrojů doporučuje opětovnou ekonomickou liberalizaci Vláda by měla usilovat o vyrovnaný státní rozpočet a omezit přerozdělovací procesy Friedrich Hayek (1899 – 1992) Milton Friedman (* )

Jak víme z psychologie, sociologie, politologie a filosofie - sociální vědci se většinou nedokáží sjednotit v pohledu na konkrétní společenskou problematiku. Bohužel ani v ekonomii tomu není jinak... Proč to tak je...?

Co vidíme na obrázku?

Ptáka...?

...nebo antilopu?

Tatáž fakta mohou vypovídat vědeckým pozorovatelům, kteří nosí rozdílné teoretické (nebo ideologické!) brýle, o rozdílných jevech!!!

Základní ekonomické pojmy Potřeba - stav, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí o jeho překonání 1) Základní 2) vyšší 3) nahodilá 4) umělá Užitek – stav ekonomického subjektu, který vzniká spotřebou statků Statek - schopnost osob nebo předmětů sloužit k vyhovění potřebám ekonomických subjektů 1) hmotné 2) nehmotné 3) služby 1) volné 2) vzácné Výroba - činnost, jejímž výsledkem je poskytování služeb, které přinášejí současný nebo budoucí užitek Výrobní faktor – předměty nebo činnosti, které podmiňují výrobu statků: 1) práce 2) přírodní zdroje 3) kapitál

Základní ekonomické pojmy Dělba práce - specializace ekonomických subjektů v různých činnostech, ve kterých získávají vyšší výkonnost Vzácnost – omezená dostupnost statků Efektivnost – nepřítomnost plýtvání, nejhospodárnější využívání zdrojů ekonomiky k uspokojení ekonomických potřeb Ekonomické subjekty – účastníci ekonomického života společnosti: 1) domácnosti (jenotlivci,rodiny), 2) podniky (firmy, podnikatelé), 3) stát Směna - činnost, při které si ekonomické subjekty navzájem vyměňují statky 1) naturální, 2) peněžní Trh, nabídka, poptávka

Role státu v ekonomickém procesu: Fiskální politika - státní rozpočet – tj. výdaje a příjmy státu Monetární politika - zabývá se bankovnictvím, úrokovými sazbami. Vymezuje nabídku peněz centrální bankou Zahraniční ekonomická politika - je to obchodní politika státu jako celku. Důchodová politika - zahrnuje mzdy a ceny, Snaha zabránit inflaci, používá se zákonná regulace mezd a cen

Ekonomické sektory: 1. Primární - těžba nerostných surovin, zemědělství, lesnictví, lov, Sekundární - průmysl, výroba hmotných statků, stavebnictví 3. Terciální – služby, poradenství, obchod, doprava, cestovní ruch, peněžnictví, zdravotnictví, 4. Kvartérní – školství, věda a výzkum, přenos informací

Kapitalismus a svoboda Trh, svoboda podnikání a soukromé vlastnictví hraje klíčovou roli v hospodářském systému kapitalismu Dlouho se věřilo na souvislost mezi kapitalistickou ekonomikou a občanskými svobodami, tvrdilo se, že jedno podmiňuje druhé Tento předpoklad byl ve 20.stol. několikrát zpochybněn výskytem režimů s kapitalistickou ekonomikou, ale bez občanských svobod (např. Čína)

Trh a tr ž ní ekonomika Brno, Zelný trh, 1931

Trh a tr ž ní ekonomika Základem tržního hospodářství je trh, kerý se řídí tržním mechanismem. Na trhu dochází k výměně činností mezi subjekty prostřednictvím směny. Trh poskytuje informace (především cenu), od kterých se odvíjí očekávání tržních subjektů a jejich chování Předpokladem fungování trhu je: 1) soukromé vlastnictví 2) cenový systém 3) konkurence Trh určují dva hlavní principy: 1) nabídka, 2) poptávka Nabídka: souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí na trh (statků a služeb) výrobci (firmy). Její rozměr je určen objemem výstupu výroby a cenami, za které jsou výrobci ochotni prodat nabízené zboží Poptávka: souhrn zamýšlených koupí a je určována poptávaným množstvím a cenou za kterou jsou kupující ochotni nakupovat

Trh jako nervový systém Friedrich Hayek ( ) přirovnal svobodný trh k lidskému nervovému systému. Je tedy velice dynamickým prostředím, ve kterém se informace šíří pomocí cen. Jakmile ho někdo naruší, popřípadě zdeformuje (centrální plánování, regulace cen, regulace nájmů, omezování vstupu konkurence do určitého oboru, kartelové dohody, některé spotřební daně, korupce...), dostávají se k jednotlivým účastníkům trhu "mylné a zkreslené cenové informace", které snižují efektivitu rozhodování jednotlivých tržních "subjektů", efektivitu celého tržního systému i bohatství celé společnosti.

Typy tržní nabídky: Agregátní (celková) - je určena objemem výroby všech tržních producentů a cenami, za které jsou ochotni své výrobky prodávat Individuální - nabídka jediného výrobce. Vyjadřuje jaké množství při určité tržní ceně je ochoten produkovat a nabízet Dílčí - nabídka jediného výrobku, který může být dodáván na trh i více výrobci

Trh statků a služeb Tržní mechanismus je procesem vzájemného ovlivňování tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny

Střet nabídky a potávky základní ekonomický graf P – cena Q - množství

Střet nabídky a potávky základní ekonomický graf Přebytek zboží Nedostatek zboží Rovnovážný stav mezi nabídkou a poptávkou

Nastolení tržní rovnováhy P - cena Q - množství S - nabídka D - poptávka P E – cena, při které se poptávané a nabízené množství rovnají P1P1 PEPE

Nastolení tržní rovnováhy Jsme ve výchozí situaci označené P1. Víme, že při této ceně se vyrábí určité množství (S), ale také že toto množství jsou spotřebitelé ochotni nakupovat za cenu mnohem vyšší (D). Cena se proto posune na vyšší úroveň. Při této ceně jsou však výrobci ochotni vyrábět větší než stávající množství (S). Zvětší proto objem produkce. Tento objem (množství) jsou však spotřebitelé ochotni nakoupit pouze za nižší než stávající cenu (D) a proto cena klesne na nižší úroveň. Při této ceně jsou však výrobci ochotni produkovat pouze nižší množství produkce (S). Toto menší množství produkce jsou však spotřebitelé ochotni nakoupit za vyšší cenu (D), a proto cena stoupne... Takto bychom mohli pokračovat až do chvíle kdy se trh (tj. množství a cena) ustálí v bodě E, ve kterém všichni nabízející prodali a všichni poptávající koupili.

Změna tržní rovnováhy

Graf 2Graf 1

Změna tržní nabídky Pokud zboží na trhu zdražuje a zároveň roste jeho spotřeba, mohou za růst ceny spotřebitelé (růst cen je vyvolán poptávkou). Toto je například případ vysokých cen ropy na světovém trhu v období Spotřeba ropy se zvyšuje a spolu s ní i cena (graf 1). Jestliže zboží na trhu zdražuje a zároveň dochází k poklesu jeho spotřeby, mohou za růst ceny výrobci (růst cen je vyvolán nabídkou). Na trhu s ropou nastala zmíněná situace při 1. a 2. ropném šoku (1973, 1979). Zdražení ropy bylo tehdy způsobené "uzavřením kohoutků" některých ropných producentů, pocházejících z kartelu OPEC. Světová spotřeba ropy klesala, cena se však zvyšovala (graf 2).

Selhání trhu I. Makroekonomické: cyklické výkyvy ekonomiky inflace II. Mikroekonomické: selhání konkurence (dokonalá/nedokonalá konkurence) externality

Selhání konkurence: Monopol Oligopol Kartelová dohoda

Selhání konkurence se stát snaží bránit: Antimonopolním zákonodárstvím, které zabraňuje fúzím velkých firem, kartelovým dohodám a zakazuje zneužívat dominantního postavení na trhu (to se nemusí týkat jen monopolu, ale i firem s velkým podílem na trhu). Antimonopolní politiku státu vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (momentálně ho vede Martin Pecina ) Monopolní daní, která je uvalena na zisk monopolů Cenovou regulací - regulace zisku - stát určuje limity pro ceny a zisk firem Zestátněním - monopol se tak stává administrativním monopolem

Zásahy státu do ekonomiky 1. Ochrana trhu 2. Péče o veřejné statky 3. Péče o stabilitu ekonomického systému

2. Péče o veřejné statky Stát zajišťuje některé „služby“, které by nebylo možné realizovat v rámci soukromého podnikání (obrana země, ochrana veřejného pořádku, zákonů, justice, zdravotnictví, školství...) Tento servis stát zajišťuje prostřednictvím přerozdělování Finanční prostředky získává stát pomocí daní Daň je povinná a nenávratná platba, kterou platí občané a podniky do státního rozpočtu v zákonné výši a ve stanoveném čase

3. Péče o stabilitu ekonomického systému Stát se snaží zamezit výkyvům v ekonomice, zabránit inflaci a depresi. Činí tak prostřednictvím: Fiskální politiky – (rozpočtová politika státu) Je to nakládání státu s příjmy (daně) a výdaji. Státní rozpočet může být: vyrovnaný - výše výdajů se rovná výši příjmů přebytkový - výdaje jsou nižší než příjmy schodkový /deficitní/ - výdaje jsou vyšší než příjmy. V důsledku schodku vzniká státní dluh. Monetární politiky – stát reguluje banky a finanční systém, určuje nabídku peněz, stanovuje úrokovou sazbu

Daňová soustava ČR I. Daně přímé 1. Daně z příjmů: 1. daň z příjmů fyzických osob 2. daň z příjmů právnických osob 2. Daně majetkové: 1. daň z nemovitostí 2. daň silniční 3. daň dědická a darovací 4. daň z převodu nemovitostí. II. Daně nepřímé 1. daň z přidané hodnoty 2. daně spotřební 1.daň z uhlovodíkových paliv a maziv 2.daň z lihu a lihovin, vína a piva, 3.daň z tabáku a tabákových výrobků. 3. Ekologické daně daň ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny (2008)

Další platby mající charakter daní: 1. pojistné na sociální zabezpečení 2. pojistného na důchodové pojištění 3. pojistného na nemocenské pojištění 4. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 5. pojistné na všeobecné zdravotní pojištění 6. místní poplatky ukládané na úrovni měst a obcí mající charakter daní: poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství, ze psů, z provozování výherních hracích automatů atd.

Daně přímé daně - uloženy konkrétnímu subjektu podle jeho důchodové a majetkové situace nepřímé daně - nepřihlížejí ke konkrétní situaci poplatníka a jsou vybírány v cenách zboží a služeb Zdanění může být: lineární - % je stále stejné, nezávisí na daňové základu progresivní - % daně roste s růstem daňového základu Degresivní - % daně se snižuje s výší daňového základu Daň z přidané hodnoty – vztahuje se na podnikatelskou činnost. Zdaňuje se postupně ta část hodnoty výrobku nebo služby, kterou k výrobě nebo službě jednotlivý podnikatelský subjekt přidal. Je tedy zahrnuta do cen zboží a služeb. základní sazbau DPH 19 %. Snížená sazba 9 %. Některé druhy zboží a služeb (zejména potraviny, léky apod.) Spotřební daň – vztahuje se na výrobky, jejichž spotřebu chce stát omezit Daně z příjmů fyzických a právnických osob – daň ze všech příjmů – ze mzdy, z odměn, z podnikání, z kapitálového majetku /úroky, dividendy/, z pronájmu atd. Daň z nemovitosti – platí ji všichni vlastníci nemovitostí Daň silniční – platí ji všichni, kdo užívají automobilů k dosažení příjmů a kdo se zabývají dopravou jako podnikatelskou činností, všechna vozidla, jejichž hmotnost je 12 a více tun

Státní rozpočet – procentuální výnosy z jednotlivých daní – rok 2006

Lafferova křivka při velmi nízkém i velmi vysokém zdanění jsou příjmy stejné velké zdanění – v ekonomice je málo subjektů nízké zdanění – v ekonomice je hodně subjektů optimální zdanění 15 – 16 %, ČR má vyšší průměrné zdanění – 30 %

Banky a bankovní soustava Banky (peněžní ústavy) jsou podniky, které obchodují na peněžním trhu. 1. Centrální banka Má zvláštní postavení v bankovní soustavě, je zřizována vládou. Neposkytuje běžné bankovní služby. 2. Komerční (obchodní) banky Jsou hlavní složkou bankovní soustavy. Soukromé podniky a usilující o dosažení zisku.

Centrální banky První centrální banka - Bank of England - byla založena v roce 1697 v Anglii Českou centrální bankou je Česká národní banka (ČNB) – Ústava (hlava VI.). Evropská unie (Eurozóna) má Evropskou centrální banku (ECB) V USA plní funkci centrální banky Federální rezervní systém (Fed).

Existence ČNB je zakotvena v Ústavě (hlava VI.). ČNB je řízena bankovní radou ČNB Bankovní rada je sedmičlenná složení: guvernér, 2x viceguvernér, 4x člen Členy bankovní rady jmenuje prezident ČR na dobu 6 let Současným guvernérem ČNB je: Zdeněk Tůma ČNB vydává (emituje) peníze ČNB provádí monetární politiku: tj. reguluje množství peněz v oběhu ČNB reguluje finanční trh prostřednictvím: 1. Diskontních půjček 2. Operací na volném trhu 3. Povinnou mírou bankovních rezerv

Půjčky, které poskytuje centrální banka komerčním bankovním ústavům. Od komerčních bank peníze poté putují směrem k firmám a ke spotřebitelům. Komerční banky musí ČNB zaplatit úrok, diskontní sazbu. Výše diskontní sazby ČNB: 2,50% Pokud si bankovní rada myslí, že je peněz v ekonomice příliš, diskontní sazbu zvyšuje, jestliže se jí naopak zdá, že je peněz v ekonomice málo, diskontní sazbu sníží. Peníze na diskontní půjčky získává ČNB tiskem nových bankovek Pomocí diskontních půjček reguluje ČNB množství peněz v ekonomice. Množství peněz v ekonomice ovlivňuje inflaci 1. Diskontní půjčky

2. Operace na volném trhu Operace na volném (otevřeném) trhu je opatření, kterými se zvyšuje nebo snižuje množství peněz v oběhu. Provádí se to především nákupem a prodejem státních obligací (dluhopisů). Jestliže centrální banka kupuje obligace, uvádí víc peněz do oběhu, jestliže prodává obligace stahuje peníze z oběhu.

3. povinná míra bankovních rezerv Aby se předešlo případným problémům s nedostatkem peněz v libovolném bankovním ústavu a následné nestabilitě bankovní soustavy, stanovila centrální banka procentuální hodnotu, pod kterou nesmějí klesnout rezervy žádné z komerčních bank. Pokud například centrální banka stanoví povinnou míru bankovních rezerv ve výši 10%, nesmí žádná komerční banka rozpůjčovat více než 90 procent vkladů. Výši povinných minimálních rezerv (PMR) stanovila ČNB na 2,00% (z celkových vkladů)

Lombardní sazba - sazba, za kterou si obchodní banky mohou půjčit u centrální banky peníze oproti zástavě cenných papírů 4,50% Repo sazba - úroková sazba, za kterou odkupuje centrální banka od komerčních bank jimi eskontované směnky 3,50% Další nástroje ČNB

Komerční (obchodní) banky Aktivní operace – poskytují úvěry. Za poskytnutí úvěru žádá banka úrok. Pasivní operace – přijímají vklady. Zprostředkovatelské operace: bezhotovostní placení směnárenská činnost depoziční služby

Pohyb peněz v ekonomice

Burzy Instituce, kde se obchoduje s cennými papíry podle zvláštního zákona a burzovních předpisů. U nás činnost burzy zabezpečuje Burza cenných papírů Praha, a.s. Typy: Peněžní – obchod s cennými papíry Zbožové /komoditní/ - obchod se zbožím Burzy lodního prostoru Obchodníci na burze – makléři: banky – obchodují z podnětu klienta nebo na svůj účet brokeři – obchodují z podnětu klienta dealeři – obchodují na svůj účet mimoburzovní trh - RM-Systém Wall Street Bull - bronze sculpture by Arturo Di Modica that sits in Bowling Green park near Wall Street in New York CityThe sculpture depicts a bull the symbol of aggressive financial optimism and prosperity

Cenné papíry listiny, která opravňují toho, kdo je vlastní, k určitému nároku vůči tomu, kdo je vystavil. Emitent - ten, kdo cenný papír vystavil (tj. provedl emisi cenného papíru) Komitent - kdo jej vlastní Dluhopis (obligace): je cenný papír, na jehož základě má jeho vlastník právo uplatňovat vůči emitentovi nárok na finanční částku uvedenou v dluhopise. Emitent vyplácí komitentovi předem dohodnuté úroky a po určité době proplatí dluhopis zpět. Akcie: cenný papír, který vydává akciová společnost. Vlastník akcií se nazývá akcionář a má právo podílet se na řízení společnosti, hlasovat na valné hromadě společnosti a má majetková práva, tj. pobírat dividendu = podíl na zisku, a také právo na podíl na likvidačním zůstatku při zániku firmy. Směnka: cenný papír, obsahující písemný závazek emitenta zaplatit v určité době, na určitém místě, určitou peněžitou částku určité osobě Šek: cenný papír, který majitel účtu v peněžním ústavu přikazuje peněžnímu ústavu zaplatit doručiteli šeku

Inflace Inflace je makroekonomický jev Znehodnocování kupní síly peněz zvyšováním jejich množství v oběhu Projevuje se růstem cenové hladiny v ekonomice. Zdražují suroviny, zboží, služby, zvedají se nájmy. Lidé přesto nechudnou, protože veškeré zdražování je kompenzováno plošným nárůstem jejich příjmů. Zvyšují se jak mzdy, tak dividendy, renty i úroky z vkladů.

Jak se měří inflace? Index spotřebitelských cen – CPI (Co n sumer Prime Index) Index spotřebitelských cen měří statistický úřad pomocí tzv. spotřebního koše. Spotřební koš je sestaven tak, aby popisoval strukturu spotřeby průměrné domácnosti. Koš obsahuje několik stovek položek roztříděných na několik desítek oddílů.

Vývoj inflace v ČR

Druhy inflace 1) mírná inflace (plíživá): tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výkonu ekonomiky – nižší než 10% 2) pádivá inflace: Rychleší růst cenové hladiny oproti růstu výkonu ekonomiky. Důsledkem je klesající kupní síla peněz - 3) hyperinflace: extrémní případ.Cenová spirála se rozvíjí nezávisle na tempu výroby. Peníze jsou znehodnoceny, přestávají plnit svoje funkce – růst inflace o desítky až stovky procent

Příklady hyperinflace 1920 – 1923 Německo 1985 v Bolívii vzrostla inflace na % 1993 – Jugoslávie

Deflace: je absolutní meziroční pokles cenové hladiny v hospodářství. Obvykle se měří indexem spotřebitelských cen, je opakem inflace. Stagflace: (z anglického stagflation sloučeného z stagnation a inflation) je kombinace vysoké inflace a stagnace ekonomiky.

Ekonomické cykly Expanze – ekonomický vzestup Někdy též boom, konjunktura, rozmach Recese – ekonomický pokles Kontrakce – mírný pokles Deprese – výrazný pokles

Ekonomické cykly ča s výstup vrchol trend sedlo expanze vrchol sedlo recese

HDP (Hrubý Domácí Produkt) V mezinárodním kontextu GDP (Gross Domestic Product) celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území Národní produkt = Domácí produkt + produkt českých občanů v cizině - produkt cizích občanů v ČR ČR: Období: 2. čtvrtletí 2008 Růst/Pokles, v %: 4,6 Datum zveřejnění:

Růst HDP v ČR

HDP ve světě v roce 2007 (MMF, v mil. $)

HDP na obyvatele ve světě v roce 2007 ( CIA World Factbook)