Pověsti 6. ročník

Pověst = epický (prozaický) žánr, který čerpá z dějů minulosti - u jejího vzniku bývá skutečná událost nebo osobnost + autor přidá svoji fantazii

pověst se váže : k místu k události k historické postavě

POVĚSTI DĚLÍME : 1. místní - připínají se k bodům v kraji - obydlí, kaple, sochy, mosty…

…studánky, hřbitovy, zříceniny…

- velmi často to bývají místa neštěstí = lomy, strže…také naleziště pokladů

- v místních pověstech často vystupují démonické bytosti = skřítci, mužíci, víly, čerti, loupežníci, bludičky…

Bohuslav Fišer : Třemšínský poklad – pověsti z kraje pod Třemšínem, oblast brdských lesů a kopců … Čertův balvan, Lesní mužíček, Březnický poklad, Zajatý myslivec, Oříšky…

O původu města Rožmitálu Majitelé hradu Třemšína pořádali často štvanice. Jeden rytíř zabloudil a dostal se na malé návrší. Tam se kůň začal vzpínat a nechtěl dál. Rytíř uviděl pod kopyty kříž. Sebral ho a brzy nalezl družinu. V noci se mu zjevila mrtvá matka a radila, aby na místě nálezu nechal postavit kostel.

Rytíř poslechl, les v okolí byl vykácen, lidé si postavili obydlí, vznikla osada Luh. Nedaleká bažina se proměnila v Podzámecký rybník a za ním byl postaven hrad. Kostel nese název Farní kostel Povýšení sv. Kříže a město se nazývá Rožmitál pod Třemšínem.

Třemšínský poklad Třemšínský hrad, patřící rodu Buziců, byl zničen v první polovině 15. století, když přišli husité do zdejší krajiny. Na památku zašlé slávy zůstala pouze třemšínská studánka (původně hradní studně).Vypráví se o ní, že je v ní vzácný poklad hlídaný třemšínským mužíčkem.

Mužíček sídlí ve staré chodbě, která vedla z Třemšína do zámku v Rožmitále. Poklad může člověk vidět jen na Velký pátek a při hledání nesmí nikdo promluvit, dokud poklad neodnese domů. Jednou se 3 sousedé z Roželova vydali pro poklad. Ze studánky vystoupily 3 zlaté pruty a oni je tahali ven.

Náhle se lesem rozneslo : „Roželov hoří Náhle se lesem rozneslo : „Roželov hoří!“ A sousedé zvolali : „Pro pána krále!“…a poklad zmizel pod vodou. Sousedé se rozběhli k domovu, ale nikde nehořelo… jen za nimi se z lesa ozval hlasitý smích.

historické - vztahují se k období národních dějin, k historickým událostem s přesným místem nebo k osobám Alois Jirásek : Staré pověsti české

Alois Jirásek - český spisovatel, autor nejslavnějších českých pověstí

O Čechovi - dva bratři Čech a Lech opustili se svou družinou oblast kolem řeky Visly a hledali nový úrodný kraj. Stanuli pod horou Říp, Čech na ni vystoupil a když viděl krásnou a bohatou rovinu před sebou, rozhodl se zůstat. Země byla pojmenována na přání družiny podle něho - Čechy.

Krokovy dcery - nejstarší dcera moudrého vévody se jmenovala Kazi - byla to věštkyně a kouzelnice. Druhá měla jméno Teta - jemná a věřící kněžka a třetí byla Libuše - rozumná, moudrá a ušlechtilá, uměla předvídat budoucnost. Po Krokově smrti si ji lid zvolil za soudkyni.

Založení Prahy - Když Přemysl a Libuše začali řídit českou zemi, měla Libuše vidění : „Vidím město veliké, jehož sláva se nebes dotýká! Jděte tam a naleznete člověka, který otesává práh obydlí. A protože se nízkému prahu ve snaze projít dveřmi klanějí i velcí pánové, nazvěte hrad, který tam vystavíte, Prahou.“ A tak se stalo…

Blaník - podle pověsti je v hoře Blaník ukryté silné české vojsko rytířů, které vyjede české zemi na pomoc, až bude nejhůře.

Použitá literatura : Soukal, J. : Literární výchova pro 2. stupeň ZŠ