Rainer Maria Rilke Český jazyk a literatura Autor: Mgr. Pavel Gajdošík Inovace výuky na Gymnáziu Otrokovice formou DUMů CZ.1.07/1.5.00/34.0488 Český jazyk a literatura Rainer Maria Rilke Autor: Mgr. Pavel Gajdošík

Rainer Maria Rilke (1875 v Praze – 1926 ve Švýcarsku) jeden z nejvýznamnějších německy píšících lyriků všech dob po Kafkovi druhý nejslavnější reprezentant pražské německé literatury Rilke v roce 1900

Dětství a mládí narozen v relativně bohaté pražské rodině, ale rodiče se brzy rozvedli a duševně nevyrovnaná matka ho roky oblékala a vychovávala jako holčičku už od dětství byl přecitlivělý a měl básnické a kreslířské sklony, jenže matka ho poslala na vojenskou akademii, kde trpěl drilem podobně jako mladý Robert Musil nakonec směl přestoupit na obchodní akademii v Linci, z ní odešel po milostné aféře s nějakou starší guvernantkou, v Praze sice složil po soukromých lekcích maturitu, ale nedokončil studium filozofie, dějin umění a práv ani v Praze, ani v Mnichově v Mnichově poznal o patnáct let starší bývalou milenku Friedricha Nietzscheho Lou-Andreas Salomé, která se stala první z řady jeho starších milenek a rádkyní, u nichž pak hledal oporu po zbytek života Salomé mu byla několik let múzou i starostlivou matkou a právě ona ho přiměla, aby si jméno René změnil na mužnější Rainer

Cesty a hledání Rilke pak s bohatými přítelkyněmi a mecenáškami hodně cestoval (např. do Ruska či do Itálie), chvíli byl ženatý s jednou sochařkou, ale ji i dceru ve svém vnitřním neklidu brzy opustil nějakou dobu žil v Paříži a byl sekretářem svého vzoru - slavného sochaře Augusta Rodina (ten ho ale po 8 měsících zase propustil) v Paříži trpěl pocity beznaděje, samoty a úzkosti, které vložil do svého jediného románu „Zápisky Malta Lauridse Brigga“ (1910), ale pak trpěl dlouhou tvůrčí krizí a nepomohl mu z ní v roce ani velký úspěch druhého vydání jeho novoromantické povídky „Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka“, kterou původně napsal už v roce 1906. kněžna Marie Thurn-Taxisová (jeho nová obdivovatelka) mu dala k dispozici svůj palác v Benátkách i zámek v Loučeni v Čechách, ale až zimní pobyt na jejím zámku Duino u Jaderského moře přinesl básníkovi průlom – napsal tam první ze svých slavných Elegií z Duina dokončení elegií se pro něj stalo smyslem života, ale trvalo mu to (i kvůli vypuknutí 1. světové) války dlouhý 11 let

Pozdní léta do války byl dokonce 1916 povolán, ale šlechtičtí přátelé mu svými konexemi zajistili převelení do válečného archívu a nakonec úplné propuštění z armády i tak to ale pro něj bylo trauma, které vedlo k tomu, že se na roky básnicky téměř odmlčel Duino bylo navíc za války zničeno a Rilke pak ve 20. letech dlouho hledal podobně inspirativní místo pro dokončení elegií nakonec našel malou nehostinnou tvrz Muzot ve švýcarském kantonu Wallis, jeden bohatý mecenáš mu ji koupil, a Rilke tam Elegii z Duina na jaře 1922 za několik málo dní záchvatu inspirace dopsal

Vztah k italskému fašismu v posledních letech života už byl Rilke nemocný, ale tehdy málo známá forma leukémie mu byla diagnostikována až krátce před smrtí pro jeho pověst je asi dobře, že umřel předčasně, protože už i tak stačil pochválit Mussoliniho a italský fašismus vůbec a později by si mohl sympatiemi k fašistům uškodit i víc věřil totiž v pokrok za každou cenu – i za cenu použití násilí a omezení svobod těch, kteří se „pokroku“ brání

Raná díla k raným Rilkeho sbírkám patří např. „Obětina lárům“ (1895) s mnoha libozvučnými básněmi věnovanými Praze vrcholem rané Rilkovy lyriky je trojdílná meditativní sbírka „Kniha hodinek“ (1905) s částmi „Kniha o mnišském životě“, „Kniha o putování“ a „Kniha o chudobě a smrti“- plná motivů pravoslavné zbožnosti a ustavičného dialogu s Bohem proslavila ho ale až novoromantická rytmizovaná próza “Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka“ (1906, průlomové 2. vydání 1912) – mladý Rilkův předek jede v 17. století na koni do války, na zámku prožije milostnou noc s místní hraběnkou, ale hned při prvním středu s Turky v baladickém konci umírá jediný Rilkův román „Zápisky Malta Lauridse Brigga“ (1910) obsahuje deníkové zápisky fiktivního dánského básníka, do nichž Rilke vložil své existenciální pocity z Paříže počátku 20. století – ponurou, až depresivní knihou pak inspiroval Sartrovu „Nevolnost“

Elegie z Duina a Sonety Orfeovi V deseti „Elegiích z Duina“ (dokončených 1922) Rilke překonává svůj existenciální pesimismus, že jedinou jistotou člověka je smrt, a naopak přijímá jednotu života a smrti, díky níž si můžeme hlouběji uvědomit mystériu své existenci, kterou jinak bereme jako samozřejmost v elegiích často vystupují Andělé – jako bytosti, které už dosáhly té vyšší vnímavosti ke všemu kolem, zatímco my pořád ještě lpíme jen na tom viditelném – na prázdných, lhostejných věcech Rilke střídá rytmus (dvě elegie jsou dokonce napsány shakespearovským blankversem), ale síla díla spočívá zejména v nádherných metaforách ty nejslavnější najdeme v poslední (desáté) elegii v obrazu dávné země Žalů jakýmsi dozvukem Elegii je ještě Rilkova sbírka „Sonety Orfeovi“ (1922), v české literatuře se nechal Elegiemi z Duina ke svým vlatním působivým „Elegiím“ těsně před smrtí inspirovat mladý židovský básník Jiří Orten

Použité zdroje 1) Rainer Maria Rilke. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-09-11]. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Rainer_Maria_Rilke 2) RILKE, Rainer Maria. Elegie z Duina. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 8020408088 11. září 2013