Judaismus
Judaismus Termín „judaismus „ se používá zhruba od poloviny 19. stol. Židé sami své náboženství označovali a označují dodnes jako emuna (víra) Slovem Židé (respektive židé) můžeme rozumět: židovské etnikum židy – příslušníky judaismu – tzv. halachické židy
Judaismus - dějiny Staroizraelské náboženství Raný judaismus zhruba od roku 1500 př.n.l. Raný judaismus od 587 př.n.l. – zničení chrámu Nabukadnezarem II. a deportace do Babylónie Středověký judaismus zhruba od šestého stol. – přesun center židovské vzdělanosti mimo Palestinu (hlavně do Evropy), kanonizace náboženských textů – Talmud, vzestup rabínů Novověký judaismus Zhruba od 18. stol., osvícenectví a idea etnické emancipace v judaismus
1. Staroizraelské náboženství Počátky judaismu se datují kolem roku 1500 př.n.l., kdy začaly pronikat hebrejské kmeny do oblasti Kanaánu (Pozdější Palestina) V základu judaismu stály tři náboženské tradice: Kmenové božstvo uctívané jako bůh předků, který neměl konkrétní jméno, nebo není známo (Bůh Abrahámův, Izákův, Jákobův)
1. Staroizraelské náboženství 2. Lokální manifestace kanaánského boha Ela, jehož jméno posléze převzala bible jako Elohim (=Bůh) 3. Skupina jižních hebrejských kmenů, které pronikly do Egypta (pravděpodobně s vpádem Hyksósů kol. 1650 - 1540) a kol. roku 1250 př.n.l. Egypt pod vedením Mojžíše opustily a vydaly se do Kanaánu, kam přinesly kult nového boha pod jménem Jahve (=Hospodin)
1. Staroizraelské náboženství David – (1000 – 960 př.n.l.) - upevnění Izraelského království Šalamoun (960 – 920 př.n.l.) – zlatá éra Izraele, výstavba prvního jeruzalémského (tzv. Šalamounova) chrámu Chizkijáš – (715 – 687 př.n.l.) – očista posvátných návrší (bama) od jiných (nejahvistických) kultů Jóšiáš (640 – 609 př.n.l.) – likvidace mimojeruzalémských svatyň a centralizace kultu do Jeruzaléma 587/586 př.n.l. – zničení chrámu Nabukadnezarem II. a deportace židovské elity do Babylónie
1. Staroizraelské náboženství BAMA - posvátné návrší – otevřený kultovní areál ve volné krajině, situovaný zpravidla na nějaké terénní dominantě. Jeho součástí byl většinou oltář, kamenná stéla (maceva), dřevěný kůl (ašer), pramen vody nebo posvátný háj
Chrám Tzv. první chrám – vybudoval kol. 950 Šalamoun na hoře Morija
Chrám Tzv. první chrám – vybudoval kol. 950 Šalamoun na hoře Morija Vlastní chrám měl tři části: Předsíň — vchod do svatyně; Svatyně — místo, kde se odehrávala bohoslužba (stál zde oltář a menora) Velesvatyně — tam byla umístěna Archa úmluvy, vstupoval do ní pouze velekněz jednou ročně na svátek Jom kipur (den smíření) První chrám vypálil a zničil 587/586 př.n.l. babylónský král Nabukadnezar II.
Chrám č. 2 Tzv. Druhý chrám (Zerubábelův) - byl znovu vybudován 520 – 515 na stejném místě podle původního plánu Chrám č. 3 Tzv. třetí (Herodův) chrám kolem koncem 1. st.př.n.l. Herodem Velikým V roce 70 (n.l.) byl chrám zcela zničen Římany po potlačeném židovském povstání Dnes na místě původního chrámu stojí islámská mešita Skalní dóm a v těsné blízkosti Zeď nářků
Judaismus po pádu chrámu Po vyhlazení Zélótů (fundamentalistů) Římany (v Palestině od r. 63 př.n.l.) se do popředí dostalo hnutí farizeů Po pádu Jeruzaléma (70 n.l.) bylo centrum židovské vzdělanosti přesunuto do Javne Koncem 1.st. n.l. zde byla byl ustaven palestinský kánon bible. Sepsáním komentářů k Tóře vznikla Mišna (3.st.) a Gemara – jejich spojením pak Talmud (5.st. – jeruzalémská, 6.st. Babylónská verze)
Hebrejská Bible - Tanach Tora – Pět knih Mojžíšových Neviim – knihy prorocké Ktuvim - spisy
Středověký judaismus Židovská centra vzdělanosti v Palestině a Babylónii se po konfrontaci s Islámem začala přesouvat do Evropy. Zde se postupně vytvořily dvě hlavní větve judaismu: 1) Sefardští Židé (Pyrenejský pol.), 2) (Aškenázští Židé – Francie, Německo, střední Evropa) Koncem středověku byli Židé z Evropy vytlačováni (1492 – Španělsko reconquista, 1497 - Portugalsko), Z Německa a střední Evropy byli vyhánění do Polska a Pobaltí. Další směry judaismus: Kabala: židovská mystika *12.stol, kniha Zohar Chasidismus: spontánní prožívání víry, *18.stol. vých. Evropa.