Mgr. Lubomír Šára: Přírodní společenství Les

Lesní porost Převážnou většinu lesních porostů u nás nyní tvoří kulturní lesy s různými druhy dřevin, zejména smrkem. Vedle hospodářské produkce dřeva napomáhají ochraně půdy před erozí, ovlivňují koloběh vody, jsou útočištěm pro řadu zvířat i jako rekreační zázemí pro člověka. Lesy pokrývají asi třetinu našeho území, z toho nejvíce je smrčin.

Lesní porost Les se zakládá výsadbou sazenic vypěstovaných ze semen ve školkách. Zpočátku se udržuje prořezávkou, pak probírkou. Mýcení vzrostlého lesa se provádí výběrově (těží se jednotlivé stromy) nebo holosečí (vznikají paseky). Vedle smrku a borovice se často vysazují jedle, modříny, buky, duby, břízy, olše a habry.

Paseky Paseky svou různou rozlohou narušují souvislé porosty lesů. Vznikají vykácením stromů, v důsledku pohromy (oheň, vichřice). Na vzniklé pasece nahradí přítmí sluneční paprsky, přijde sem vítr, přímý déšť i výkyvy teplot. Paseky osídlí nové druhy, jimž náhlá proměna lesa vyhovuje (břízy, jívy, osiky a jeřáby).

Lužní lesy Rostou v povodí řek v nížinách na pravidelně zaplavovaných místech. Velkou vodu lužní lesy existenčně potřebují, protože jim přináší živiny. Tato území patří u nás k nejteplejším. Za nejcennější lužní lesy se považují porosty na soutoku Moravy a Dyje.

Lužní lesy Začátkem léta nás po vydatném dešti přivítá zelené přítmí, tůňky plné kalné vody, vysoký podrost kopřiv, zpěv ptactva a hejna bzučících komárů. Na náplavech a trvale zamokřených plochách podél vodních toků tu rostou vrby a olše, dále se přidávají topoly, duby, habry, jilmy či jasany. Lesy jsou doménou hmyzu.

Doubravy Tyto teplomilné háje rostly na nejúrodnějších půdách, takže jako první z lesů ustoupily polím. Dochovaly se většinou jen v malých ukázkách nebo jako součást větších lesních komplexů v nížinách a pahorkatinách. Převládají duby doplněné jeřáby, jasany, jilmy, habry, javory. Na okrajích roste řada keřů.

Bučiny Zbytky bukových lesů jsou rozesety na různých územích od 400 do 1000 metrů nad mořem s dostatkem srážek. Vůdčí rostlinou je zde buk. Spolu s ním se objevuje jedle, javor, jeřáb, jasan, lípa a jilm, řídce i smrk. Bukvice jsou vyhledávanou potravou mnoha obyvatel lesa.

Bory Borové lesy rostou většinou na strmých svazích, skalách a skalních městech plných balvanů. Najdeme je na malé ploše na chudých půdách. Borovice je přizpůsobivá, nenáročná na půdu i podnebí. V teplejších oblastech tvoří velké koruny, v horách bývá úzká a špičatá. Podrost bývá velmi chudý.

Smrčiny V horách najdeme přirozené horské smrčiny. Spadne zde velké množství srážek (mlha, mrholení, sníh), vanou zde silné větry. Husté koruny smrků, mezi nimiž se zřídka uchytí jedle, propouštějí po celý rok na půdu jen velmi málo světla. Přízemní vegetace je zde chudá.

Vrcholky hor Na hřebenech hor už drsné podnebí nedovolí růst stromů. Nahrazuje je keřovitá kleč a tráva. Kleč je vysoce odolná dřevina - chrání půdu před erozí a skýtá úkryt mnoha živočichů. Sněhová pokrývka v horách leží i přes půl roku a vegetační období bývá krátké.

Zopakujeme si 1) Které tři stromy nejčastěji rostou v lužních lesích? Vrby, olše, topoly. 2) Po kterém ze stromů jsou pojmenovány doubravy? Dub. 3) Která z rostlin je nejčastěji zastoupená v bučinách? Buk. 4) Kterou dřevinu najdeme na vrcholcích hor? Kleč.

Zdroje V prezentaci byly použity s laskavým svolením autora obrázky a fotografie z výukového programu Přírodní společenství (vydala firma Pachner Praha, 2002).