Demokratizace a současné formy demokracie ve světě

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Cíle vzdělávání Význam zvažování a stanovení cílů vzdělávání
Advertisements

Předmět a prameny pracovního práva
Současné formy demokracie ve světě
Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu CZ.1.07/1.1.04/
Politologie jako věda Politika moc
Volby VY_32_INOVACE_29-12 volební systémy.
ZPŮSOB VLÁDY Politická moc ve státě je uplatňována způsobem demokratickým nebo totalitním.
Postoje obyvatelstva k demokracii
Jsme v EU, buďme v obraze. Výhody a nevýhody členství v EU Jarolím Antal.
KOMBI Obsah shrnutí: Důvod vzniku a cíle evropské integrace
Tento studijní materil byl vytvořen jako výstup z projektu č. CZ.1.07/2.2.00/ Právní stát, demokracie a sociální stát Katedra práva.
Základy státní správy Veřejná správa. Stát  Musí mít politickou autoritu, prostřednictvím kterých realizuje státní moc  Státní moc je nezávislá, uskutečňovaná.
Sociální konstruktivismus
ZSV Vznik a podstata státu.
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.
Česká republika Demokratický stát.
Současné formy demokracie ve světě
V OLBY Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu CZ.1.07/1.1.04/
Osvícenství.
Hospodářská politika.
Financování politických stran a regulace politických kampaní Prorůstání ekonomiky a politiky Vladimíra Dvořáková CESTA Praha, , hotel Jalta.
Systémy politických stran – základní klasifikace a typologie
Daňová teorie a politika
VY_32_INOVACE_ Smlouva o EU je platná od Je zavedeno „evropské občanství“ Přináší „kritéria konvergence“ – ekonomické sblížení 1.Stabilita.
NEZISKOVÉ ORGANIZACE PARTICIPACE a KOMUNIKACE. Role participace „Každá centrální moc, i když má minimální pravomoci, má stálou tendenci ve jménu efektivity.
EVROPA A EUROATLANTICKÝ PROSTOR I: STUDENÁ VÁLKA
ČR A JEJÍ POSTAVENÍ V SOUDOBÉM SVĚTĚ
1  Růst možností a potenciálu rozsáhlé škály místních aktérů: politické strany, NO, jednotlivci, odbory, MSP, média …  Oblasti výkonu správy: veřejné.
Základní škola a Mateřská škola, Šumná, okres Znojmo OP VK Tematický celek: Výchova k občanství II. stupeň Název a číslo učebního materiálu.
Venezuela 4. května Venezuela před Chávezem Dlouhodobá tradice demokracie – Chávez devátým demokraticky zvoleným prezidentem v řadě Dlouhodobá tradice.
Mikroekonomie I Ekonomický růst Ing. Vojtěch JindraIng. Vojtěch Jindra Katedra ekonomie (KE)Katedra ekonomie (KE)
Problémy demokratického vládnutí
Demokracie a její hodnoty
Číslo a název projektuCZ.1.07/1.5.00/ OP: Vzdělávání pro konkurenceschopnost Zvyšování vzdělanosti pomocí e-prostoru Název a adresa školySoukromá.
T ŘETÍ VLNA Problémy demokratického vládnutí. T ŘETÍ VLNA DEMOKRATIZACE Samuel P. Huntington: Třetí vlna: demokratizace na sklonku 20. století (1991)
Politické systémy světa
Účetní systémy ve světě.. Účetní systémy se navzájem odlišují: Vymezením okruhu uživatelů účetních výkazů Mírou regulace účetnictví Vztahem mezi účetnictvím.
Občanská společnost a občanský sektor PhDr. Jaroslava Šťastná, Ph.D.
Úloha neziskových organizací v národním hospodářství.
Odpovědnost Accountability Problémy demokratického vládnutí.
Sociologie 13 Sociologie politiky. politika správa veřejných záležitostí – Záležitosti týkající se velké části občanů, nebo všech (oproti soukromým záležitostem)
KVALITA DEMOKRATICKÝCH INSTITUCÍ Problémy demokratického vládnutí.
1 Regionální inovační strategie RIS. 2 O Regionálních inovačních strategiích Projekty RIS mají za cíl podporu rozvoje regionálních inovačních strategií,
Implementace veřejného zájmu Veřejné politiky. CYKLUS VEP  KDE JSME ? (identifikace a formulace VZ) - různé varianty řešení problému (kriminalita, dopr.
Instituce, nositelé a nástroje hospodářské politiky
Volby , Brno Připravily: Martina Gecová Dominika Prokešová
Sociologická imaginace.Praha: SLON, 2002; kapitola Příslib, str
Venezuela Venezuela před Chávezem Dlouhodobá tradice demokracie – Chávez devátým demokraticky zvoleným prezidentem v řadě Dlouhodobá tradice.
Regionalistika 2 Základní nástroje a možnosti rozvoje území.
Problémy demokratického vládnutí
Venezuela a Brazílie 23. dubna Venezuela před Chávezem Dlouhodobá tradice demokracie – Chávez devátým demokraticky zvoleným prezidentem v řadě Dlouhodobá.
11. Vztah práva a státu a pojem právního státu
DEMOKRACIE. Co je to demokracie? Rozhodněte o pravdivosti následujících tvrzení: 1)Demokracie je ideál, s nímž většina politiků nesouhlasí. 2)V demokracii.
Korupce jako problém současné společnosti a politiky Vladimíra Dvořáková Letní škola výchovy k občanství… Olomouc,
OSN.
ZŠ Brno, Řehořova 3 Já a společnost Výchova k občanství 6 - 9
ZÁSADY DEMOKRACIE Mgr. Michal Oblouk.
Politologie a mezinárodní vztahy
Matouš Bořkovec, ZŠ Suchdol,
Stát Definice, funkce, typy.
Hospodářská politika státu
Číslo projektu OP VK Název projektu Moderní škola Název školy
MEZINÁRODNÍ OBCHOD 2016 východiska; komparace svět - ČR
Úvod, základní principy a cíle
Název školy: ZŠ a MŠ,Veselí nad Moravou,Kollárova1045
volby Volební systémy v demokratických zemích
Státy světa Formy vlády a uspořádání států Proměna politické mapy
EVROPSKÁ UNIE 7. TŘÍDA, ZŠ SUCHDOL.
Severoatlantická aliance
Střední škola obchodně technická s. r. o.
Transkript prezentace:

Demokratizace a současné formy demokracie ve světě Problémy demokratického vládnutí

Faktory demokratizace Udržení legitimity nedemokratických režimů: Závisí, na čem je legitimita režimu postavena (rozvoj, stabilita země, „utopická“ společnost, tradice) Jakým způsobem je legitimita udržována: V nedemokraciích může být legitimita udržována prostřednictvím voleb (typické pro režimy s jednou stranou) – stabilita režimu Pokud se volby nekonají (vojenské režimy, sultánské režimy) je eroze legitimity jednodušší.

Faktory demokratizace Impulsy k oslabení legitimity režimu: Hospodářská krize (hrozba zejména pro vojenské režimy) a její sociální dopady 70. a 80. léta ropné šoky a dluhová krize oslabila legitimitu latinskoamerických režimů. Mezinárodní instituce tlačily na demokratizaci. Dlouhodobé hospodářské zaostávání komunistických režimů za Západem. Arabské jaro – nevýkonná ekonomika, nezaměstnanost Vojenská porážka Portugalsko – neúspěšná snaha zastavit dekolonizaci v Africe Argentina – válka o Falklandy v r. 1982 Řecko – Kypr

FAKTORY DEMOKRATIZACE Hospodářský růst země a jeho sociální dopady Hospodářský růst v nedemokratickém režimu vytváří vhodné prostředí pro demokratizaci. Růst příjmů, posilování střední třídy (základní pilíř demokracie), urbanizace Zlepšení kvality vzdělání, příp. vzdělávání v zahraničí Větší otevření ekonomiky (např. turismus) – poznání, jak se žije jinde, srovnávání Proměna ekonomiky – kvalifikovaná pracovní síla Formování nových požadavků na režim, které ho nutí ke změně. Posílení kritického uvažování.

FAKTORY DEMOKRATIZACE Postoj náboženských organizací Během 3. vlny byla v některých zemích klíčová role katolické církve Tradičně podporovala vládnoucí vrstvy (řád ve společnosti) 2. vatikánský koncil → reforma církve, odklon od podpory nedemokratických vládců, ochrana disidentů Vatikán odsoudil nedemokratické režimy v katolických zemích Důležitá role v Latinské Americe a Asii (tzv. teologie osvobození) Angažovanost ve prospěch chudých a za dodržování lidských práv Z komunistických zemí hrála významnou roli v Polsku

FAKTORY DEMOKRATIZACE Vnější tlak na demokratizaci Podpora významných světových aktérů (EU, USA) a mezinárodních organizací (OSN, regionální organizace) USA - od pol. 70. let se začíná v zahraniční politice prosazovat dodržování lidských práv V r. 1974 Kongres připojil dodatky o garanci lidských práv k zákonu o zahraniční pomoci, zákonu o vzájemné pomoci a zákonu o reformě obchodu = zemím, které budou hrubě porušovat lidská práva, nebude poskytnuta žádná pomoc Podpora demokratizace byla významným tématem Carterovy, Bushovy ml. administrativy, méně u Reagana a Clintona

FAKTORY DEMOKRATIZACE ES/EU Působení na demokratizaci prostřednictvím příkladu – země ES/EU mají lepší životní standard, garance občanských práv a svobod, právní stát Vliv prostřednictvím přijímání nových členů Členem se mohla stát pouze demokratická země, země s nedemokratickou formou vlády byly odmítány = tzv. EU Conditionality Přístupový proces – reformy Různé programy k sousedním zemím – evropská politika sousedství, Východní partnerství, Unie pro středomoří Vliv na demokratizaci jihoevropských států a středo a východoevropských států

FAKTORY DEMOKRATIZACE Dominový efekt Změny v jedné zemi se přelijí do sousedních zemí Aktéři vidí, že změny je možné dosáhnout, a tak se o to pokusí Také vidí způsob, jakým toho bylo dosaženo a zkouší ho napodobovat Změny mohou být regionální (např. 3. vlna): Portugalsko ovlivnilo Španělsko, Španělsko ovlivnilo Latinskou Ameriku (Argentinu), Argentina pak Uruguay, ale i Brazílii a Chile Střední a východní Evropa – změna politiky SSSR podpořila reformisty a opozici v Polsku a Maďarsku, ty ovlivnily východní Německo, Československo, Bulharsko a nakonec Rumunsko Současné příklady: Barevné revoluce, Arabské jaro Příčiny: především rozvoj komunikace (TV, Internet – sociální sítě)

Tranzice Přechody od nedemokratické vlády k demokracii (v ideálním případě) Základní typy: Dohodou/paktem Významná role bývalých elit, dokáží prosadit své životní zájmy a zachovávají si důležité postavení i v demokracii, garance (ústava), amnestie (Španělsko, Chile, Polsko) Kolapsem Slabá role bývalých elit, nedokáží ochránit své zájmy, je snaha je vyloučit z podílu na moci v rámci demokracie (Argentina, ČSSR) Sebevyloučení Iniciován nedemokratickou elitou, ale ta má slabé postavení ve vyjednávání (Maďarsko, Uruguay) Za konec tranzice se považují první svobodné volby

Demokratická konsolidace G. O‘Donnell: tzv. druhá tranzice od demokraticky zvolené vlády (od prvních svobodných voleb) k demokratickému režimu Zahrnuje budování a posílení demokratických institucí Často vyžaduje změnu dohod uzavřených během přechodu k demokracii a odstranění tzv. autoritářských enkláv.

Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Okolnosti, za kterých došlo k demokratizaci Přechod paktem - pokračování formálního rámce autoritářského režimu, autoritářské enklávy zakotvené v ústavě, zákonech (např. autonomní postavení armády, volební systém) Kolaps – nepokračuje formální rámec, nejsou garantovány zájmy autoritářské elity Postoj aktérů nedemokratického režimu k demokratizaci (pozitivní nebo negativní) Španělsko vs. Chile Komunistické strany – Polsko, Maďarsko vs. Československo, východní Německo

Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Historická zkušenost Snadnější konsolidace tam, kde: občané měli negativní zkušenost s odcházejícím režimem existuje pozitivní historická zkušenost s demokracií tranzice je zaštítěna důvěryhodnými a uznávanými lídry Komplikovanější konsolidace v zemích, které: Nemají žádnou zkušenost s demokracií Mají negativní zkušenost s demokracií = např. země zažila krátké demokratické epizody poznamenané politickým a společenským konfliktem (demokracie = chaos, anarchie) Československo vs. Maďarsko Chile vs. Argentina

Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Stupeň politického konfliktu Snadnější konsolidace tam, kde: Došlo ke zmírnění politického konfliktu Je vůle po kompromisu a dohodě mezi politickými aktéry Došlo ke zmenšení ideologické vzdálenosti mezi politickými aktéry Komplikovanější konsolidace tam, kde: Je ideologická vzdálenost mezi politickými aktéry vysoká Není vůle po dohodě Je společnost sociálně, etnicky, nábožensky či jinak rozdělená Historie je poznamenána konflikty mezi společenskými skupinami

Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Schopnost řešit sociální konflikt Cílem je zabránit konfliktu mezi skupinami potlačenými během autoritářského režimu a skupinami spjatými s bývalým režimem Zahrnuje: sociální pakt mezi společenskými silami, které jsou v konfliktu vybudování institucí, které ventilují a řeší konflikty ve společnosti Jasná pravidla hry Zahrnutí všech významných společenských skupin

Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci podřízení armády civilní kontrole Dlouhodobý proces v zemích, kde je tradičně silné postavení armády a kde si armáda vyjednala privilegia během tranzice. závisí na postoji armády k demokracii Antidemokratická a náchylná k puči Porážka nebo kolaps režimu: oslabení armády- možná úplná reorganizace Nepodřízení armády podrývá stabilitu systému –riziko puče

Hybridní režimy Teorie hybridních režimů se rozvíjí od 80. let v souvislosti s růstem počtu nově demokratizovaných zemí. Soustředí se na země, kde demokratizace zůstala nedokončená. Ustrnuly na půl cesty od nedemokratického k demokratickému režimu. Režimy, které splňují minimální definici demokracie = konají se zde pravidelně svobodné a soutěživé volby (volební demokracie). Nejedná se ovšem o liberální demokracie: Neliberální demokracie (F. Zakaria), jiní podobně hovoří o tzv. defektní demokracii (W. Merkel) Delegativní demokracie (G. O‘Donnell) Zároveň sem bývají řazeny i režimy, které nesplňují kritérium volební demokracie, ale jsou svobodnější než autoritářské režimy. Pseudodemokracie (L. Diamond) Režim s hegemonickou stranou (G. Sartori) Volební autoritarismus (A. Schedler)

Delegativní demokracie Guillermo O’Donnell Charakteristickým rysem je nevyvážený prezidentský systém se slabým postavením legislativy a soudnictví. Dominuje prezident, nefungují brzdy a protiváhy jeho moci Prezident = novodobý Leviathan → prezident se chápe jako ztělesnění vůle lidu, vládne nadstranicky (tradiční politické strany označuje za zkorumpované, politiku za špinavou), jeho moc stojí na širokém heterogenním hnutí, které je ale vnitřně slabé → spojuje ho jen podpora prezidenta Omezení jeho moci jsou velmi slabá a prezident má tendenci obcházet i ústavní omezení své moci (parlament a soudy)→ např. vládne pomocí dekretu

Pseudodemokracie L. Diamond: Jsou zde formálně nastavena demokratická pravidla hry, ale ve skutečnosti se jedná jen o fasádu nedemokratického režimu. Existuje více stran, dělba moci, formální ochrana práv a svobod. Neprobíhá zde ale svobodná politická soutěž a vládnoucí elitu nelze prostřednictvím voleb odstavit od moci. Vláda kontroluje média, klientelismus, používá represivní aparát. Od autoritářského režimu se ale liší vyšší mírou svobody. Blízké Sartoriho pojetí režimu s hegemonickou stranou, ale nemusí se vždy jednat o stranu, která drží v rukou moc, může se jednat i o systémy vysoce personalizované.

Hegemonická strana Sartori: v díle Strany a stranické systémy (1976, česky 2005) rozděluje stranické systémy na soutěživé a nesoutěživé. Nesoutěživé: systém s jednou stranou a systém s hegemonickou stranou Systém s jednou stranou = je povolena existence jen jedné strany (příkladem jsou komunistické režimy) Systém s hegemonickou stranou = Jsou povoleny i další politické strany, které ale nejsou reálnou konkurencí vládnoucí straně. Vládnoucí strana nepřipouští svobodnou politickou soutěž, i když se zde mohou pravidelně konat volby. Jsou povoleny jiné opoziční strany, ale ty nemají reálnou šanci ve volbách uspět. Střídání u moci je tudíž v takovém systému nemožné.

Hegemonická strana Hegemonická vs. predominantní strana: v systému s hegemonickou stranou nejsou vytvořeny podmínky, které by nutily vládu k odpovědnosti, zatímco v systému s predominantní stranou ano (Giovanni Sartori). B. Magaloni: liší se charakterem politických institucí. V systémech hegemonickou stranou nejsou pevně stanovená pravidla hry a vládnoucí strana je může sama měnit podle situace (může měnit ústavu). Ústavní změny se dotýkají mimo jiné oslabování moci soudní, zvyšování pravomocí prezidenta nebo omezování občanských práv a svobod. Vůči hegemonické straně nefunguje jiný aktér, který by jí mohl v uskutečňovaných změnách zabránit. Není zároveň možné objektivně kontrolovat nedemokratické volební praktiky, neboť vládnoucí strana má plnou kontrolu nad volebním procesem. Predominantní strany se liší tím, že nemohou jednostranně měnit ústavu, ústavní pravidla hry zůstávají pevně daná, i když se i zde mohou objevit nedemokratické praktiky (např. u voleb).

Volební autoritarismus Andreas Schedler Pravidelně se zde konají volby za účelem obnovování legitimity režimu. Pravidla hry jsou ale nastavena tak, aby vždy zvítězila vládnoucí elita – volby tak prodlužují její setrvání u moci. Režim není otevřeně represivní. Vymezení demokratických a nedemokratických voleb

Volební autoritarismy Demokratické volby: Plní svůj účel – naplňují tezi, že moc vychází z lidu. Kolektivní rozhodování. Svobodně se vytváří nabídka alternativ, ze kterých voliči vybírají (kandidáti, politické strany) Voliči svobodně formulují své preference na základě všeobecně dostupných a necenzurovaných informací Všeobecné volební právo (nedochází k vylučování nějaké skupiny dle etnického, náboženského nebo socio-ekonomického klíče) Tajné a svobodné hlasování. Volič není vystaven vnějšímu nátlaku, jak má volit. Rovnost (jeden volič = jeden hlas), neutrální dohled nad volbami, zamezení volebních podvodů Nezvratitelnost výsledků voleb

Volební autoritarismy Nedemokratické volby: volby zakrývají manipulaci ze strany autoritářských elit. Vyhrazenost – kontrola volebního procesu a jeho výsledků ze strany vládnoucí elity. Je potlačen pravý účel voleb. Vyloučení nebo fragmentace opozice – praktiky znemožňující formování nebo spolupráci opozice, někdy „volby bez výběru“ Existuje zde represe a chybí férovost (není zajištěn rovný přístup k informačním a finančním zdrojům) Rovné volební právo je formálně a neformálně potlačeno Existuje zde donucování a korupce (zastrašování voličů, kupování hlasů) Dochází zde k volebním podvodům a nadržování (např. při registraci subjektů) Zvraty v průběhu voleb a po nich, resp. vládnoucí elita je schopna zajistit své znovuzvolení

Literatura k tématu Balík, S., Holzer, J. (2007). Postkomunistické nedemokratické režimy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Diamond, L. (2002). Thinking About Hybrid Regimes. Journal of Democracy 13, č. 2, s. 21-35. Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) (2004). Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. Schedler, A. (2006). Electoral Authoritarianism: The Dynamics of Unfree Competition. Lynne Rienner Publisher. Zakaria, F. (2005). Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha: Academia.