Orbis pictus 21. století Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu
Vznik a šíření elektromagnetických vln II. OB21-OP-EL-ELN-JANC-U-2-030
Vysokofrekvenční vedení Vysokofrekvenční vedení se používají pro přenos vysokofrekvenční energie ze zdroje do zátěže ( z vysílače do antény, z antény do přijímače). Charakteristickými veličinami vedení jsou odpor a indukčnost v podélném směru, vodivost a kapacita v příčném směru vedení.
Vysokofrekvenční vedení Pro přenos energie s nejmenšími ztrátami je žádoucí, aby podélný odpor a příčná vodivost vedení byly co nejmenší. Ideální bezztrátové vedení má nulový podélný odpor a nulovou příčnou vodivost a můžeme si ho představit jako lineární pasivní čtyřpól, ve kterém jsou indukčnost a kapacita rovnoměrně rozloženy. Náhradní zapojení úseku takového vedení je na obrázku 3.
Vysokofrekvenční vedení Obr. 3 Náhradní schéma vf vedení
Vysokofrekvenční vedení Nejdůležitější veličinou pro posouzení vlastností vedení je charakteristická impedance, jejíž velikost lze pro bezeztrátové vedení určit ze vztahu kde L je indukčnost vedení (H. m -1 ) C je kapacita mezi vodiči vedení (F. m -1 )
Vysokofrekvenční vedení Charakteristická impedance se nemění s délkou vedení. Je závislá pouze na: rozměrech příčného řezu, tvaru příčného řezu, permitivitě izolantu, ve kterém jsou uloženy vodiče. Průřezové uspořádání nejužívanějších druhů vysokofrekvenčních vedení je na obr. 4.
Vysokofrekvenční vedení Obr. 4 Průřezové uspořádání vf vedení
Vysokofrekvenční vedení Dvojvodičová vedení mají charakteristickou impedanci Z = 300 , souosá vedení se vyrábějí s impedancí Z = 75 nebo Z = 50 . Přenos vysokofrekvenční energie po vedení ovlivňuje vzájemný vztah zatěžovací impedance Z k a charakteristické impedance Z 0. Jestliže je vedení na konci zatížené takovou impedancí Z k, která se rovná charakteristické impedanci Z 0, vzniká na vedení jen postupující vlna a všechna vysokofrekvenční energie se odevzdá do zátěže.
Vysokofrekvenční vedení Když je vedení na konci rozpojené (naprázdno) nebo spojené nakrátko, vytvoří se na něm stojaté vlnění a vedení nepřenáší žádný výkon. Když je zatěžovací impedance vedení větší nebo menší, než je charakteristická impedance, vznikají na vedení postupující i stojaté vlny a energie se přenáší se ztrátami. Pro paraktické použití se navrhují a udržují v provozu vedení v přizpůsobeném stavu, t.j Z k = Z 0.
Vysokofrekvenční vedení Vysokofrekvenční vedení nakrátko a naprázdno se chová jako reaktance, jejíž charakter je závislý na délce vedení. Může mít buď induktivní či kapacitní charakter, nebo se může chovat jako rezonanční obvod.
Vysokofrekvenční vedení Zvláštní druh vysokofrekvenčního vedení představují vlnovody. Jsou to kovové trubice obdélníkového nebo kruhového průřezu. Pro každý vlnovod existuje určitá mezní délka vlny, kterou může ještě přenášet. Tato vlnová délka k se nazývá kritická a je závislá na rozměrech vlnovodu. Vlnovody se používají pro přenos elektromagnetických vln, jejichž frekvence je vyšší než 2 GHz.
Děkuji za pozornost Ing. Ladislav Jančařík
Literatura J. Chlup, L. Keszegh: Elektronika pro silnoproudé obory, SNTL Praha 1989 M. Bezděk: Elektronika I, KOPP České Budějovice 2002