Hrubý domácí produkt

Nezaměstnanost, její velikost Magický čtyřúhelník Velikost a růst HDP Inflace, stabilita cen Zahraniční obchod, jeho bilance Nezaměstnanost, její velikost a struktura

Růst HDP (USA 1970 – 2007)

Vztah nezaměstnanosti a růstu HDP

Co to je HDP? Hrubý domácí produkt – základní národohospodářský agregát Domácí produkt je tok zboží a služeb, vyrobených na území určité země za určité období, většinou uvažujeme jeden rok Počítá se různými způsoby: součtem přidaných hodnot spotřební metodou velikostí důchodů

Měření HDP součtem přidaných hodnot Přidaná hodnota = příjem firmy – výdaje za mezistatky HDP je potom součtem těchto přidaných hodnot Produkt Příjmy firem Nákupy mezistatků Přidaná hodnota těžba dřeva 30 zpracování 80 výroba nábytku 145 prodej 215 Celkem přídavek k HDP   30 30 50 80 65 145 70 215 470 přídavek firem k HDP za dané období, počítá se do něj pouze hodnota přidaná zpracováním

Ekonomický koloběh finanční toky FIRMY hmotné toky STATKY VÝROBNÍ FAKTORY DOMÁCTNOSTI V tomto schématu je ekonomika složena ze dvou sektorů, chybí zde ještě zahraniční obchod a veřejný sektor

Jak ještě jinak počítat HDP? Jiný způsob výpočtu HDP vychází z konstatování, že každý výdaj musí být něčím důchodem Celkový tok spotřebních a investičních výdajů se potom nazývá agregátní poptávka (je to odlišný pojem od HDP) Jedna z možností výpočtu HDP je tzv. výdajová metoda – v dvousektorové ekonomice by platilo, že: HDP = C + I Třísektorový model pracuje ještě s veřejným sektorem, jehož příjmem jsou daně a poplatky. Do HDP se pak zahrnují výdaje státu zboží a služby: HDP = C + I + G Pro úplnost je pak ještě nutné zahrnout produkci na území státu vytvořenou, ale nespotřebovanou (tedy vývoz) a produkci spotřebovanou, ale nevytvořenou (tedy dovoz).

Měření HDP výdajovou metodou Y = C + I + G + NX Y ... hrubý domácí produkt C ... výdaje na spotřebu – výdaje domácností I ... Investice firem do budov, strojů, zařízení G ... vládní nákupy – výdaje na infrastrukturu, školství, zdravotnictví, ochranu životního prostředí, aj. NX ... čistý vývoz (vývoz – dovoz)

Různé způsoby měření HDP Přidaná hodnota Spotřeba Důchody Tržní cena finálních statků Spotřeba domácností Důchody za práci (mzdy, platy, aj.) Investice Vládní výdaje Důchody z kapitálu (zisky, renty, aj.) Čistý vývoz

Reálný a nominální HDP Nominální HDP: Reálný HDP HDPN = QAt x pAt + QBt x pBt + ... + QZt x pZt Reálný HDP HDPN = QAt x pA(t-1) + QBt x pB(t-1) + ... + QZt x pZ(t-1) Q ... množství různých statků A, B, ... , Z v daném roce P ... ceny statků A, B, ... , C v roce t nebo t-1

Vývoj HDP v ČR, reálný a nominální

Co je a co není v HDP - domácí práce - nejsou, jedná se o rozdíl mezi tím, když si práci na zahradě nebo doma vykonám sám nebo když si na takovou práci najmu firmu externality - jsou, byť se jedná spíše o škody, které by v HDP měly být spíše se znamínkem mínus – např. výstavba čističky odpadních vod šedá ekonomika - účetně nevykázaná práce, jsou to například služby, odhad velikosti šedé ekonomiky se v Evropě odhaduje na 10 % opotřebení – je zahrnuto v tzv. čistém domácím produktu, který se počítá jako rozdíl HDP a odpisů kvalitativní zlepšení nelze ho přesně kvantifikovat, byť jeho existence je reálná – např. v oblasti telekomunikací za posledních 15 let

Vztah HDP a obchodní bilance

Agregátní nabídka, agregátní poptávka Agregátní poptávka (AD) – plánované výdaje na finální statky AD=(C- c.T+I+G+NX) + c.Y c … sklon ke spotřebě (0-1) T … čisté daně … daně mínus transferové platby Y … produkce Závislost ukazuje, že je agregátní poptávka závislá i na produkci, jinými slovy agregátní poptávku lze zvýšit i podporou výroby (nejen spotřeby).

Agregátní nabídka, agregátní poptávka Agregátní nabídka … funkce zachycující závislost reálného HDP, který firmy chtějí vyrábět, na cenové hladině Agregátní poptávka … funkce zachycující závislost reálného HDP, který domácnosti chtějí nakupovat, na cenové hladině

Jean Baptiste Say Jean Baptiste Say (1767 – 1832) Přední francouzský ekonom, navázal na dílo Adama Smithe, které nazval „zmateným souborem správných myšlenek“ Od roku 1799 pracoval ve finančním výboru, odkud byl po kritice hospodářské politiky odvolán Jeho hlavním dílem je Pojednání o politické ekonomii Jeho hlavní myšlenkou je tzv. Sayův zákon trhů Mj. vnesl do ekonomie pojem podnikatel (enterpreuer)

Sayův zákon trhů Tento zákon říká, že nabídka si vždy tvoří stejně velkou poptávku, neplatí tedy teorie podspotřeby K nerovnováhám může docházet pouze na jednotlivých trzích, nikoli v rámci celé ekonomiky Tyto nerovnováhy jsou řešeny pohybem cen „Člověk, který používá svou práci, aby investoval do tvorby nějakého statku, že jeho hodnota bude uznána a zaplacena, pokud ostatní nebudou mít prostředky na jeho koupi. Kde se ale tyto prostředky berou? Z jiných hodnot jiných produktů jako plodů průmyslu, kapitálu a práce. Což nás přivádí k závěru, který může na první pohled znít paradoxně, totiž že je to výroba, která otevírá poptávku po zboží“. J. B. SAY Say proto doporučoval podporovat nikoli poptávkovou stranu ekonomiky, ale nabídkovou!

John Maynard Keynes žil v letech 1883 – 1946 byl profesorem ekonomie, byl např. během 2. světové války poradcem ministra financí Velké Británie nejvýznamnější dílo: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz patřil ke generaci ekonomů, která žila v období recese třicátých let minulého století, proto je zajímala nezaměstnanost a prostředky, jak jí předcházet zaměstnanost je funkcí sklonu ke spotřebě a velikosti investic jako klíčovou k udržení vysoké zaměstnanosti viděl úlohu investic Kritik Sayova zákona trhů

„Z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví“ John Maynard Keynes snažil se objasnit důchodotvorný účinek investic (multiplikační efekt) dY = 1/(1-c) x dI, kde dY je přírůstek důchodu (HDP), c sklon ke spotřebě a dI je přírůstek investic krátkodobý efekt na oživení poptávky je zřejmý, otázkou jsou dopady v dlouhém období byl toho názoru, že pokud zdroje investic nejsou dostupné z bankovního sektoru, musí je dodat stát mimochodem je autorem práce „Jak zaplatit za válku“, která pojednává o nebezpečí vysoké inflace v poválečném období je autorem výroku: „Z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví“

Milton Friedman žil v letech 1912 – 2006 v otázce zásahů státu do ekonomiky se řadil mezi tzv. monetaristy odmítal fiskalismus, tedy fiskální zásahy státu do ekonomiky tyto zásahy vedou především ke zvyšování vládních výdajů (i včetně úroků) a vytěsňování soukromého sektoru pokud jde o měnovou politiku, doporučoval řízené zvyšování peněžního agregátu (tedy množství peněz v oběhu) na základě odhadu růstu HDP

Milton Friedman „Jestliže utrácíte své vlastní peníze pro sebe, jste velmi opatrní při rozhodování, co za ně pořídíte. Když utrácíte cizí peníze pro sebe, dáváte si pozor, co nakoupíte, ale je vám jedno, kolik utratíte. Nejhorší ovšem je, když utrácíte cizí peníze pro někoho cizího. Je vám jedno, kolik utratíte a co získáte. A prakticky přesně tak je tomu ve všech vládách.“