Makroekonomická rovnováha Model s přímkou 45 stupňů

Proč makroekonomická rovnováha? Pokud ekonomika není v makroekonomické rovnováze, způsobuje to problémy: - produkuje-li celkově ekonomika méně, než kolik jednotlivé subjekty celkově chtějí (a mohou) koupit, vede to, dříve nebo později, k inflaci - produkuje-li celkově ekonomika více, než kolik jednotlivé subjekty celkově chtějí (a mohou) koupit, vede to, dříve nebo později, k poklesu HDP a růstu nezaměstnanosti Klíčová otázka: existuje vůbec nějaká úroveň produkce (HDP), která je rovna tomu, co si jednotlivé subjekty chtějí (a mohou) koupit? Makroekonomie říká ano! Svým způsobem tak říká, že tržní systém je OK, že v něm může nastat rovnováha, že není potřeba centrální plánování či jiné zásahy. To je významná odpověď!

Proč makroekonomická rovnováha? Pokud je makro rovnováha, všichni jsou spokojeni – producenti produkují to, po čem je poptávka a spotřebitelé (včetně firem nakupujících kapitálové statky, vlády a zahraničních subjektů), kupují to, co chtějí. Je-li makro rovnováha, jsou v rovnováze i jednotlivé dílčí trhy – trh každého statku, trh každého výrobního faktoru. Modely makroekonomické rovnováhy jsou tak svým způsobem „druhou stranou mince“ modelu všeobecné rovnováhy. V praxi samozřejmě makro rovnováha nenastává – změny vždy vedou k nerovnováze. Pokud je v nerovnováze nějaký dílčí trh, nemůže existovat ani makro rovnováhy. Modely makro rovnováhy však říkají, že makro rovnováha může existovat.

Makro rovnováha - modely Jednotlivé modely zkoumají, zda makroekonomická rovnováha existuje a jak je dosahována. Každý model je vždy zjednodušení reality. Pokud chceme realitu pochopit a popsat, musíme zjednodušovat, jinak bychom žádného popisu nebyli schopni – v komplexitě a složitosti jevů bychom se ztratili (utopili), respektive mezní náklady spojené s vytvořením modelu by byli vyšší než mezní užitek z něj plynoucí . Je samozřejmě otázkou, do jaké míry jsou předpoklady modelů shodné s realitou. I když budeme ale usilovat o co největší shodu, musíme se smířit s faktem, že absolutní shody nedosáhneme. Nikdy navíc nevíme vše, nejsme schopni popsat vše – vždy žijeme s tajemstvím. Podstatné potom je nakolik závěry modelu odpovídají realitě. Výše uvedenému přístupu – důraz na závěry se říká metodologický pozitivismus (autor Milton Friedman).

Model s přímkou 45 stupňů Předpoklady modelu: - krátké období, - nevyužité zdroje (poptávkové omezení - pokud je AD vyšší než Y, firmy mohou zvyšovat produkci), - fixní mzdy a ceny, - fixní úroková sazba. - Prozatím uzavřená ekonomika – není vláda a zahraniční obchod.. Pro krátké období vcelku realistické předpoklady, je nutno je ale rozšířit, což za chvíli uděláme . V tomto modelu platí, že, rovnováha nastává, pokud, to, co se vyprodukuje, je zároveň poptáváno. Model neřeší otázku produkce (HDP, tj. Y), jak se produkuje. Zaměřuje se pouze na stranu celkové/agregátní poptávky (AD). Na všech bodech přímky s úhlem 45 stupňů platí Y=AD.

Model s přímkou 45 stupňů – AD v uzavřené ekonomice V uzavřené ekonomice je agregátní poptávka (AD) dána součtem spotřebních výdajů (C) a plánovaných investičních výdajů (IP). Plánované investiční výdaje: to, co firmy vskutku chtějí vynaložit na kapitálové statky. Pozn.: V rovnici HDP (tj. toho, co je vskutku vyprodukováno, rovnice je pro uzavřenou ekonomiku): Y = C+I jsou skutečné investiční výdaje (I). Tyto skutečné investiční výdaje (I) zahrnují i neplánované zvýšení zásob – situaci, když firma něco vyprodukuje ale neprodá. Pokud daná situace trvá delší dobu, firmy omezují produkci a roste nezaměstnanost. Prozatím předpokládáme, že IP jsou fixní, tj. že jejich výši nic neovlivňuje. Lze potom psát IP = Ia. Symbolem a budeme vždy značit autonomní, tj. nezávislé (nezávislé zejména na HDP) veličiny.

Model s přímkou 45 stupňů – spotřební výdaje Model předpokládá, že spotřební výdaje (C) se skládají ze dvou složek: - 1. autonomní spotřeby (Ca). Daná spotřeba na ničem nezávisí – v zásadě vyjadřuje statky, které je nutno spotřebovávat v každém případě (i v případě, kdy bychom nic neprodukovali, tj. Y = 0). - 2. spotřebních výdajů závislých na důchodu (c*Y). c = mezní sklon ke spotřebě: o kolik vzroste celková/agregátní spotřeba, pokud se důchod/výstup, tj. HDP zvýší o jednotku. c je v intervalu 0 až 1. Jinými slovy se tím říká, pokud HDP vzroste, není celý spotřebován, ale nějaká část je uspořena (např. schována na horší časy). Platí tedy C = Ca + c*Y Jedná se o zjednodušení, C závisí na více faktorech!

Model s přímkou 45 stupňů – mezní sklon ke spotřebě Lze diskutovat, co se s hodnotou c děje, pokud Y roste. Názory: - hodnota c je stále stejná. C má potom tvar přímky. - hodnota c se zmenšuje. Pro tento názor mluví to, že tím více vyrobíme, tím více můžeme uspořit, navíc už jsou základní naše potřeby uspokojeny, čili už tolik spotřebovávat nechceme. C je potom křivkou. V každém případě C začíná v bodě Ca. V bodě kde C protíná přímku s úhlem 45 stupňů je spotřeba rovna produktu.

Možné tvary C (spotřebních výdajů)

Model s přímkou 45 stupňů v uzavřené ekonomice - rovnováha Rovnováha nastává, pokud Y = AD V uzavřené ekonomice AD = C +IP= Ca+ c*Y+IP = Ca+c*Y+Ia. Výraz Ca+Ia si označme jako A (= autonomní výdaje) Potom platí AD = A +c*Y. Rovnováha matematicky: Y = AD Y = A +c*Y Y = (1/(1-c))*A Rovnováha graficky: tam, kde se AD protíná přímky s úhlem 45 stupňů – rovnovážná produkce Y0. AD vždy začíná v bodě A. Existuje právě jedna rovnovážná úroveň Y (Y0) Nalevo od Y0. : AD větší než Y (tj. inflace), napravo od Y0. : AD menší než Y, tj. nezaměstnanost.

Rovnováha graficky

Výdajový multiplikátor Výraz 1/(1-c) se nazývá výdajový multiplikátor. Značí se α (alfa). Jeho hodnota je větší než 1 - protože c je v intervalu od 0 do 1, je hodnota jmenovatele menší než 1 a hodnota celého zlomku tak musí být větší než jedna. Výdajový multiplikátor říká, o kolik vzroste/klesne Y (tj. HDP), pokud se výraz A změní o jednotku. Používá se zde výraz výdajový multiplikátor v uzavřené/dvousektorové ekonomice. Protože je výdajový multiplikátor větší než 1, tak růst A o 1 vede k růstu Y o více než 1!

Ekonomika s vládou Vláda: Do AD zahrnujeme navíc G (=vládní výdaje = výdaje na statky, za tyto výdaje obdrží stát nějakou protihodnotu) AD = C +IP+G Spotřeba závisí na disponibilním důchodu (=to, co vskutku domácnosti mohou utratit) C = Ca+ c*YD YD = Y+TR-GBS-TA YD = disponibilní důchod, TR = transfery, GBS = hrubé úspory firem (odpisy a zadržené zisky), Ta = daně Vysvětlení výpočtu: viz skripta Wawrosz: Makroekonomie . Daně: TA = TAa +t*Y TAa = autonomní daně, nezávisí na Y (např. majetkové) t*Y = daně závislé na Y (např. z příjmu, DPH, spotřební), t= podíl daní (mimo TAa) na HDP, eventuelně daňová sazba. Rozlišovat G a TR (transfery)

Ekonomika s vládou - rovnováha Platí: Y = AD, přičemž AD = C+IP+G Dosazujeme za AD, respektive C, YD a TA. Y = Ca+c*YD+IP+ G Y= Ca+c*(Y+TR-GBS-TA)+IP +G = Ca+c*(Y+TR-GBS-TAa-t*Y)+IP+G Y = Ca+c*Y+c*TR-c*GBS-c*TAa-c*t*Y+IP+G Výraz: Ca+c*TR-c*GBS-c*TAa+IP+G si označme jako A – opět se jedná o autonomní výdaje, které na ničem nezávisí. Platí tedy potom: Y = c*Y-c*t*Y+A Y =(1/(1-c*(1-t)))*A Odvození si proveďte sami . Výraz 1/(1-c*(1-t)) se nazývá výdajový multiplikátor v třísektorové ekonomice/v ekonomice s vládou. Graficky se nic nemění – rovnováha v bodě, kde se AD protíná s přímkou pod úhlem 45 stupňů - existuje právě jedna rovnovážná úroveň výstupu. AD začíná vždy v bodě A.

Ekonomika s vládou a zahraničním obchodem Zahraniční obchod: NX = X-M, NX = čistý export, X = export, M = import X = autonomní – závisí na zahraniční poptávce, kterou nejsme schopni ovlivnit, M = Ma+m*Y, Ma = autonomní import = import, který nezávisí na Y, tj. to, co vždy musíme dovést, m*Y = import závislý na dovozu, m = mezní sklon k dovozu = o kolik vzroste dovoz, pokud Y vzroste o jednotku Názory na m: - stejné - s růstem Y roste: jsme bohatší a můžeme si kupovat více zahraničních věcí

Ekonomika s vládou a zahraničním obchodem- rovnováha Platí: Y = AD, přičemž AD = C+IP+G+NX Dosazujeme za C (respektive YD a TA) a NX. Autonomní výdaje A jsou nyní rovny: Ca+c*TR-c*GBS-c*TAa-+IP+G +X-Ma. Podmínka rovnováhy: Y = AD Y = (1/(1-c*(1-t)+m)))*A Odvození si proveďte sami . Výraz 1/(1-c*(1-t)+m) se nazývá výdajový multiplikátor v čtyřsektorové ekonomice/v ekonomice s vládou a zahraničním obchodem. Graficky se nic nemění - rovnováha v bodě, kde se AD protíná s přímkou pod úhlem 45 stupňů - existuje právě jedna rovnovážná úroveň výstupu. AD začíná vždy v bodě A.

Změna A Pokud se mění A, posouvá se AD – růst A: posun nahoru, Y roste, pokles opačné důsledky. Změna Y je vyšší než A.

Možnosti modelu, ale … Můžeme počítat, o kolik se změní Y, pokud se změní: - Ca, IP, G, X, Ma – vždy o výdajový multiplikátor krát příslušná změna - TR, TAa, GBS – vždy o výdajový multiplikátor krát příslušná změna krát c - hodnota mezního sklonu ke spotřebě c, -daňová sazba t, mezní sklon k dovozu m Pozor: v praxi dané závislosti nejsou lineární! Model vytváří zdání, že stačí zvětšovat G, eventuelně snižovat TAa, případně t a Y poroste. Kdyby to bylo takhle jednoduché, tak žijeme v ráji. Dané změny dříve nebo později narazí na kapacity ekonomiky, na vládní selhání apod. Hladové zdi neznamenají ekonomickou prosperitu! Pozor na jednoduché řešení v dobách krize.