Orbis pictus 21. století Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu

Orbis pictus 21. století Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Obrazovky a zobrazovače Obrazovky a zobrazovače (CRT, LCD, plasmové) – část c Obor:Elektrikář Ročník: 3. Vypracoval:Prof. Ing. Václav Říčný, CSc. OB21-OP-EL-ELZ-RIC-U-3-003

Monolitické zobrazovače - dělení  zobrazovače s kapalnými krystaly LCD (Liquid Crystal Display příp. LCoS (Liquid Crystal on Silicon)  plasmové zobrazovače (panely)  elektroluminiscenční zobrazovače (pro informační panely),  zobrazovače SED (Surface Conduction Electron Emitter Display)  zobrazovače s maticemi diod LED (pro informační panely)  zobrazovače OLED (Organic LED)

Historie plasmových zobrazovačů Počátek plazmových zobrazovačů sahá do první poloviny 60. let minulého století. V roce 1964 pracovníci university v americkém Illinois (Bitzer, Slottow a Willson) vyvinuli první monochromatický plazmový zobrazovač. Ve vývoji této technologie pak pokračoval Larry Weber - absolvent téže university. V roce 1982 představila firma IBM 19" monochromatický plazmový panel. V roce 1992 uvedla na trh firma Fujitsu již první barevný 21" plazmový zo- brazovač. V roce 1994 L. Weber (fa. Plasmaco) na setkání výrobců v San José novou plazmovou technologii. V roce 1996 firmu Plasmaco koupila firma Panasonic a zahájila výrobu plazmových zobrazovačů ve své americké továrně. V roce 1997 představily firmy Fujitsu a v Evropě i Philips 42" plazmové zobrazovače s rozlišením 852 x 480 bodů. Trvalo ještě několik let, než tyto zobrazovače začaly na trhu konkurovat LCD - zejména v televizních apli- kacích a pro barevné velkoplošné zobrazování. V současné době ( ) je v oblasti technologií plasmových panelů pravděpodobně nejdále firma Panasonic (podobně jako v technologiích LCD firma Samsung). To se, samozřejmě, může v budoucnosti změnit.

Monolitické plasmové zobrazovače Základní charakteristiky těchto zobrazovačů, označovaných často PDP (Plasma Display Panel) plochý panel, zanedbatelné geometrické zkreslení, neprokládané (tzv. progresivní) zobrazování, elementární buňky - tzv. pixely (Picture Element) jsou uspořádány v řádkové a sloupcové struktuře se souřadnicově adresovatelným buzením pomocí tzv. adresovacích elektrod, složitý elektronický způsob řízení jasu, celý obraz je zobrazován najednou (jasově klidný neblikající obraz). Na rozdíl od zobrazovačů LCD jsou plasmové zobrazovače primární zdroje světla. Dosahují proto podstatně vyšší kontrast i jas. Mají také o několik řádů kratší dobu odezvy. Vyžadují však poněkud větší příkon. S ohledem na technologická omezení minimální velikosti evakuovaných buněk jsou zatím vhodné jen pro větší PDP – pro rozměry úhlopříček větší jak 32" (82 cm).

Princip činnosti plasmových zobrazovačů využívají povrchový plasmový výboje plynu (např. směsi Ne, Xe, He). Vzniká vlivem střídavého pulsního napětí (cca 100 kHz) mezi elektrodami Sc (Scan) a Su (Sustain) transparentními pro světlo v každé aktivované evakuované buňce zobrazovače. Plasma (směs volných elektronů a iontů plynu) vytváří ultrafialové záření. To budí fosfory nanesené na stěnách buněk. Ty pak září v základních ba- revných světlech R,G,B (např. kysličník Zn 2 SiO 4 aktivovaný Mn září zeleně). Povrchový plasmový výboj neohrožuje luminofory. Elektrody Sc a Su jsou chrá- něné vrstvou MgO. Obrazový signál je uložen ve snímkové paměti a pomocí adresovacích elektrod A jsou aktivovány pouze buňky s nenulovým jasem. Celý snímek se zobrazuje najednou. Princip činnosti plasmového zobrazovače (řez jednou buňkou) Elektrody Su,Sc U A

U plasmových zobrazovačů nelze řídit intenzitu světla (pracují dvoustavově). Je proto nutno vytvářet lineární jasovou stupnici (proměnný jas) s dostatečným počtem stupňů složitým elektronickým systémem pro postupné zobrazování každého snímku formou několika dílčích snímků, jejichž doba trvání klesá geo- metrickou řadou. Pro 256 jasových stupňů je třeba osm dílčích snímků. Nejkratší dílčí snímek trvá jen 20 ms/255 = 78  s. Oko diváka takovou sekvenci vnímá jako integrál jasů sekvence dílčích snímků s různě dlouhou dobou trvání do výsled- ného vjemu proměnného jasu každé buňky. Výřez částí barevného plasmového zobrazovače

Typické vlastnosti současných plasmových zobrazovačů ● vysoký dosažitelný jas – až 1500 cd/m 2, ● vysoký statický kontrast (plasmový zobrazovač je stejně jako CRT, primární zářič) – až 25000:1 (dynamický kontrast může dosáhnout hodnot až 10 6 : 1), což umožňuje pozorování obrazu i při velkém vnějším osvětlení. Skutečná velikost kontrastu závisí i na seřízení korekcí jasu a kontrastu, ● velmi krátká doba odezvy – cca 0,001 ms, ● pozorovací úhel blížící se 180 . K nevýhodám patří: ● poněkud menší dosažitelné nativní rozlišení u menších typů, protože zmen- šování plasmových buněk má zatím technologickou mez. Od úhlopříček větších jak 1m však již není problém dosáhnout rozlišení Full HD, ● poněkud větší příkon ve srovnání se zobrazovači LCD stejných rozměrů. LCD zobrazovač má příkon prakticky stálý (ovlivněný především příkonem prosvětlovacího zdroje CCFL), u plasmového se příkon zvětšuje s rostoucím jasem obrazu), ● možnost vypalování luminoforů u statických částí obrazu s vysokým jasem (např. programová loga apod.), ● ve srovnání se zobrazovači LCD poněkud vyšší cena. Tento rozdíl se však v poslední době snižuje (vlivem ceny nutných technologických zlepšení LCD).

Závěr Přestože v současnosti představují LCD zobrazovače více jak 70% trhu tele- vizních přijímačů (více jak 90% počítačových monitorů), plazmové zobrazovače dominují při velkoplošném zobrazování (nad 50" velikosti úhlopříčky). Zatím největší plazmový zobrazovač na světě, představený v roce 2008 na výstavě spotřební elektroniky v Las Vegas, vyrobila japonská firma Matsushita (nyní součást Panasonic Corporation). Má velikost úhlopříčky 150" (381 cm).

Děkuji Vám za pozornost Václav Říčný Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Střední průmyslová škola Uherský Brod, 2010