AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 1. ročníku gymnázia na předmět OSZ KLÍČOVÁ SLOVA: Socializace, imitace, model, identifikace, internalizace SOCIALIZACE JEDINCE VY-32-INOVACE-OSZ-110

Socializace jedince při narození je dítě sociální bytostí nediferencuje mezi lidmi, nejsou vytvořeny hranice mezi já a ne-já člověk se rodí jako naivní, bezmocný organismus, který sice zraje (genetický kód je rozvíjen), ale bez začlenění do dynamiky a struktury sociokulturního prostředí (řeč, kulturní dovednosti a návyky) by se nemohl plně rozvinout

Dva typy teorií socializace 1) dítě je interní kus hmoty, která je formována okolím – J.Locke – tabula rasa, Watson: dejte mi tucet zdravých dětí a specifický svět a udělám z nich specialisty v jakémkoli oboru 2) dítě je preformované – vývoj je pak rozvíjením předem daných tendencí

V průběhu socializace se z jedince stává součást společensko – kulturního systému Výsledkem socializace je jedinec, začleněný do skupiny, schopný plnit očekávání skupiny nebo společnosti Jedinec je na počátku svého života nejprve: socializován vnějšími faktory sociálního prostředí později socializuje sám sebe

Fáze socializačního procesu 1) Imitace (nápodoba) nejčastější učení do 10 – 11 let věku podstatou nápodoby je observační učení. Nerozhoduje to, co se právě děje s pozorující osobou, nebo co tato osoba dělá, ale rozhodující je to, co dělá model, co se děje s modelem nejúčinněji jsou napodobovány modely viděné, se kterými je imitátor v přímém, bezprostředním a častém kontaktu

Model osoba, která svým vzhledem, chováním, způsobem myšlení, postoji, výrazy, názory, výkony i jinak stimuluje v druhé osobě tendenci k podobnému chování, vztahu apod. ? Máte nějaký svůj vlastní model ?

Modelem může být: reálná, aktuálně fyzicky přítomná osoba – matka, otec, sourozenec osoby s vyšším sociálním statusem - učitel, starší kamarád model působící zprostředkovaně – masmedia skutečné historické postavy – postavy z dějin, mýtů, legend apod.

Rozhodující je, zda model: –je za své chování potrestán či odměněn –je úspěšný či neúspěšný –je přitažlivý či odpudivý –má vysoký nebo nízký sociální status apod. ? Jak tyto věci ovlivňují socializaci jedince ?

2) identifikace (ztotožnění) jde o těsnou závislost imitačního chování na přítomnosti modelu identifikace proniká hlouběji do dynamiky osobnosti, imitátor si uchovává přisvojené chování i po dobu dlouhé nepřítomnosti modelu identifikující se jedinec jakoby přestával být sám sebou a stával se tím, s kým se identifikuje

obvykle jde o zcela vědomě neregulovaný, neuvědomovaný proces podstatným rysem identifikace je fiktivnost – situace jakoby identifikující se osoba se chová tak, jak by se choval objekt identifikace, kdyby byl na místě jejím (např. otec, matka, hrdina filmu) ? S jakou osobou by jste se rádi identifikovali ?

3) internalizace (zvnitřnění) jedinec se plně ztotožňuje s původním modelem, jeho postoje se stávají integrální součástí osobnosti imitujícího není již jasně rozlišitelné, zda jde v chování o projev osobnosti imitátora, nebo zda a jak mnoho se jedná o napodobení tedy chování dříve napodobované se stává součástí osobnosti – nastalo zvnitřnění

POUŽITÉ ZDROJE: BENDL, Stanislav: Maturita ze společenských věd. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., s. ISBN HLADÍK, Jaroslav: Společenské vědy v kostce. 3. vydání. Praha: Fragment, s. ISBN DRÁBOVÁ, R. a ZUBÍKOVÁ, Z.: Společenské vědy. 1. vydání. Praha: Fragment, s. ISBN EMMERT, F. a kol.: Odmaturuj ze společenských věd. 1. vydání. Praha: Didaktis, s. ISBN