Historické kořeny současné pedagogiky starověk

Předávání znalostí a vědomostí je staré jako lidstvo samo. Vědomosti nutné k přežití – jídlo, příbytek, ochrana před zimou… Vědomosti získané zkušeností (praxí)

Učí se cvičením paměti - opisováním Starověké civilizace SUMEROVÉ Cca 2300 př.n.l. existence školy, doloženy slovníky, encyklopedie, cvičební texty … Učí se cvičením paměti - opisováním

Cca před 4000 lety – den školáka (slohové cvičení?) Pro koho? Kult, státní správa, úředníci důstojníci… Řemeslo písaře…

Chrámové školy - tři stupně škol Základní Střední (specializace) Starověký Egypt Cca 2.000 let př.n.l. Chrámové školy - tři stupně škol Základní Střední (specializace) Vysoké (specializace) Imhotep Ve starém Egyptě je za zakladatele medicíny považován Imhotep. Imhotep absolvoval lékařskou chrámovou školu v Memfisu a vzhledem ke svým mimořádným schopnostem se stal prvním ministrem faraona Džósera. Byl kancléřem, knězem, astronomem, vědcem, architektem, stavitelem, spisovatelem a lékařem. Nejvýznamnější z jeho činností bylo lékařství.

Bod zlomu – vynález „našeho“ písma Féničané Souhlásky – 22 znaků Vzdělanost přestává být výsadou úzké hrstky lidí Rozvoj obchodu…

Židé a svět Bible Zajištění výchovy dětí patří k základním povinnostem otce. Šema Jisroel: „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je na znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,6-9). V 5. knize Mojžíšově se povinnost vzdělávání opakovaně připomíná na více místech: „Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, a oni ti řeknou…“ (Dt 32,7). ¨Také v knize Přísloví je mnoho veršů, které nabádají k poslušnosti a vzdělávání v rodině: „Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať srdce tvé mé příkazy dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.“ (Př 6,21).

Děti mají začít školní docházku cca v 6 letech. Nemají se bít metlou ani holí, nýbrž trestat jen lehce. Starší žáci mají pomáhat vyučovat mladší a děti nemají být od učení zdržovány jinými povinnostmi. Počet žáků ve třídě nemá přesahovat 25 osob, k většímu počtu dětí musí být přibrán výpomocný učitel, při počtu nad 40 musí být učitelé dva. Židé své děti výhradně ve vlastních školách a s pomocí soukromých učitelů až do konce 18. století a tato tradice je částečně udržována dodnes.  

Dva druhy výchovy a vzdělání Starověké Řecko Dva druhy výchovy a vzdělání SPARTA ATHÉNY - Výuka pouze pro svobodné občany eventuelně cizince (ne pro nesvobodné). - Výuka má sloužit k výchově jedince, který slouží státu, proto je pod státním vlivem.

Sparta Neduživé děti odstraněny Výchovu řídí stát Cca od 7 let chlapci odebráni rodičům Družina stejně starých chlapců – tvrdý tělesný výcvik, čtení, psaní.. Později ve společenství mužů taktika boje, filozofie vládnutí etc. Služba v armádě, vzdělání končí ve věku 30 let, pak může založit rodinu…

Dívky ve Spartě byly ponechávány i po 7 Dívky ve Spartě byly ponechávány i po 7. roce života doma, účastnily se však výchovy gymnastické a taneční. Volnější postavení dívek ve Spartě proti jiným řeckým obcím se uchovalo z doby prehistorické, protože to sloužilo obecnému prospěchu. Měly z nich totiž vyrůstat zdravé matky příštích vojáků a mělo se jim dostat i průpravy vojenské, protože za války, když byli všichni muži pryč musely například bránit město při jeho obléhání.

Athény Harmonické vzdělání – výchova těla i ducha Větší vliv rodičů na výchovu Solón Platón

Starověký Řím

Přirozeným prostředím výchovy a výuky římských dětí byla rodina Přirozeným prostředím výchovy a výuky římských dětí byla rodina. Školní vyučování nepatřilo až do konce 1. století našeho letopočtu k povinnostem státu a tak je výchova v rodině a výuka obecných zkušeností do jisté míry nahradila. Řekové jako váleční zajatci se stali učiteli v římských rodinách. Za čas se ustálila tradice „řeckého učitele“, který učil buď ve vznešenějších rodinách nebo samostatně. Ke konci 1. století n. l. se už školství stalo záležitostí státu a z existence úředních sazeb platů učitelů se dá učinit představa nejen o různých učitelských kategorií a stupňů.

Učitelé a vychovatelé věnující svůj život formaci mládeže neměli nikdy zvlášť lehký život. Nejinak tomu nebylo ani v době antického Říma, kdy většina pedagogů dokonce měla status otroka. Pokud byl navíc učitel křesťanem, opravdu neměl na růžích ustláno... Proslulý římský řečník Marcus Fabius Quintilianus (cca 36 – 100), který byl povolán za učitele rétoriky do Říma samotným císařem Vespasianem, líčí ve svém díle takto obraz ideálního pedagoga: „ať chová ke svým žákům city otcovské a ať si myslí, že přejímá místo těch, kteří mu svěřují své děti. Ať ani nemá, ani nesnáší neřesti. Ať je vážný, ne však nevlídný, laskavý, ne však přehnaně. Jeho řeč ať se točí nejvíce kolem toho co je čestné a dobré ...“

V starém římském světě se začínalo se vzděláváním relativně brzo - tzv V starém římském světě se začínalo se vzděláváním relativně brzo - tzv. „jakmile začalo dítě chápat“. Zpočátku se učilo číst, psát a počítat. A to buď u nějakého učitele ve škole, nebo doma od soukromého pedagoga. Vyučování ve staré římské škole začínalo brzy ráno a na polední přestávku se žáci vraceli domů, aby něco málo pojedli. Vyučování trvalo cca šest hodin a školáci s tabulkami potaženými včelím voskem kovovým rydlem do nich ryli tvar písmen či později celá slohová cvičení nebo diktáty.

Je jisté, že mnozí žáci stejně jako dnes nedávali pozor, při vyučování zlobili, chodili pozdě do školy či dokonce „za školu“ a tak tresty, včetně těch fyzických, byly běžnou záležitostí. Dokonce existuje z této doby přísloví, že žák má uši na zádech a poslouchá jen tehdy, když je bit. Samozřejmě, že postavení žáka se lišilo podle toho, z jaké společenské třídy pocházel, neboť bohatého žáka doprovázel do školy jeho osobní sluha, nosil mu školní pomůcky a pod.

Toto vzděláváni trvalo asi pět let a pak se následující tři nebo čtyři roky žák vzdělával v gramatické obratnosti, studoval jazyky, učil citátům z mnoha autorů ze světa filosofie či politiky nazpaměť. Samozřejmě, že to již psal celé traktáty a úvahy na svitky papyru, jeho školní výbava obsahovala dokonce i jakýsi dřevěný „penál“ s perem a kalamářem, ve kterém byl inkoust vyrobený ze sazí, sépiové černi a vinných usazenin. Tyto studenty pak již od studia odváděly záliby jako zápasy v cirku, vozatajské dostihy a nepochybně i krčmy. Nejvyšším stupněm vzdělání byla pak tzv. rétorská škola, která absolventům otevírala možnost kariéry ve státní správě, soudnictví či politice.