Kyslík

Poprvé jej takto pojmenoval v roce 1779 Francouz Antoine Lavoisier

Vlastnosti kyslíku Hustota: 1,429 kg/m³ Relativní atomová hmotnost: 15,9994 Atomové číslo: 8 Elektronová konfigurace: 1s2 2s2 2p4 Teplota tání: −218,79 °C Teplota varu: −182,95 °C Elektronegativita: 3,44

Vlastnosti kyslíku Kyslík je velmi reaktivní permanentní plyn, nezbytný pro existenci života na naší planetě Slučování kyslíku s ostatními prvky se nazývá hoření. Produkty hoření se nazývají oxidy, dříve kysličníky

Historie zkoumání 15. století – Leonardo da Vinci sledoval vlastnosti vzduchu. Určil, že jedna z jeho složek podporuje hoření. 1781 - Henry Cavendish zjišťuje, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku, vzorec H2O 1840 - Christian Schönbein objevuje ozón, díky charakteristickému zápachu při používání elektrických přístrojů ve špatně větrané laboratoři. 1858 - Werner von Siemens konstruuje první přístroj, který využívá tichého elektrického výboje k výrobě ozónu. 1877 - Kyslík byl poprvé zkapalněn nezávisle L. Cailletetem a R. Picketem. 1882 - J.W. Strutt objevuje, že atomová hmotnost kyslíku není přesně 16,00 , ale 15,872.

Rozšíření kyslíku Na Zemi je kyslík velmi rozšířeným prvkem. V atmosféře tvoří plynný kyslík 21 objemových %. Voda oceánů, které pokrývají 2/3 zemského povrchu je hmotnostně složena z 90 % kyslíku. V zemské kůře je kyslík majoritním prvkem. Ve vesmíru je zastoupení kyslíku podstatně nižší.

Ozónová vrstva Zabraňuje průniku ultrafialového záření na povrch Země. Mimořádně významnou roli pro pozemský život hraje tzv. ozonová vrstva atmosféry. Zabraňuje průniku ultrafialového záření na povrch Země.

Přízemní ozón (Troposférický) Ozón je minoritní složkou nízké atmosféry, zejména fotochemického smogu. Troposférický ozon vzniká složitými chemickými reakcemi oxidů dusíku s těkavými organickými sloučeninami.

Výroba kyslíku Kyslík se prakticky výlučně vyrábí destilací zkapalněného vzduchu. Uchovává se ve zkapalněném stavu ve speciálních Dewarových nádobách.

Sloučeniny kyslíku Záporně dvojmocný kyslík je přítomen ve velmi široké škále sloučenin. Především jsou to oxidy, např. oxid vápenatý CaO, oxid sodný Na2O Kyslík je přítomen ve většině anorganických kyselin a jejich solí. uhličitany (CO3)-II, křemičitany (SiO3)-II, sírany (SO4)-II, dusičnany (NO3)- a fosforečnany (PO4)-III. Alkalické sloučeny hydroxidy se vyznačují přítomnosti skupiny -OH. Mezi nejznámější patří hydroxid sodný NaOH, draselný KOH a vápenatý, hašené vápno Ca(OH)2.