Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant Bělíkova 1387, příspěvková organizace Šablona:III/2 Sada:VY_32_INOVACE_Bi Úvod do genetiky Vytvořeno: Ověřeno: Třída: Ve2
Genetika Vzdělávací oblast:Obecná biologie Předmět:Biologie Ročník:2. ročník Autor:Ing. Sedláček Ladislav Časový rozsah:1 vyučovací hodina Pomůcky:základní informace genetice viz. učebnice Klíčová slova:genetika Anotace:Materiál je určen pro výuku v odborném předmětu biologie – genetika.
Genetika je věda zabývající se přenosem a rozdílností druhových a dědičných znaků a proměnlivostí živých soustav, ať už jde o lidskou populaci, zvířata, rostliny či mikroorganismy.
S principy genetiky se lidstvo seznamovalo už od pradávna, genetika jako samostatný vědní obor však vznikla teprve v 2. pol. 19. století. Tehdy se augustiniánský mnich z brněnského kláštera - Johann Gregor Mendel, dodnes považovaný za zakladatele genetiky, zabýval křížením mnoha druhů rostlin, z nichž se jako nejvhodnější ukázka genetických dědičností nakonec stal obyčejný hrách setý. Mendelův výzkum byl založen na pozorování.
tvar semen tvar lusků zbarvení děloh zbarvení květů zbarvení nezralých lusků délka stonku postavení květů
Sledování těchto dědičných znaků a matematických zhodnocení výsledků dal sice Johann Gregor Mendel základ klasické genetice, ale jeho práce byla v tehdejší době nedoceněna. Pravdivost jeho tvrzení potvrdili až na počátku 20. století profesoři Hugo de Vries, Erich Tschermak a Carl Correns. Termín genetika použil jako první anglický profesor William Bateson v roce V 1. pol. 20. století také došlo k mnoha novým objevům o genech a genové vazbě, hlavně zásluhou Američana Thomase Hunta Morgana, který jako vůbec první genetik obdržel v roce 1933 Nobelovu cenu.
je biochemická makromolekulární látka tvořená polynukleotidovým řetězcem, který ve své struktuře uchovává genetickou informaci. Nukleové kyseliny tím určují program činnosti buňky a nepřímo i celého organizmu.
Nukleotidy RNA obsahují a jsou zde kombinovány tyto čtyři báze: Cytosin, Guanin, Adenin, Uracil Nukleotidy DNA obsahují a v DNA jsou kombinovány tyto čtyři báze: Cytosin (C), guanin (G), adenin (A) a thymin (T).
DNA a RNA se tedy v primární struktuře liší tím, že RNA využívá na stejné funkce místo thyminu uracil. DNA vytváří stabilní dvoušroubovici.
Typy nukleových kyselin Struktura nukleových kyselin
Primární struktura
1. Kdo je zakladatelem genetiky? Johan Gregor Mendele. 2. Co pozoroval a zkoumal Mendele? Hrách. 3. Co uchovává ve své struktuře nukleová kyselina? Ve své struktuře uchovává genetickou informaci.
Použité zdroje BUMERL, J. a kol.: Biologie 1 – pro SŠ. SPN: Praha 2005, vydání 1., ISBN Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora. Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. Veškerá vlastní díla autora (fotografie, videa) lze bezplatně dále používat i šířit při uvedení autorova jména.