Předpoklady a historické souvislosti Descartova fyzika Předpoklady a historické souvislosti 30letá válka Gnoseologické souvislosti Metodická skepse Geometrie

Třicetiletá válka

Geometrie (matematika) Jasnost a zřetelnost

Metodická skepse… Skepse jako prostředek dosažení jasného a zřetelného – pochybování, myšlení, existence Otázka substance Definice: res quae ita existit ut nulla alia re indigeat ad existendum  (Principia I, 51)  Bůh substance je to, čehož prostřednictvím můžeme poznat nějaký esenciální atribut  stvořené substance Dvě substance Res cogitans Res extensa

… a ontologické důsledky… Dvě substance: Res cogitans — věc myslící Res extensa — matérie, jejíž esencí je rozlehlost (tvar a pohyb lze vyjádřit matematicky, tj. jasně a zřetelně, jsou tedy pravdivé)

…a problémy Tělo a duše se esenciálně liší  možnost oddělené existence mysli a těla (substance) Přesto mysl a tělo interagují (úder > pocit bolesti, vůle něco uchopit > pohyb rukou...)   Psychofyzický paralelismus Okasionalismus (occasio) …

Descartova fyzika Matematizace fyziky – od jednoduchých, tj. jasných a zřetelných pojmů Základní elementy: ty které 1. existují pouze ve vztahu k myšlení – pochybnost, nevědomost, znalost 2. existují jako tělesa – rozlehlost, tvar, pohyb 3. se vztahují k oběma – existence, trvání, celek

Descartova fyzika (Materiální) tělesa = prostor (relační pojetí prostoru) Relativní pohyb – neexistuje neměnné pozadí vesmíru, každý pohyb je pohybem ve vztahu k jiným tělesům Absolutní klid neexistuje Klid je relativní – pouze vůči jinému tělesu

Descartova fyzika Vesmír je mechanismus: Rozlehlost Stejná pravidla Kvantifikovatelnost změn Suma pohybu konstantní Pravidla změn (množství) pohybu v částech

Descartova fyzika Tři zákony: Každá věc setrvává ve stavu, v kterém je, dokud na ni nic nepůsobí Každé těleso, které se pohybuje má snahu pokračovat ve svém pohybu po přímce. Jestliže se pohybující těleso setká s jiným, které je silnější, neztrácí nic ze svého pohybu, a jestliže se setká s tělesem slabším, s kterým tak může pohybovat, ztrácí ze svého pohybu právě tolik, kolik předá tělesu slabšímu

Descartova fyzika Kvantifikace první příčina všeho, o které se nepochybuje, je Bůh svět je řízen na základě malého počtu velmi jednoduchých elementů a pravidel operací s nimi vlastní podstata matematizace pak spočívá v odvozování popisu empirických pozorování z jednoduchých elementů na základě uvedených pravidel

Descartova fyzika 1600: G. Bruno 1620: dekret kardinálské kongregace – heliocentrismus jako hypotéza pro snadnější výpočty pohybů planet 1632: G. Galilei: Massimi sistemi 1633: proces  zákaz heliocentrismu Úlitby

Descartova fyzika Tři hlavní elementy pozorovatelného vesmíru podle jejich vztahu ke světlu: Látka Slunce a hvězdy— „être lumineux“ (jsoucno svítící) látka mezi hvězdami a umožňuje světlu průchod — „être transparent“ (jsoucno průhledné) Látka planet — „être opaque“ (jsoucno neprůhledné).

Descartova fyzika Podle jejich materiálního složení (neexistuje prázdný prostor): nejjemnější, poddajný pohybům všech těles, přizpůsobivý jejich tvarům — oheň o něco méně subtilnější, má již váhu i tvar — vzduch země. Dvojí vířivý pohyb – kolem a) vlastního centra b) společného centra skupiny těles  hypotéza vzniku Sluneční soustavy

Descartova fyzika Kritika Substancí, dualismu (Meta)fyziky Spinoza – rozlehlost i myšlení jako atributy jedné (božské) substance  panteismus, monismus Leibniz – monády, pluralismus (Meta)fyziky Leibniz ( hmota nabývá postupně všech možných stavů (podle D. formulovaných pravidel)) – nejlepší z možných světů