Střední Asie mezi východem a západem Horák, Slavomír. Střední Asie mezi východem a západem. Praha: Karolinum, 2005.

Mezi státy střední Asie patří Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Kazachstán. Kazachstánu se však publikace, ze které jsem čerpala, nevěnuje. Státy jsou atraktivní zásobami ropy, zemního plynu a strategickou polohou pro tranzitní dopravu.

Mezinárodní vztahy USA – spolu s Ruskem má zde největší vliv, nejde jim ani tak o ropu, jako spíš o strategickou pozici proti Číně!? Rusko – chce návrat ruských zbrojařských a ropných společností. Má výhodu početné ruské národnostní menšiny na území. Čína – má zájem o ropu a zemní plyn, řídí zde část trhu a chtěla by dále expandovat. Afghánistán – „Kdo ovládá Afghánistán, ovládá i střední Asii“ (29).

Problémy střední Asie Pašování drog – zejména opia - z Afghánistánu přes střední Asii Islámský extremismus Sociální problémy Boj rodových klanů o moc

Uzbekistán centrální poloha, nejvyšší počet obyvatel z okolních zemí, strategické suroviny patří mezi státy s nejvyšším procentem lidí reálně vyznávajících Islám ekonomika centrálně plánovaná

prezidentská republika - může vydávat dekrety s platností zákona demokratická ústava, ale jen formálně. Faktická správa se řídí neformálními pravidly

jednokomorový parlament (250 členů) – loajální režimu, fakticky bez moci, potvrzuje zákony prezidenta pluralita politických stran jen „na papíře“, prezident může vetovat založení nepohodlné strany…

Turkmenistán druhá největší země strategicky výhodná poloha – spojení Dálného a Blízkého východu, ropa a zemní plyn

nejvyšší reprezentativní orgán je Lidová rada prezident nejvyšší představitel země, má fakticky neomezenou moc, současný prezident Saparmyrat Turkmenbaši má doživotně prodloužený mandát, prakticky neodvolatelný parlament jen formální, volby jsou povinné, ale povolena jen jedna strana

ideologie a kult osobnosti v praxi: televize pouze státní (ukázky přírody, architektury, folkloru, události ze života prezidenta, TV program začíná modlitbou za prezidenta a přísahou věrnosti) izolace státu od okolí – ztížený vstup cizích státních příslušníků, omezený pohyb obyvatelstva

Tádžikistán rozlohou menší země, málo surovin zcela se nevzpamatoval z občanské války

opět prezidentská republika, prezident zasahuje do formování parlamentu parlament – Nejvyšší sovět – 2 komorový. Horní komora má velké pravomoci, ale její část jmenuje prezident – jen posílení jeho vlivu pluralita polit. stran omezená, většina jich je proprezidentských

Kyrgyzstán okrajová země, bez surovin, ale s důležitými prameny vody země relativně demokratická ve srovnání s ostatními

prezident má mandát na 5 let, má právo vydávat dekrety s platností zákona, ale má stále méně pravomocí, než jiní kolegové ve střední Asii parlament jednokomorový, většinu mandátů mají nezávislí kandidáti – tj. velký vliv kmenů na úkor politických stran

Závěr Politická zřízení se v průběhu 90. let ukotvila jako autoritářská, rozpad SSSR nedoprovázela evropeizace. Ve všech státech silná moc prezidenta. Nejvyšší míra parlamentarismu v Kyrgyzstánu. Omezená pluralita politických stran tamtéž a také v Tádžikistánu (existují zde i opoziční strany). Kvazipluralita v –Uzbekistánu (tj. jsou zde jen strany poplatné oficiální moci). Stranicky monopolní Turkmenistán.

Alternativy vývoje odstranění celé mocenské elity zvnějšku – mohlo by to vést až k ozbrojenému konfliktu výměna moci při zachování stávajícího systému v rámci stejné nebo jiné struktury – kromě Kyrgyzstánu nejsou patrné žádné známky této možnosti nenadálé úmrtí, atentát – destabilizace a až ozbrojený konflikt

„Z potenciálních kandidátů na alternativy stávající moci jsou dnes nejvlivnější ty skupiny, které zaručují spíše kontinuum systému než jeho výraznou změnu. To se týká opozičních struktur i dnešních vládnoucích elit.“ (197)