Bydlení, domácnost, příprava na samostatný život Hudcová Tereza Nečasová Petra

Při výběru „typu bydlení" záleží především na finanční situaci jedince či rodiny Před výběrem nejlepšího řešení musíme zvážit všechny možné varianty a dopady na každého člena rodiny. V konečném rozhodnutí by měly být zahrnuty plány členů domácnosti v blízkém i vzdálenějším časovém horizontu. Důležitá je též občanská vybavenost, tzn. obchody, školy, zdravotnická zařízení atd. Dostupnost práce a vzdělání, vazba na dopravní obslužnost lokality.

Nájemní byt Jedná se o pronájem bytu v soukromém vlastnictví cizí osoby nebo bytu ve vlastnictví obce či města - jde o tzv. státní byty. Odpadá počáteční velká finanční investice, nicméně nájemné je hlavně ve velkých městech poměrně vysoké.

Můžeme říci, že pronájem bytu je nejvýhodnější, pokud chcete byt využívat kratší dobu (cca do tří let). Je velmi často využíván lidmi, kterým se nevyplatí za prací dojíždět, nebo se kvůli zaměstnání přestěhovali a na nový byt nemají finanční prostředky. Rovněž je využíván často mladými lidmi, pro které je pronájem mnohdy jedinou možností jak se rychle dostat k bydlení.

V případě záměru užívat byt dlouhodobě je zpravidla výhodnější vzít si hypotéční úvěr pro pořízení vlastního bydlení. To je samozřejmě možné jen v případě, kdy máte dostatečně velký příjem. Výhodou však je, že splátkami platíte na vlastní bydlení, zatímco nájemné "jde do kapsy" pronajímateli. Nevýhodou je, že pronajatý byt lze užívat jen v takovém rozsahu, jak dovoluje nájemní smlouva. Bez vědomí a souhlasu vlastníka bytu se nesmí byt podrobovat stavebním úpravám nebo jej nesmíte pronajímat třetí osobě atd.

Družstevní byt Tento typ bydlení lze charakterizovat tak, že stojí na pomyslném rozmezí mezi bydlením vlastnickým a nájemním. Právo k vlastnictví družstevního bytu má člen družstva a toto právo je pevně spjato s vlastnickým podílem v daném družstvu. Členové družstva tak nevlastní své byty přímo, tzn. nejsou evidováni coby vlastníci bytů, ale své byty "vlastní" nepřímo tak, že mají členský podíl na družstvu, s nímž je spojeno právo na pronájem bytu.

Členem družstva může být vždy jen jeden nájemník bytu, výjimkou jsou manželé. Členové družstva platí nájemné, které zahrnuje poplatky za služby, fond oprav a případně splátku anuity. Výše úhrad za služby a výše příspěvku do fondu oprav se v družstvu vypočítává na základě velikosti bytu. Čím větší byt nájemník obývá, tím vyšší jsou jeho poplatky.

Družstevní byt lze "prodat" bez souhlasu družstva Družstevní byt lze "prodat" bez souhlasu družstva. Ačkoli se často používá termín prodej bytu, správně jde o převod členství v bytovém družstvu s právem na nájem bytu. Převod členského podílu nepodléhá dani z převodu nemovitostí. Na rozdíl od "prodeje" pronájem družstevního bytu podléhá schvalování družstva, nicméně ve stanovách si mohou členové upravit volný podnájem bytů.

Bytové družstvo i společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou Bytové družstvo i společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou. V případě špatného hospodaření nebo platební neschopnosti družstva či společenství mohou důsledky odnést jak nájemníci, tak vlastníci. Pro poskytnutí hypotéky na koupi družstevního bytu je zpravidla třeba mít jinou nemovitost, kterou je možné zastavit.

Byt v osobním vlastnictví V současnosti patří k nejvíce preferovaným způsobům bydlení. Stává se společenským trendem a k jeho podpoře přispívá nejen široká nabídka úvěrových produktů (hypotéky, úvěry ze stavebního spoření), ale i novomanželské půjčky či půjčky na modernizaci bytového fondu.

Velkou výhodou je fakt, že soukromý vlastník má absolutní svobodu v nakládání se svým domem nebo bytem (prodej, zástava, pronajímání, úprava vnitřních dispozic aj.).

Rodinný dům Rodinný dům je stavba pro bydlení, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je víc než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena pro bydlení. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Rodinný dům na venkově Výhody: Investice jdou do vlastního bydlení, možné úpravy na domě a pozemku, nemusíme mít chatu a chalupu, na venkově je lepší životní prostředí (pokud sousedé netopí nekvalitními pevnými palivy), podmínky pro chov domácích zvířat, větší soukromí členů domácnosti, parkování na pozemku.

Nevýhody: O provoz a údržbu se musí starat majitel, i na vesnici někdy nepříjemní sousedé, méně obchodů a služeb, mnohdy není k dispozici kanalizace a plyn, někde je špatná dopravní obslužnost, omezená možnost kultury. 

Co ovlivňuje tržní cenu bytu a rodinného domu Cenu zvyšuje: Atraktivní lokalita, centrum města nebo klidné místo s dobrým dopravním spojením, kvalitní zateplení, izolace proti vodě, cihelné zdivo, zajímavá architektura, nadstandardní vybavení (bazén, sluneční kolektory), velké a dobře navržené místnosti, veřejná kanalizace a vodovod, plyn, dobré životní prostředí. 

Cenu snižuje: Blízkost rušné silnice nebo průmyslové zóny, špatné dopravní spojení, objekt bez kvalitních izolací, nosné zdi z nekvalitních cihel, špatné či chybějící rozvody, staticky porušené zdivo (trhliny), poškozená střecha či stropy, výskyt radonu, kontaminovaný pozemek a poddolované území. 

Daň z nemovitosti 338/1992 Sb. ZÁKON České národní rady ze dne 4. května 1992 o dani z nemovitostí

Daň z nemovitosti tvoří dvě dílčí daně - daň ze staveb a daň z pozemku Daň z nemovitosti tvoří dvě dílčí daně - daň ze staveb a daň z pozemku. Obě daně mají odlišný způsob zdanění. Povinnost platit tyto daně vzniká na základě vlastnického nebo uživatelského vztahu k majetku a jejich úhrada je vyžadována bez ohledu na příjmy vlastníka.

Daň ze staveb Kdo daň platí? Poplatníkem daně ze staveb je většinou vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Ve výjimečných případech může daň platit nájemce nebo uživatel stavby. Spoluvlastníci stavby platí daň společně a nerozdílně.

Z čeho se daň platí? Dani ze staveb podléhají všechny stavby na území ČR, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo které kolaudačnímu rozhodnutí podléhají (a užívají se) nebo jsou podle dříve vydaných právních předpisů dokončené, dále byty a nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby. Z čeho se daň neplatí? Poplatníci nemusí platit daň ze staveb, které jsou vyňaty z předmětu daně nebo od daně osvobozeny.

Základ daně - z čeho se daň vyměřuje? Základem daně ze stavby je zjištěná výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. U stavby bez svislé nosné konstrukce se půdorysem rozumí plocha ohraničená průmětem obvodu stavby dotýkající se povrchu přilehlého pozemku ve vodorovné rovině. Do základu daně u ostatních staveb, které tvoří příslušenství obytných domů (např. dílna) se u každé samostatně zkolaudované stavby zahrnuje pouze výměra zastavěné plochy přesahující 16 m2.

Základem daně z bytu nebo ze samostatného nebytového je výměra podlahové plochy v m2 k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená koeficientem 1,20 (upravená podlahová plocha).

Sazba daně Základní sazby daně jsou diferencovány podle účelu využití stavby. Mohou se dále upravovat podle počtu nadzemních podlaží. Základní sazba (upravená o případná nadzemní podlaží) se navíc upravuje korekčním koeficientem podle velikosti (počtu obyvatel) obce, kde se stavba nachází.

Placení daně Pokud daň nepřesáhne 1.000 Kč, je splatná najednou do 31. května běžného roku. Pokud daň přesáhne 1.000 Kč, můžete ji splácet ve 4 stejných splátkách a to nejpozději do 31. května, 30. června, 31. srpna a do 30. listopadu běžného roku. Samozřejmě ji můžete zaplatit najednou do 31. května běžného roku. Pokud činí daň (u jednoho správce daně) méně než 30 Kč, daňové přiznání se podává, daň se vyměří, ale nepředepíše se k úhradě.

Daň z pozemku Kdo daň platí? Daň z pozemků platí většinou vlastník pozemku. Ve výjimečných případech je poplatníkem daně nájemce pozemku nebo uživatel pozemku (např. u pozemků, jejichž majitel není znám). Vlastní-li (užívá-li) pozemek více osob, jsou tyto osoby povinny platit daň společně a nerozdílně.

Z čeho se daň platí? Dani z pozemků podléhají všechny pozemky v ČR vedené v katastru nemovitostí pod druhem pozemku: orná půda, vinice, chmelnice, zahrada, ovocný sad, louka, pastvina, stavební pozemek nebo ostatní plocha. Z lesních pozemků se zdaňují jen lesy, u kterých převládá hospodářská funkce. Vodní plochy se zdaňují, jen pokud jde o rybníky, které slouží k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb. Z čeho se daň neplatí? Poplatníci nemusí platit daň z pozemků, které jsou vyňaty z předmětu daně nebo od daně osvobozeny.

Základ daně - Z čeho se daň vyměřuje? Základ daně je buď hodnotový (v Kč) nebo vyjádřený ve fyzických jednotkách (m2) v závislosti na typu pozemku. Hodnotové vyjádření se používá u zemědělské půdy: u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin je základem daně cena půdy zjištěná vynásobením skutečné výměry pozemku (k 1.lednu zdaňovacího období) v m2 průměrnou cenou půdy na 1 m2 stanovenou ve vyhlášce. Tuto cenu si občan může zjistit v obci (na obecním úřadě), pod kterou pozemek spadá, popř. přímo u správce daně. U ostatních druhů pozemků je základem daně skutečná výměra pozemku v m2 k 1. lednu zdaňovacího období.

Sazba daně Pro různé typy pozemků se uplatňuje různá daňová sazba. Základní sazba u stavebních pozemků se navíc upravuje korekčním koeficientem podle velikosti (počtu obyvatel) obce, kde se stavební pozemek nachází. Daňové přiznání Při vyplňování daňového přiznání je rozhodný vždy stav k 1. lednu příslušného zdaňovacího období a ke změnám během roku se nepřihlíží.

Placení daně Pokud daň nepřesáhne 1.000 Kč, je splatná najednou do 31. května běžného roku. Pokud daň přesáhne 1.000 Kč, můžete ji splácet ve 4 stejných splátkách a to nejpozději do 31. května, 30. června, 31. srpna a do 30. listopadu běžného roku. Samozřejmě ji také můžete zaplatit najednou do 31. května běžného roku. Pokud činí daň (u jednoho správce daně) méně než 30 Kč, daňové přiznání se podává, daň se vyměří, ale nepředepíše se k úhradě.