Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Vladimíra V i n t e r o v á odborná učitelka uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : Vady dřeva

Ostatní poškození dřeva

Poškození dřevokazným hmyzem Škody způsobené hmyzem jsou ve srovnání se škodami způsobenými houbami podstatně menší. Přesto je však hmyz velmi nebezpečným škůdcům dřeva a jeho rychlé rozmnožování zapříčiňuje často lesní kalamity. Poškozuje různé části rostlin kořeny, asimilační orgány, pupeny, lýko, kůru, dřevo), které požírá a vytváří v nich chodbičky – požerky. Chodbičky hmyzu jsou často vstupní branou hub. Poškození kořenů oslabuje strom, který ztrácí schopnost čerpat z půdy vodu s mineráliemi a poměrně rychle odumírá.

Poškození dřevokazným hmyzem Napadení asimilačních orgánů (listí, jehličí) v malém rozsahu není pro strom příliš škodlivé. Při větším rozsahu poškození však strom ztrácí schopnost tvorby stavebních a zásobních látek fotosyntézou a schopnost odpařovat vodu, v důsledku toho chřadne a odumírá. Napadení pupenů a výhonků zapříčiňuje zastavení výškového přirůstání a deformování kmene, čímž snižuje možnost technického využití. Při větším poškození je značně přerušen sestupný proud živin z koruny a v důsledků toho strom odumírá.

Poškození dřevokazným hmyzem Dřevo je rovněž poškozováno požerky hmyzu do různé hloubky a tím je narušena soudržnost vláken v poškozeném místě. Hmyz škodí v různých stadiích vývoje – jako dospělý i jako larvy. Některé druhy napadají pouze živé stromy, jiné čerstvé pokácené dřevo, další suché, zpracované, případně částečně narušené houbou. Poškození hmyzem dělíme na : Povrchové – malé otvory o 1 – 2 mm, hloubka požerků do 5 mm (např. kůrovci) Mělké – hloubka požerků 5 – 50 mm (např. dřevokazi).

Přehled některých nejdůležitějších druhů dřevokazného hmyzu Dřevokazný hmyz dělíme na : Brouky Blanokřídlý hmyz Motýly

a) Brouci (Coleoptera) V přírodě i v obydlích se nachází velké množství rodů a druhů dřevokazných brouků. Největšími škůdci našich stromů jsou z nich kůrovci a dřevokazi. Kůrovci poškozují pouze kůru, do dřeva nezasahují,avšak požírají mízové pletivo (lýko) a strom potom usychá a odumírá. Kůrovci napadají listnaté, ale především jehličnaté stromy. Například lýkožrout smrkový (Ips typographus) napadá zejména ležící odumřelé stromy z polomů, vývratů, nemocné a oslabené smrky, ale při větším rozšíření napadá i živé stromy. Lýkohub sosnový (Myelophylus piniperda) napadá hlavně polámané nebo pokácené borovice a borové pařezy.

a) Brouci (Coleoptera) Dřevokazi napadají čerstvě pokácené dříví i živé stromy. Samičky vyvrtávají do dřeva žebříčkovité otvory, v nichž žijí larvy. Na konci chodbiček se larvy zakuklí a na jaře se přes kůru ven provrtá dospělý hmyz. Hmyz vnáčí do vyvrtaných chodeb spory hub. Nejškodlivější z dřevokazů je dřevokaz čárkovaný (trypodendron lineatum), který napadá nejvíce SM, JD a BO kulatinu při pomalém vysychání v kůře. Listnaté dřevo poškozuje hlavně dřevokaz bukový (Trypodendron domesticus) a Dřevokaz dubový (Trypodendron signatus), kteří tvoří velmi hluboké žebříčkovité požerky.

a) Brouci (Coleoptera) Tesaříci tvoří velkou čeleď brouků s mnohými rody a druhy, z nichž některé napadají živé stromy, jiné čerstvě pokácené dříví, suché i zpracované dřevo. Chodby larev jsou hluboké, oválné, křivé, vyplněné třískovou drtí. Živé stromy (především nemocné, již napadené houbou) nejvíce napadá tesařík smrkový (Tetropium casteneum) a smolák borový (Pisodes piniphilus) , který kromě vyvrtávání požerků vnáší do dřeva spory houby vyvolávající zamodralost běli.

a) Brouci (Coleoptera) Listnaté stromy poškozuje například (tesařík alpský Rosalia alpina) , velký škůdce bukových porostů, kozlíček topolový (Saperda carcharias) , obávaný škůdce topolových porostů, škodí i na osikách a vrbách. Tvrdé dřeviny, zejména staré nebo pokácené jilmy napadá bělokaz jilmový (Scolytus scolytus), který poškozuje dřevo starých jilmů,ale i mladé výhonky stromů. Škodí také tím, že do dřeva vnáší spory houby, která způsobuje onemocnění zvané grafióza (povrch dřeva je jakoby posypaný tuhou). Na suchém dříví se nejvíce vyskytuje tesřík dubový (Plagionotus arcuatus), který napadá dubové dřevo, kulatinu i odpadní sortimenty uložené na slunci a teaařík skladišťní (Phymatodes testaceus), velmi často se vyskytující brouk, který napadá pokácené a ve stínu skladované dubové, bukové, jasanové, vrbové, ale i jiné dřevo a neodkorněné řezivo.

a) Brouci (Coleoptera) Na zpracovaném dřevě ve dřevěných stavbách a konstrukcích se vyskytuje především tesařík krovový (Hylotrupes bailus), který vyvrtává široké a dlouhé chodby. Největší z teasaříků je tesařík obrovský (Cerembyx cedro), asi 5 cm dlouhý. Napadá hlavně staré stromy DB, méně BK, JS, JV, JL, OŘ. Chroust obecný (Melelontha melolontha) škodí stadiu vývoje larev (ponrav) pod zemí, kde se tyto živí ožíráním kořínků, které při větším napadením odumírají. Jako dospělý hmyz škodí tím, že ožírá listy stromů.

a) Brouci (Coleoptera) Červotoči žijí ve zpracovaném dřevě (nábytek, podlahy, atd.) i v odumřelých stromech. V obydlí – především na starých dřevěných výrobcích, škodí hlavně červotoč proužkovaný (Anobium striatum), který při hlodání chodbiček vytváří charakteristické zvuky (vrzání). Vytváří nadměrně velký počet chodbiček vyplněných dřevní moučkou, na povrchu jsou pouze malé vchodové a výletové otvory a zevnitř se rozpadá. Dřevo vystavené povětrnostním vlivům, například střešní trámy a dřevo o vyšší vlhkosti, například ve sklepech,v interiérech kostelů apod. napadá červotoč umrlčí (Anobium pertinax). Pro svůj vývoj potřebuje dočasné snížení teploty až na bod mrazu. Napadá čerstvé dřevo.

b) Blanokřídlý hmyz (Hymenoptera) Nejznámější a nejrozšířenější z této skupiny jsou pilořitky. Škodí na živých (většinou poraněných stromech, v čerstvě pokáceném i suchém dříví, nejvíce SM, JD a MD. Chodby larev jsou hluboké, vyplněné moučkovou drtí. Největší je pilořitka velká (Urcerus gigas), dlouhá 4 – 5 cm, která je velkým nebezpečím pro sklady kulatiny a řeziva společně s pilořitkou fialovou (Sirex juvencus).

c) Motýli (Lepidoptera) Škodí hlavně fyziologicky – ničí listy, ale některé druhy i technicky požíráním dřeva. Drvopleň obecný (Cossus cossus) je nejškodlivější z motýlů. Škodí na listnatých stromech, hlavně TP, VR, DB, ale i na jiných. Jeho housenky vyžírají nejdříve lýko a potom vyhlodávají i nepravidelné chodby ve dřevě. Poškozením lýka strom udumírá. Obaleči škodí na jehličnatých i listnatých stromech. Napadají vrcholové terminální pupeny, stromy rostou se znetvořenou korunou.

c) Motýli (Lepidoptera) Mnišky poškozují hlavně listy nebo jehličí a při větším rozšíření způsobují tzv. holožer – zničí veškeré listy celých porostů. V přírodě se často vyskytuje mniška bekyně vrbová (Stilnoptia salicis), která škodí na vrbách, topolech, i jiných listnatých stromech a velmi nebezpečný škůdce mniška obecná (Lymnantria monacha), škůdce především smrkových a borových porostů, která však napadá i listnaté stromy, zejména BK, HB, BŘ, JV, DB i další.

Poškození cizopasnými rostlinami Na živých stromech se vyskytují obvykle dva druhy rostlin, a to rostliny popínavé a parazitní. A) Popínavé rostliny – například břečťan, chmel apod. ovíjejí strom, svými kořínky vnikají pod kůru, omezují proudění produktů fotosyntézy lýkem a způsobují vznik nádorů.

Poškození cizopasnými rostlinami B Parazitní rostliny – naše dřeviny jsou napadány vzájemně si podobnými rostlinami a to jmelí listnáčové („bílé“) (Viscum album), jmelí jehličnanové (Viscum laxum) a ochmet evropský (Lorantus europaeus). Tyto rostliny svými kořeny provrtávají bělovou část dřeva v horní části kmene a na větvích, čímž přerušuje proud vody s rozpuštěnými anorganickými látkami. Při větším rozšíření poškozují bělová pletiva natolik, že větev usychá a někdy uschne i celý strom. Vzhledem k tomu, že mají zelené listy, tvoří si samy pomocí fotosyntézy živiny, ale vodu čerpají ze stromu.

Vady způsobené zraněním kmene Zásušek Je to odumřelá vrstva na povrchu kmene, která vzniká silným osvětlením a horkem po lesním požáru nebo po těžbě, případně po nějakém poranění. Po odumření nebo odstranění kůry v určitém místě odkrytá část na povrchu kmene rychle vysychá a vysychání postupuje dovnitř kmene. Pokud pronikne až do zóny vyzrálého dřeva, vyvolá vznik nepravého jádra Na odkryté dřevo zásušku se snadno uchytí houby. Zárost Zárost je část odumřelého dřeva nebo kůry, která je úplně zarostlá živým dřevem. Vzniká obvykle při vnějším poranění, při kterém dochází k porušení kambia. Narušuje celistvost a vzhled dřeva. Zárost vždy bývá doprovázen další vadou – závitkem.

Vady způsobené zraněním kmene Mechanické poranění Je to poškození dřeva způsobené zejména nešetrným zacházením, ulomením větve, zlomením vrcholu nebo celého stromu vlivem blesku, poškozením při těžbě (odření kůry, ulomení větví padajícím stromem), záseky, zářezy, smolařením, vysokou zvěří). Dělí se na dvě skupiny : - mechanické poranění vzniklé na těžené nebo uskladněné dřevní hmotě – je snadno pozorovatelné na povrchu kmene. - mechanické zranění na rostoucích stromech je postupně zacelováno – zavalováno živým dřevem a má za následek vznik skrytých vad : tvorba zásušku, zárostu, závitku, nepravého jádra a hniloby.

Postup zavalování rány a) poranění b) vysychání poraněného místa - vznik zásušku d) uzavírání rány závitky c) zavalování rány – vznik závitku

Další postup zavalování rány e) vznik zárostu uzavřením (zacelením) rány f) přirůstání dřeva – povrchové znaky se zmenšují g) dalším přirůstáním letokruhů se povrchové znaky ztrácejí

Další postup zavalování rány h) úplně zacelená rána, zásušek je hluboko pod povrchem, ve vnitřním dřevě Legenda : Z - zásušek Y - závitek X - zárost

Nenormální zbarvení vlivem nenormálních uloženin Je to zbarvení neorganického původu – nenormální barva dřeva na povrchu i uvnitř, vznikající chemickými účinky i jinými vlivy. Podle druhu vlivu mohou vznikat různé barvené odstíny : Šedá až hnědá barva vzniká oxidací tříslovin vzduchem, ale zasahuje pouze povrch do hloubky 2 mm; Šedomodré a rezavě hnědé zbarvení vzniká vlivem železitých solí nebo kovových předmětů. Šedomodré zbarvení se v rostoucím stromě šíří od kovu podél vláken několik dm nahoru a dolů v podobě barevných pásů, na příčném řezu tvoří skvrnu, která signalizuje přítomnost kovu; Žluté zbarvení vzniká vlivem nedostatku kyslíku v plaveném dřevě a dřevě dlouho uloženém ve vodě. Je povrchové, pouze do hloubky 1-3 mm a po vyschnutí dřeva zmizí.

Vady vzniklé při výrobě Při výrobě vznikají tyto vady : 1. Úchylka kolmosti Je to rozdíl mezi skutečným úhlem a úhlem 90° předepsaným pro dvě roviny. Příčinou vady je obvykle nedokonalost strojního zařízení, nebo nedodržení technologické kázně (technologická kázeň znamená dodržování technologických předpisů pro vykonávání pracovních operací). Vady se dělí na úchylku kolmosti : a) plochy a boku b) čela a plochy c) čela a boku Úchylky v menším rozsahu se tolerují, při větším rozsahu však znamenají ztráty na dřevě dodatečnou úpravu.

Úchylka kolmosti a - plochy a boku b- čela a plochy c - čela a boku

Vady vzniklé při výrobě 2. Úchylka rovnoběžnosti Znamená nerovnoběžnost ploch nebo boků řeziva buď v celé délce řeziva, nebo jen na části délky. Příčiny jsou stejné jako při úchylce kolmosti. Úchylka rovnoběžnosti ploch se měří tloušťkou řeziva na obou čelních koncích (ve vzdálenosti min. 150 mm od čela). Úchylka rovnoběžnosti boků se měří šířkami řeziva na obou koncích. 3. Deformace Je to zakřivení nebo zborcení ploch a boků řeziva nesprávným postupem při jeho výrobě, sušení nebo ochraně. Příčinou mohou být : Chyby pořezu – zabíhání nástroje, vada ozubení, špatné seřízení stroje, Chyby při sušení – špatně proložené řezivo, špatné uložení hrání, špatný sušící režim

Úchylka rovnoběžnosti – ploch , – boků h1, h2 – tloušťky tenčího a tlustšího čela řeziva

Vady vzniklé při výrobě 4. Oblina Oblinou se rozumí část oblé plochy kmene, která zůstala na omítnutém řezivu. Nejvíce oblin vzniká při pořezu velmi sbíhavých a křivých výřezů (výřez je část kulatiny, která je zkrácená na délku). Obliny se dělí na : ostré – bok řeziva není v části délky nebo v celé délce řeziva vůbec omítnut (oblina přechází z jedné plochy na druhou), tupé – bok řeziva je omítnut pouze v části tloušťky , a to buď v celé délce řeziva, nebo jen v části délky (oblina přechází z plochy pouze na bok řeziva).

Druhy oblin

Vady vzniklé při výrobě 5. Povrchové vady řezu Jsou to nepravidelnosti, které způsobují drsnost povrchu, jako různé vyvýšeniny, důlky, vytrhaná vlákna apod., které vznikly při dělení dřevní hmoty řezným nástrojem. Jsou ovlivněny jednak samotným materiálem (hustotou, tvrdostí a strukturou dřeva), jednak jakostí řezného nástroje a rychlostí posuvu. K povrchovým vadám patří : rýhy po pilových listech – hluboké stopy po zubech pily, vlnitost povrchu – pravidelná nerovnost ve tvaru vln, chlupatost povrchu – vytrhaná vlákna na povrch řeziva, třásně – nedostatečně oddělené třísky na konci řezané plochy, spálené dřevo – způsobené nadměrným třením nástroje.

Kontrolní otázky 1. Definujte vady dřeva. 2. V jakém případě jsou suky považovány za vadu ? 3. Jak lze zabránit vzniku trhlin ? 4. Jak vzniká reakční dřevo a proč je vadou ? 5. Co je nepravé jádro a čím se liší od pravého ? 6. Čím je podmíněn vznik a rozvoj dřevokazných hub ve dřevě ?

Kontrolní otázky 7. Charakterizujte nejnebezpečnější dřevokaznou houbu na zabudovaném dřevě. V čem spočívá její nebezpečnost ? 8. Který druh dřevokazného hmyzu poškozuje starý nábytek ? 9. Jak vzniká ve dřevě zárost ? 10. Změřte délku, šířku a tloušťku vzorku dřeva. Zjistěte, zda se na něm vyskytuje úchylka kolmosti a rovnoběžnosti a určete jejich velikost.