STAROVĚKÁ ANTICKÁ LITERATURA ŘECKO ŘÍM

STAROVĚKÁ ŘECKÁ LITERATURA OBDOBÍ ARCHAICKÉ KLASICKÉ HELÉNISTICKÉ ŘÍMSKÉ

I. ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY odraz ústně tradované řecké mytologie v eposech a poezii Hesiodos – nejstarší doložený řecký básník - zakladatel didaktické poezie Homér – nejznámější autor, eposy Ilias a Odyssea Ezop – bajky Anakreon – hravá, radostná poezie Sapfó – milostná poezie básnířky z ostrova Lesbos

HOMÉR dovídáme se o něm ze spisů historika Hérodota údajně byl starým slepým pěvcem, toulajícím se Řeckem na živobytí si vydělával zpěvem písní o hrdinských činech ILIAS veršovaný hrdinský epos asi z poloviny 8. st. př. n. l. zachycuje část pověstí o trojské válce, např. dobytí Tróje pomocí lsti s dřevěným koněm ODYSSEA veršovaný hrdinský epos navazující na Iliadu popisuje cestu ithackého krále Odyssea domů z trojské války a boj s nápadníky jeho ženy Penelope posádka zažívá různá dobrodružství, např. spáry Kyklopa, zpěv Sirén, navštíví podsvětí

II. KLASICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY tragédie: Aischylos, Sofokles, Euripides komedie: Aristofanes historická próza: Herodotos rétorika: Démosthénes

AISCHYLOS autor tragédií přidal na scénu vedle herce a ch´éru ještě druhého herce a zavedl tak dialog podle jeho názoru je svět řízen bohy, kteří každému určují nevyhnutelný osud čerpal z řeckých mýtů a řešil mravní otázky ORESTEIA jediná úplně dochovaná tragédie autora Orestes na příkaz bohů zabije matku (vražedkyni otce Agamemnona) a jejího milence,je pronásledován Líticemi (výčitkami svědomí), až před soudem Athény je zproštěn viny – řeší se otázka Orestovy viny autor vyjadřuje myšlenku, že člověk by měl být za své činy souzen lidmi, ne bohy

SOFOKLES oblíbený dramatik, zastánce athénské demokracie většinou vychází z okruhu trojských bájí a mýtech o Thébách a jejich královském rodu OIDIPUS ANTIGONA po odchodu Oidipa se jeho synové přou o vládu; nový thébský král Kreon po smrtelné bitvě obou bratrů zakáže pohřbít toho z bratrů, který chtěl Théby dobýt, a tedy zničit; Antigona svého bratra pohřbí a je za to odsouzena k popravě; než si král uvědomí, že svými činy rozhněval bohy, Antigona se oběsí a také její snoubenec – Kreontův syn a Kreontova manželka spáchají sebevraždu; Kreon zůstává sám a žádá bohy o smrt

EURIPIDES byl velmi umělecky nadaný zpracovával tradiční mýty originálním způsobem – začlenil do her psychologii postav hlavním hrdinou bývá často žena MEDEA vypráví příběh milenky a manželky argonauta Iasona (získá díky ní zlaté rouno), která zradí vlastní rodinu; Iason pak zradí ji (chystá svatbu s dřívejší láskou) a Medea se pomstí – nevěstě poslala šaty, ve kterých uhořela, zabila své dvě děti, jejichž otcem byl Iason autor se soustřeďuje na momenty napětí – Iasonova zrada, pomsta Médey a její plánování vražd

ARISTOFANES tvůrce tzv. attické komedie, parodie, ironie jeho postavy se potýkají s každodenními problémy – kritika povahových vlastností lidí hry obsahují i satiru na politické poměry – kritika politického života řeckých městských států ŽÁBY soutěžení Aischyla a Euripida JEZDCI rozbor sporu dvou politických odpůrců – vítězí větší darebák, který si umí lépe získat přízeň naivního lidu a je tak považován za dobrého vůdce

III. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY filosofie: Sokrates, Platon, Aristoteles komedie: Menandros řecká literatura ztrácí národní charakter – říše Alexandra Velikého – střediskem vzdělanosti – knihovna v Alexandrii IV. ŘÍMSKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY zájem o odbornou literaturu historie: Plutarchos lékařství: Galenos

SOKRATES – PLATON - ARISTOTELES jeho rozmluvy sepsal Platon, vědění je dostatečným popudem ke správnému jednání; nikdo nemůže vědomě konat to, co považuje z špatné; upozorňuje na stálý nedostatek vědění Platon Sokratův žák, založil tzv. Akademii – filosofická škola, uvedl ve známost legendu o Atlantidě, psal spisy formou dialogu; nejdříve existovaly ideje a pak hmotný svět, protidemokratické názory na uspořádání společnosti Aristoteles pokračovatel, navštěvoval Akademii, shrnul všechno vědění starověku, napsal spisy Rétorika a Poetika, stanoví některé zásady slovesného umění (drama – zásada tří jednot), učení obsahuje prvky materialismu, vychovatel makedonského krále Alexandra

STAROVĚKÁ ŘÍMSKÁ LITERATURA OBDOBÍ: ARCHAICKÉ ZLATÉ STŘÍBRNÉ POZDNÍ

ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY vznikaly převážně texty úřednické, právnické nebo náboženské drama: Livius Andronicus - Řek, římský propuštěnec, přepsal (upravil) řecké drama pro římské diváky Titus Maccius Plautus - napsal asi 130 komedií, zachovalo se 20 - nepřímo kritizuje římskou společnost - Komedie o hrnci - typ Lakomce pro Moliéra - Pseudolus – chytrý otrok, který přelstí svého pána

ZLATÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY lyrická poezie: Gaius Valerius Catulus – Knihy veršů („Odi et amo“ = Nenávidím a miluji) – básník vnitřních rozporů epická poezie: Publius Vergilius Maro Publius Ovidius Naso Quintius Horatius Flaccus – satira, kritika historická próza: Gaius Iulius Caesar - Zápisky o válce galské řečnictví: Marcus Tullius Cicero - Ciceronovy listy filosofická próza a zkoumání přírody: Lucretius Carus

Publius Vergilius Maro ve své době byl pokládán za největšího římského básníka (měl mecenáše, který mu zajistil živobytí, podporu našel i u císaře Augusta) ve svých dílech se zaměřil na povznesení Říma a návrat ke starým římským ctnostem – plnění závazků k bohům, vlasti a rodině; statečnost a poctivost; zachování tradic římského národa Aeneis – římský národní epos oslavující vznik římského národa, bájný hrdina Aeneas jediný uprchl z Tróje, po vzoru Odysea prožíval dobrodružství na moři, u břehů Itálie založil město Lavinium, z něhož vzešel Řím; hrdina se stal vzorem římských ctností Zpěvy pastýřské = Bucolica Zpěvy rolnické = Georgika

Publius Ovidius Naso Umění milovat pocházel ze zámožné rodiny, studoval sice řečnictví, ale stal se nejvýznamnějším autorem milostné lyriky císařem Augustem byl poslán do vyhnanství k Černému moři, prý kazil mravy, nikdy se nevrátil do Říma a velice těžce to nesl - Elegie = Žalozpěvy z vyhnanství - nářky a prosby Listy heroin - heroina = hrdinka, fiktivní dopisy partnerek mytických hrdinů adresované jejich milým Umění milovat - veršované dílo tvořené třemi knihami – rady mužům a ženám, jak vzbudit a udržet si lásku - zachycuje římské společenské zvyky

Publius Ovidius Naso Proměny = Metamorfózy čerpá z řecké a římské mytologie obsahují kratší epické básně začíná bájemi o počátku světa a pokračuje až k počátkům Říma příběhy propojuje motiv proměny lidské bytosti – ve zvíře, rostlinu, věc hlavním tématem je mocná a inspirující láska (Philomena a Baucis, Iason a Medea, Daidalos a Ikaros)

STŘÍBRNÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY svobodu slova a literární tvorbu omezovala neomezená moc některých císařů většinou se napodobovala klasická díla, např. tragedie: Lucius Aeneus Seneca vysoká literární úroveň dějepisectví: Publius Cornelius Tacitus – Germánium (popis života a kultur germánských kmenů, zprávy o území Boiohaemum) - Letopisy, Dějiny – historie Říma, dramatické napětí, psychologické portréty satira: Gaius Petronius Arbiter Marcus Valerius Martialis – epigramy (1 500)

Lucius Aeneus Seneca narodil se ve Španělsku, vyrostl v Římě – otec měl řečnickou školu – stal se advokátem, zbohatl a věnoval se jen filosofii a literatuře – filosof, dramatik, prozaik kvůli intrikám byl ve vyhnanství, po návratu se stal vychovatelem budoucího císaře Nerona – nabádal ke spravedlivosti a umírněnosti nevěřil v nápravu krutého Nerona, toužil žít v ústraní – Neronem obviněn ze spiknutí a odsouzen k smrti, Seneca spáchal sebevraždu myšlenky: ovládat projevy hněvu, láska k bližním a odpuštění (blízké křesťanství), otrokářský systém = brzda mravního vyspívání člověka, šťastný člověk žije v souladu s přírodou a koná dobro Listy Luciliovi

Gaius Petronius Arbiter Gaius Petronius, zvaný Arbiter působil na Neronově dvoře jako „rozhodčí ve věcech vkusu“ vzdělaný a vážený, později nařčen ze spiknutí, spáchal sebevraždu Satiricon satirický román podávající obraz úpadku římského císařství využívá ironii, kritiku, humor, karikaturu z 20 knih se zachovaly zlomky, např. Hostina u Trimalchiona,která zesměšňuje nevzdělané, ale bohaté vrstvy holdující volné zábavě hlavní hrdina – propuštěnec prochází všemi kouty Říma

POZDNÍ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY literaturu ovlivnil rozpad římského impéria upadala antická kultura sílil vliv křesťanství římskou antickou literaturu postupně vystřídala latinsky psaná středověká křesťanská literatury