Paměť

Paměť Funkce umožňující uchování zkušenosti, informace o okolním světě i sobě samém a o vztahu k okolnímu světu Nemá vlastní obsah – je spojena s dalšími psychickými procesy (poznávacími či emotivně regulačními) Zkušenost fixovaná pamětí se projevuje v chování i prožívání a modifikuje je Na všech úrovních paměti probíhá selekce a modifikace - princip ekonomie - tendence k zachování rovnováhy a jednoznačnosti

Fáze paměťového procesu Vštípení (primární předpoklad) Uchování v paměti Vybavení

Vštípení Krátkodobá a dlouhodobá paměť A) Krátkodobá Předpokladem je uvědomění si informace Lze informaci dále zpracovávat (i somatikcy – př. třes) - Pracovní (provozní) paměť – střední kapacita i délka trvání (ukládání informací nezbytných pro další zpracování) B) Dlouhodobá (má značnou kapacitu) Deklarativní paměť (sémantická a epizodická, vázána autobiograficky) Nedeklarativní paměť (nesdělitelná, procedurální paměť – fixuje motorické i kognitivní dovednosti)

Způsob kódování v paměti Verbální Obrazový Motorický

Uchovávání informací v paměti Spojeno se zpevňováním a zpětnou vazbou Časovou posloupností a prostorovou blízkostí Obsahovými a významovými vazbami (spojením do jednoho smysluplného celku – efektivnější než bod a)) Transfer – lépe a více si pamatuji, když se informace podobají dřívějším (lze využít paměťových stop) Významnější informace jsou kódovány jinak než nevýznamné =) snáze se vybaví (také význaný vliv emocí)

Vybavení a reprodukce Reprodukce je aktivní rekonstrukcí děje Paměťový útlum – působí ztrátu schopnosti reprodukce - retroaktivní útlum (nové informace překrývají starší) - proaktivní útlum (starší vštípení znemožňuje nové) - mnoho nových informací Paměťové stopy – různá hloubka (někdy i znovupoznání) Výběrovost zapomínání – podstatný znak

Ovlivnění paměťových procesů Somatickým stavem Psychickým stavem Vnějšími okolnostmi (noc a den, atmosféra, roční období, skupinové faktory atp.) Vlastností informací určených k zapamatování

Vztah paměti a poznávacích procesů Zapamatování i vybavení je usnadněno porozuměním Rozhodující je i kvantita informací Mechanická paměť (bez porozumění smyslu, kvantitativně náročnější – jde o více celků) Logická paměť (přispívá k zakódování a usnadňuje i reprodukci)

Vztah paměti k potřebám, motivaci a emočnímu ladění Pamatuji si příjemné, podstatné a uspokojující potřeby) Bezděčná, spontánní a neúmyslná paměť Záměrná, volně regulovaná paměť

Poruchy paměti Amnézie (úrazy, otravy, alkohol, trauma, tabu, stařecká demence) - většinou se ztrácí pouze nový úsek, starší informace zůstávají Hypermnézie (neustále se vrací vzpomínky, často velice silně a nepříjemně)

Neracionální poznávání, empatie

Empatie Schopnost vžít se do cítění druhých – tj. do jejich duševního stavu Je třeba bezprostřední komunikace s druhým Schopnost číst a vycítit emoce

Obecné rysy empatie 1) V empatickém poznávání se musí účastnit především emoce Prostřednictvím vžívání se ve vlastním vědomí vybavují obdobné pocity, jaké zažívá druhý člověk Vžívání = empatie, když jsme schopni tento zážitek zpracovat Obsahy zpravidla nejsou sdělitelné Obsahy nejsou většinou ani racionální

Obecné rysy empatie II. 2) Předpokladem empatie je komunikace v širším smyslu = veškerá výměna všech signálů Komunikační signály musí mít společný kód, aby je oba chápali stejným způsobem Empatie – nutný bezprostřední kontakt, nejlépe všemi smysly Usnadňuje ji znalost druhého partnera

Obecné rysy empatie III. 3) Empatické poznávání je energeticky dosti náročné =) je časově limitováno Na prožívání druhého se nelze dlouhodobě soustředit Vyčerpávající je i náboj přeneseného prožitku =) ekonomizace kognitivním zpracováním

Smysl empatie Lze dosáhnout pochopení a porozumění druhým Lze anticipovat budoucí jednání druhých Empatii velice ovlivňuje systém rolí a norem a jeho znalost Racionální přístup spíše překáží Empatické poznávání ruší a zkresluje běžný mechanismus projekce Empatie hraje zásadní roli při psychoterapii Vztah empatie a altruismu

Já – integrující složka osobnosti

Já Specifický rys osobnosti, který určuje: Identitu člověka a její kontinuitu v čase Základní vztažný rámec, který zpracovává a sjednocuje veškerou zkušenost – centrum integrace a koordinace všech psychických projevů

Dvě kategorie „já“ Subjekt – aktivní činitel projevující se v: Selekci a zpracování akceptovaných informací Rozhodování a regulaci chování 2) Objekt – receptivní složka (prezentuje se jako obraz sebe sama) - obtížné obě kategorie oddělovat

Já Tělesné „já“ Vnímáme se Známe hranice „já“ Tělové schéma Významná součást sebepojetí Důležité, aby bylo tělesné „já“ přijato (chemoterapie, amputace, ochrnutí, modelky, barva pleti atp.) Psychické „já“ Souhrn individuálně typických duševních procesů a vlastností Receptivně kognitivní dimenze Uvědomění si pocitů, myšlenek, postojů a projevů chování Pocitové schéma vlastního já – jak vnímáme své pocity a prožívá existenci Kognitivní schéma vlastního já – rozumové zpracování všech informací včetně chování b) Integrující a regulační dimenze – regulační chování

Sociální dimenze „já“ tj. sociální identita Sebepojetí – vyplývá ze sociální interakce Členství v různých skupinách – role =) chování na základě stereotypů Jedinec si uvědomuje názory a postoje ostatních lidí =) dává nám to určité hodnoty a poskytuje zpětnou vazbu Sociální role – součást sebepojetí Identita = souhrn všech sociálních rolí jedince + míra prestiže Jednotlivé role jsou integrovány do celkového sebepojetí = obraz vlastního „já“

Základní rysy sebepojetí Sebepojetí = komplexní obraz „já“ =) vyplývá různá úroveň oceňování (sebehodnocení) Specifickou roli hraje ochota a schopnost respektovat významné společenské normy Svědomí – důležitá autoregulační funkce a spojení se systémem osobních hodnot Hodnocení je možné na základě srovnání sebe sama s někým jiným

Základní rysy sebepojetí II. Ideální „já“ – stimuluje k dosažení určité identity =)prostřednictvím aktivizace a koordinace žádoucího chování Sebeláska – citový vztah k sobě samému Je vyjádřena mírou sebeakceptace Časová kontinuita sebepojetí – „já“ zahrnuje minulost, aktuální stav i anticipaci budoucího sebepojetí

Základní rysy sebepojetí III „Já“ a okolní svět - člověk si vytváří kognitivní schéma „já“, ale také kognitivní schéma okolního světa Kognitivní funkce jsou přizpůsobeny, aby sloužily potřebám člověka „Já“ může být i aktivní činitel =) pocit vlastní moci (někdy i dominantní složka)

Vývoj sebepojetí Člověk se s pocitem vlastního „já“ nerodí – tvorba v průběhu vývoje Kojenecký věk - pozvolná tvorba vědomí, uvědomění si hranic vlastního těla (zpomalení př. u obrny atp.) Batolecí věk – mnoho vývojových změn =) velmi rychlý rozvoj sebepojetí („já“ = nejenom tělesné schéma, ale i možnost samostatné a nezávislé aktivity) - Sebeprosazování – často až charakter negativismu, vlastní jméno

Vývoj sebepojetí II. Značná část sebepojetí souvisí s působením rodiny = sociální faktory Dítě se učí určitému řádu světa a normám, které platí pro všechny =) sebepojetí nabývá i charakteru sebehodnocení Normy – zajišťují určitou autonomii a vymezují oblast, ve které se může projevit svobodná vůle dítěte Důležitá je akceptace rodinou Dítě získává různé role =) tvoří jeho identitu Zatím role bezvýhradně přijímá Tvorba pocitu viny – jedno z hlavních kritérií sebehodnocení

Vývoj sebepojetí III. Předškolní věk Plně vázáno na názory dospělých Symbolická sociální kritéria (připisuje si různé vlastnosti) Školní věk Pozitivní hodnocení na základě osobního výkonu Identita je definována i příslušností k určité sociální skupině ( a v ní důležitý status) Pořád je identita vymezena hlavně názory a hodnocením dospělých autorit

Vývoj sebepojetí IV. Dospívání Zásadní proměna sebepojetí Vnější stylizace vyjadřuje sociální identitu a příslušnost k dané vrstevnické skupině Mění se identifikace s rodinou Schopnost uvažovat hypoteticky (rozvoj kognitivních funkcí) Schopnost uvažovat o vlastní identitě a o sobě samém Nejistota na úrovni referenčního rámce (tj. v hodnocení vlastní bytosti) Hledání nových kritérií sebehodnocení a vytvoření si trvalé vlastní identity Dospělost Dosažena určitá identita Stabilizace Proměny ve vztahovém životě – nutnost vzdání se části vlastní identity