Teorie systémů

Jádrem teorie systémů je soubor abstraktních objektů, které se nazývají obecné systémy. Jsou to formální logické konstrukce, které neobsahují žádné věcné interpretace. Užívají se jako stavebnicové prvky, z nichž se sestavují modely reálných objektů nebo koncepčních konstrukcí tak, že se obecné systémy vhodně přizpůsobují, spojují a interpretují. Obecné systémy jsou tedy poznávací nástroje, které nemají samostatný význam, ale musí být vždy vhodně interpretovány na zkoumaném objektu.

Základní termíny a pojmy „Systém je komplex prvků nacházejících se ve vzájemné interakci.“

Základní termíny a pojmy Pojem systém je obvykle abstrakce. V praxi se ovšem často užívá termín systém i k označení určitého reálného objektu. To proto, aby se zdůraznil systémový pohled. V systémové vědě ale důsledně odlišujeme systémy od objektů, které odrážejí. Systém, který je vytvářen nebo používán jako představitel objektu, často nazýváme model. Vždy je třeba sdělit, čeho je něco modelem a na základě jakých hledisek ho za model považujeme. Obecně je totiž model považován za jistý vztah mezi dvěma „systémy“, z nichž jeden se nazývá systémem modelovaným (originál) a druhý systémem modelujícím.

Základní termíny a pojmy U systémů zkoumáme dvě základní vlastnosti: strukturu a chování. Strukturou systému nazýváme množinu prvků systému a jejich vzájemných vazeb. Chováním pak rozumíme způsob reagování systému na vstupní podněty (s případnou změnou stavu). Stavem systému míníme aktuální obsah všech jeho atributů.

Základní termíny a pojmy Systém Subsystém Prvky

Hraniční prvky Důležitou otázkou při studiu systému je okolí. Okolím systému rozumíme účelově definovanou množinu prvků, které nepatří do systému, ale vykazují k němu nějaké vazby, obvykle přes hraniční prvky. Hraničním prvkem nazýváme takový prvek systému, který má alespoň jednu vazbu s prvkem, který do systému nepatří.

Základní termíny a pojmy Vstupem systému míníme množinu vazeb a proměnných, jejichž prostřednictvím je systém ovlivňován, resp. jejichž prostřednictvím působí okolí na systém. Výstupem systému rozumíme množinu vazeb a proměnných, jejichž prostřednictvím systém ovlivňuje okolí. Organizací systému označujeme způsob místního, časového a funkčního uspořádání struktury systému. Účelem organizace systému je umožnit systému realizaci předem definovaného chování. Organizace systému je tak charakterizována nejen strukturou, ale i obsahem, komunikací a rozhodovacím procesem.

Základní termíny a pojmy Řízením systému rozumíme vymezování cíle systému a působení na systém s cílem dosáhnout jeho požadované funkce. Toto působení zahrnuje sledování, ovládání a regulaci struktury i chování systému. Z hlediska zdůraznění některých vlastností systémů, používáme někdy toto dělení: - složitý systém, systém obsahující velký počet vazeb, -velký systém, systém obsahující mnoho prvků, -špatně průhledný systém, obsahuje mnoho prvků i vazeb, přičemž cesty, které posloupnosti těchto vazeb vytvářejí, jsou spletité (špatně se v nich orientuje), -černá skříňka (black box), systém jehož strukturu neznáme, nebo ji z různých důvodů zanedbáváme.

Systémová věda a systémový přístup Systémovým přístupem chápeme takový způsob myšlení, řešení nějakého problému či způsob jednání, který se vyznačuje komplexním pohledem na problém či jev, a to jak z hlediska vnitřních, tak i vnějších souvislostí. Systémový přístup je tedy metoda k řešení problémů obecné povahy. Představuje proces postupného zkoumání objektivní reality v celé její složitosti a komplexnosti. Přitom se řeší i otázky teoretické, jako: problémy formálního vyjadřování, aplikace teoretických poznatků v praxi apod.

Systémová věda a systémový přístup Systémová věda je vědní obor zabývající se systémy. Systémovou vědu dělíme (viz obr) na systémové teorie a systémové aplikace. Řada pojmů, s kterými se v systémových disciplínách setkáváme, je známa z jiných oborů. Dnes existuje mnoho systémových disciplín, které se navzájem překrývají. Někdy se dokonce pod stejným názvem skrývají u různých autorů značně odlišné koncepce. Mimo to se vytvářejí či modifikují další disciplíny, které inovaci svého pojetí demonstrují připojením adjektiva „systémový“ ke svému názvu. Někdy se jedná opravdu o změnu pojetí disciplíny, jindy zůstává pouze při změně názvu, aniž by se její koncepce výrazněji změnila.

Modelování, model Originál - vzor Model Pokud předpokládáme, že objektem mohou být libovolné reálné entity, matematické či logické výrazy, soustavy znaků apod., můžeme model definovat jako objekt, který vždy chápeme v souvislosti s jiným objektem, který je vzhledem k modelu označován jako originál.

Podle zobrazovacích vlastností originálu jsou modely děleny na : substanciální, strukturní, funkční a smíšené. Podle povahy zobrazující funkce je dělíme na : materiální a ideální, schematické a symbolické, stochastické a deterministické apod.

V souladu s obecnou definicí systému lze říci, že informační systém je dynamický systém, jehož vazby tvoří informace a prvky systému jsou místa transformací těchto informací. Stacionární systém, tj. systém jehož stav se nemění v čase, ale jen v závislosti na aktuálním stavu, resp. trajektorii od počátečního stavu a vstupním podnětu. (poznamenejme, že stavem je zde míněn aktuální obsah všech položek, tj. stručně řečeno datová základna). Informační systémy

Vytvoření kvalitní informační základny je dlouhodobý proces, při němž se projeví mimo jiné i kvalita komunikace mezi uživateli a řešiteli. Uživatel a jeho požadavky na informace, jsou rozhodujícím kriteriem při vytváření věcné a formální struktury informačního systému.

Snahou podniků je získat integrovaný, plně automatizovaný řídící systém, který by sloužil vedení podniků na všech úrovních řízení a ve všech oblastech jeho aktivit. Takový systém se označuje jako podnikový informační systém a stává se nezastupitelnou součástí podnikového majetku. Kvalitní informační systém umožňuje zautomatizovat řadů podnikových procesů a tím zvýšit jejich efektivitu.

Nová technika a technologie zpracování dat vyžadují novou organizaci práce a nové znalosti. Výsledkem je vyšší zapojení uživatele do procesu automatizace zpracování dat pro potřeby systému řízení. Pružné zpracování dat zkracuje dobu odezvy cyklu požadavků za jednotku času, a tím poskytuje lepší předpoklady pro rozhodovací, řídicí a kontrolní proces.

Metody analýzy Při analýze systému je nejprve nutné systém zobrazit a popsat náležitým způsobem tak, aby mohl být myšlenkově zvládnut. Dalším úkolem analytika je vytvořit model, který je pak předmětem dalšího zkoumání. K vlastní analýze objektu je možno přistupovat různě, tj. k požadovanému výsledku se lze dostat různými cestami. Informační systém, který slouží k podpoře řízení, musí tedy odpovídat organizační struktuře a mít vypovídací schopnosti k uspokojování potřeb uživatele. Převedení špatného informačního systému na automatizovanou formu neodstraní jeho vady. Spíše je prohloubí

Aby tomu tak nebylo, je nutno stávající variantu informačního systému podrobně zanalyzovat a případně vyprojektovat systém nový. Každá analýza vždy začíná nějakým procesem, který lze stručně označit jako zjišťování a shromažďování poznatků o výchozím systému. Zde se již objevuje první důležitý atribut definice systému na objektu. Tímto atributem je profil systému, tj. které vlastnosti objektu a následně i systému jsou pro předem zadané cílové chování podstatné, základní. Druhým atributem je to, jak dané vlastnosti identifikovat.