Fyziokratismus

Fyziokratismus Fyziokraté jsou třetí skupinou filosofů předcházejících klasické škole . Tento směr ekonomického myšlení vznikl v  polovině 18. století ve Francii jako fyziokratismus a měl k ní nejblíže.

Fyziokraté se ostře vymezovali vůči merkantilistickému myšlení (pojetí bohatství) a především vůči Colbertově politice, která způsobila úpadek francouzského zemědělství. Ve filosofické rovině byli fyziokraté spoluautory koncepce přirozeného řádu, která vychází z existence neměnných přirozených zákonů. V souladu s touto filosofii byli zastánci hospodářského liberalismu „Laissez faire, laissez passer“ “nechte být, nechte plynout” a tedy i zastánci volného obchodu.

Podstatou fyziokratické ekonomické teorie byla představa, že jediným produktivním sektorem v hospodářství je zemědělství, které dokáže vytvořit tzv. čistý produkt (hodnota výstupu je vyšší než náklady). V tomto smyslu považovali průmysl a obchod za sektor sterilní (hodnota výstupu je stejná jako náklady).

Francois Quesnay 1694-1774 zakladatel a nejvýznamnější představitel fyziokratismu pocházel z chudé venkovské rodiny stal se vynikajícím přírodovědcem, fyziologem a především chirurgem. V roce byl 1753 jmenován osobním lékařem krále Ludvíka XV. (na jeho příkaz i markýzy de Pompadour) a povýšen do šlechtického stavu. Poslední léta svého dlouhého a plodného života prožil v ústraní a je pochován na neznámém místě.

Důvodem k tomu, že se začal ve věku téměř 60 let zabývat ekonomickými otázkami, byl neutěšený stav francouzského hospodářství. Jeho zajímavé ekonomické myšlenky našly záhy řadu stoupenců a obdivovatelů převážně ze šlechtických kruhů.

Jeho literární odkaz je relativně chudý Nejslavnější dílo: "Ekonomická tabulka" (Tableau économique) * z roku 1758 která poprvé ukázala ekonomiku jako proces reprodukce, neboli jako neustále se opakující kruhový tok zboží a peněz.

Quesnay vycházel z existence tří společenských tříd * Quesnay vycházel z existence tří společenských tříd. Vedle produktivní třídy (zemědělci) a sterilní třídy (lidé v průmyslu a obchodě) definoval třetí, tzv. nečinnou třídu (vlastníci půdy, také církev a státní úředníci atd.). Tato jeho ekonomická tabulka byla prvním ekonomickým modelem prosté reprodukce, který popisoval vzájemnou závislost jak mezi jednotlivými sektory ekonomiky, tak mezi hlavními společensko-ekonomickými třídami lidí. Vedle důležitého metodologického přínosu spočíval její zásadní význam v tom, že ukázala hospodářství jako neustálý, přirozený koloběh, který je schopen obnovovat sám sebe (prostá reprodukce) a udržovat tak společnost v rovnováze a harmonii.

reprodukční schéma – rozlišovali dvě činnosti produktivní /zemědělství/ a sterilní /řemesla a obchod – nevzniká jen se mění tvar/ - kruhový tok zboží - poptávka vlastníků musí být na dostatečné úrovni jinak se to zemědělství nevrátí. Zemědělství živí vlastníky pomocí renty X klasikové renta plyne z omezenosti nabídky půdy.

Na základě tabulky požadavek na daňovou reformu – zemědělci a řemeslníci nejsou schopni platit daně, daně mají platit jen vlastníci půdy (po revoluci odmítnuto). Fyziokraté chápali kapitál jako zálohy (zálohy do půdy, fixní zálohy a roční zálohy), náklady chápali jako reprodukci kapitálu

SHRNUTÍ Hlavní teoretický přínos fyziokratů jako první školy buržoazní politické ekonomie spočívá v tom, že přenesli zkoumání o zdrojích společenského bohatství ze sféry oběhu do sféry výroby, i když ji jednostranně zúžili na sféru zemědělské výroby.

Fyziokraté definují tzv Fyziokraté definují tzv. čistý produkt jako přebytek zemědělského produktu nad jeho výrobními náklady (v nichž figuruje mzda jako minimum existenčních prostředků jeho výrobce a zisk jako určitý druh vyšší mzdy podnikatele). Nevidí v něm však výsledek kapitalistického hospodářství v zemědělství, ale "přirozený" plod spolupráce člověka s přírodou, dar přírody resp. půdy pozemkovým vlastníkům.