Madrigal a Fuga

Fuga italsky útěk, únik) je kontrapunktická, polyfonní, imitační, dvouhlasá až šestihlasá jednovětá hudební skladba. Jedná se o vrcholnou formu kontrapunktu, která důsledně dodržuje rovnost všech hlasů. Mezi její charakteristické rysy patří: instrumentální skladba, tzn. je určena nástroji nebo hudebnímu tělesu téma – dux/vůdce, odpověď – comes/průvodčí (reálná, tonální), protivěta (volná, stálá), trojdílnost skladby – expozice, provedení, závěr, tonální plán, podle něhož jednotlivé hlasy po sobě nastupují (reperkuse).

Trojdílnost skladby Expozice předvedení tématu v hlavní tónině, rozdělení: prostá – téma nastoupí v každém hlasu pouze jednou, rozšířená – alespoň v jednom z hlasů znovu zazní Dux nebo Comes. Provedení změna tóniny, kromě dominanty i subdominanty, paralelní tónina, obsahuje mezivěty, sekvence, prodlevy (nejčastěji na dominantě – příprava nástupu závěru (tónika).

Trojdílnost skladby Repríza čtyři znaky reprízy: nástup hlavního tématu na tónice (Dux) přítomnost jedné těsny nebo více těsen prodleva na konci (tonika) vybočení do subdominanty (i moll)

Typy fugy Fughetta malá fuga, někdy chybí provedení. Fugato  práce s fugovým tématem. Invence  kratší imitační polyfonní skladba. Ricercar  řada fugových expozic propojených mezivětami, je to původce fugy. http://www.youtube.com/watch?v=NEKF08t3mW4

Užití Fugy se vyskytují v hudební literatuře jako samostatné skladby, jsou však též často sdružovány do jednoho celku spolu s tokátou, preludiem či fantazií, a to především v období pozdního baroka. Z českých skladatelů se tomuto hudebnímu útvaru věnoval např. František Xaver Brixi. Fuga se objevuje i v dílech autorů dalších hudebních období, v romantismu např. u Johannese Brahmse. Fuga se vyskytuje též jako součást cyklů, např. ve 2. smyčcovém kvartetu D dur, op. 35 Vítězslava Nováka i jako díl kombinované formy, např. v symfonické básni Bedřich Smetany Z českých luhů a hájů.

Madrigal Slovem Madrigal se označuje několik uměleckých forem pozdního středověku a raného novověku, vycházejících především z italské kultury. Jsou to: Madrigal čtrnáctého století (trecenta), poměrně jednoduchá, většinou dvouhlasá písňová forma, živá zhruba mezi roky 1300 až 1370. Jejím nejdůležitějším představitelem je Francesco Landini.

Madrigal Madrigal jako lyrická literární forma, používaná zhruba ve stejné době, tj. ve čtrnáctém století, především pro psaní milostné poezie. Vrcholným mistrem literárního madrigalu byl Francesco Petrarca. Tato literární forma má 6 - 13 veršů, tři rýmy, rýmovaná je podle libovolného schématu. Veršová forma není dána, obvyklé jsou ale verše jambické. Myšlenka by měla být duchaplná a vyjádřená uhlazeně, se stylistickou pečlivostí.

Madrigal Renesanční a raně barokní madrigal, čtyř až šestihlasá vokální nebo později vokálně instrumentální forma komorní světské hudby vzniklá kolem roku 1530 (první sbírku madrigalů vydal Philippe Verdelot roku 1533) a dovršená dílem Claudia Monteverdiho, jenž své vrcholné madrigalové dílo Madrigaly válečné a milostné uveřejnil roku 1638.

Děkuji za pozornost!