KLÍČOVÉ ÚDAJE Země původu: Peru Doba vzniku: starověk Původní využití: společník Využití dnes: společník Průměrná délka života: 11 – 12 let Další jména: peruánský naháč Hmotnost: 4 – 25 kg Výška: do 25 – 71 cm Vhodný k dětem?ANO Vhodný do městské zástavby?ANO Daří se mu v chladném podnebí?NE Vyžaduje značnou péči o zevnějšek?NE Spokojený může-li žít a spát venku?NE Snáší se dobře s ostatními psi?ANO Pár chytrých otázek:
Tvarem se incký naháč podobá chrtům. Plemeno se vyvinulo ve třech různých velikostech. Malí psi vážící 4 – 8 kg snad původně sloužili jen jako ideální zahřívadlo do postele, zatímco střední (8 – 12 kg) a velcí psi (12 – 25 kg), zejména varianty se srstí, měli možná stejnou funkci jako chrti. Tato plemena se vyskytovala ještě před příchodem Španělů. Lze soudit, že se vyvinula buď ze severoamerických vlků, nebo že je do Jižní Ameriky před příchodem Evropanů přivezli obyvatelé Asie, Polynésie či severní Afriky. Jako většina naháčů byl původně zdrojem potravy. Obyvatelé peruánské říše Huanca psí maso milovali, pořádali psí bankety a sousedi jim říkali ″požírači psů″. Když táhli do války, troubili na rohy vyrobené ze psích lebek. Po porážce tohoto brutálního národa, který měl ve zvyku válečné zajatce stahovat za živa z kůže a z té vyrábět bubínky, Inky (1460), bylo zakázáno vyrábět rohy z psích lebek a poražení Huancové museli používat lebky jiných zvířat. Inkové získali naháče celkem od Huanců a přivezli je domů jako ceněné a chráněné společníky. Inckou šlechtu představa pojídání psů odpuzovala. Naháče obdivovali a brali je jako přátele. Čím byla jejich kůže světlejší, tím byli cennější. Něžní psíci byli drženi v temných, orchidejemi vyzdobených místnostech a ven chodili jen v noci (odtud jejich jméno Moonflower, tedy měsíční květina. Když se říše Inků zhroutila, naháči se stali vzácnými, ale nikdy nevymizeli docela a najdeme je v malých počtech v Peru dodnes. Ve 20. století se několik jedinců dostalo do Severní Ameriky a Evropy, ale ani tam se zatím nestali rozšířeným plemenem.
Historie plemene: Inkové zjistili, že pro přežití plemene je nezbytné, aby se naháči střídavě křížili s osrstěnými příslušníky téhož plemene.