Investiční multiplikátor

Disponibilní důchod Osobní důchod – souhrn veškerých důchodů, které domácnosti obdrží. Získá se tak, že se od čistého národního produktu (NNP) odečtou zisky, které si firmy podrží, nepřímé daně, platby vládě na sociální pojištění a čisté úrokové platby placené ostatním sektorům s výjimkou domácností a připočteme všechny transferové platby, které domácnosti dostávají. Disponibilní osobní důchod – se získá, pokud od osobního důchodu odečteme osobní daně. Občané disponibilní důchod rozdělují mezi spotřební výdaje včetně úrokových plateb a čisté osobní úspory.

Úspory ve státě čisté osobní úspory (NPS), které domácnosti vytvářejí z disponibilního důchodu, hrubé úspory firem (GBS), což je znehodnocení kapitálu plus všechny výdělky zadržené firmou (nerozděl. zisky, rezervy) čistý vládní přebytek (NGS), který představuje přebytek daňových příjmů nad jejími výdaji.

investice Investice – je to ekonomická činnost, při níž se subjekt vzdává části současné spotřeby s výhledem na zvýšení budoucí spotřeby. Investice se hradí z úspor a odpisů. Hrubé investice ( In ) se rozlišují na: - hrubé domácí investice (Ig ) - čisté zahraniční investice (X) - po odečtení domácích investic do zahraničí V rovnovážné ekonomice platí, že se naměřené úspory rovnají naměřeným investicím

Spotřební funkce Spotřební funkce (individuální) zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů domácností a úrovní disponibilního důchodu domácností. Bod vyrovnání – je bod, kdy spotřební funkce protíná osu 45. Ukazuje, že v tomto bodě se přesně vyrovnávají spotřební výdaje a důchody domácností. Domácnosti v tomto bodě ani nespoří, ani nemají záporné úspory. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory, a jestliže leží pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše kladných nebo záporných úspor se vždy měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.

Mezní sklon ke spotřebě Mezní sklon ke spotřebě – je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečnou peněžní jednotku důchodu. Vypočítá se jako podíl přírůstku spotřeby a přírůstku důchodu. MPC je číselně vyjádřený mezní sklon ke spotřebě tj. směrnice tečny ke spotřební funkci. Přírůstek spotřeby Mezní sklon ke spotřebě = Přírůstek důchodu

Mezní sklon k úsporám Mezní sklon k úsporám (MPS) – je dodatečná částka peněz, kterou lidé uspoří, dostanou-li dodatečnou peněžní jednotku. MPS dostaneme jako zrcadlový obraz mezního sklonu ke spotřebě, tedy jako podíl přírůstku úspor a přírůstku důchodu, nebo jestliže od 1 odečteme MPC. Přírůstek úspor Mezní sklon k úsporám = Přírůstek důchodu

Celkové investice Celkové investice se skládají: nákupů obytných budov, z investic do továrních budov a zařízení z přírůstku zásob. Investice mají dvě základní úlohy: ovlivňovat agregátní poptávku a tím i produkt a zaměstnanost vedou k akumulaci kapitálu, tzn. že dlouhodobě vedou ke zvyšování potenciálního produktu a podporují ekonomický růst.

Determinanty investic investice závisí na příjmech, které budou generovány celkovou hospodářskou aktivitou, neboli výší a tempem růstu HDP. výši investic velmi ovlivňují také investiční náklady. Tyto náklady jsou determinovány faktory jako úroková sazba, vládní daně, daňové slevy apod. třetím faktorem určujícím investice je očekávání a důvěra firem. investice také ovlivňuje vláda prostřednictvím aktivní monetární politiky, daňových programů a obecného zaměření mikroekonomických politik.

Investiční multiplkátor Přírůstek investic způsobuje nárůst produktu a zaměstnanosti, naopak pokles investic vyvolá pokles produktu a zaměstnanosti. Tento přírůstek investic ovšem zvýší HDP ve větším, neboli multiplikovaném rozsahu, který převyšuje původní přírůstek investic. Tento zvětšený účinek investic se nazývá multiplikační efekt investičních výdajů (investiční multiplikátor). Investiční multiplikátor je číslo, kterým musíme vynásobit změnu investic, abychom obdrželi výslednou změnu celkového produktu.