Mgr. Michaela Psíková

Obsah NEJSTARŠÍ PSACÍ LÁTKY VOSKOVÉ DESKY PAPYRUS PERGAMEN PSACÍ NÁSTROJE KNIHOVNY

NEJSTARŠÍ PSACÍ LÁTKY Mezi nejstarší látky, na které se psalo, patřil kámen a kov (bronz). Ve starověkém Římě používali úředníci pro své záznamy látku (libri lintei). Dále se pro úřední záznamy používaly i desky potřené sádrou.

VOSKOVÉ DESKY Byly zhotoveny ze dřeva nebo ze slonové kosti. Měly podobu obdélníku, který byl potírán nejčastěji černým voskem. Aby se písmo při zavření desek nesetřelo, byly konce desek mírně zvednuty. Několik desek mohlo být svázáno řemínky a vznikl tak kodex. Desky se užívaly na zápisky, dopisy, účty a ve škole.

%ADmsk%C3%A1_kurz%C3%ADva_-_voskov%C3%A9_tabulky.jpg

PAPYRUS Výroba pocházela z Egypta, kde byl zhotovován z dřeni šáchoru papyrovitého. Používaly se pruhy 10 – 30 cm široké a 1 – 5 m dlouhé. Psalo se vždy na jedné straně v kolmých sloupcích a sloupce byly považovány za strany. Podle stran a počtu veršů byla určována cena. Popsané pruhy se navíjely na dřevěné hůlky, které byly připevněny na obou okrajích. Poslední sloupec byl navinut nejdříve a první tak byl nahoře. Čtenář přečtený text navíjel levou rukou.

Většinou jeden závit obsahoval celé dílo nebo část, která tvořila tematický celek. Papyrus sloužil k literárním potřebám, a to v období 3. století před Kristem – 4. století po Kristu.

PERGAMEN Název podle maloasijského města Pergamon, které bylo hlavním střediskem výroby. Vyráběl se z jemné zvířecí kůže a byl poměrně trvanlivý. Využíval se zpočátku především pro úřední záznamy a později i pro literární texty. PALIMPSEST – pergamen, jehož původní text byl vyškrabán a nahrazen novým. Pergamen mohl být popsán po obou stranách. Listy byly skládány na sebe a na hřbetě svazovány a vznikaly tak kodexy.

%C3%A9.jpg

PSACÍ NÁSTROJE Voskové destičky – psalo se kovovým perem (stylus), které mělo na jedné straně ostrý hrot a na druhé bylo ploché, aby se nepotřebný text mohl seškrabat. Papyrus – nejprve se psalo jemným štětcem a posléze tenkým perem. Pergamen – používalo se pero z třtiny (calamus, penna). Inkoust – vyráběl se ze sazí a klovatiny a byl značně hustý, aby se nerozpíjel. Na pergamenu se tak písmo mohlo smazat i houbou. Titul knihy a jméno autora bylo psáno inkoustem červeným.

KNIHOVNY Soukromé – první založil AEMILIUS PAULLUS roku 168 před Kristem. Postupně se k němu přidávali další bohatí Římané a v posledním století existence římské republiky byla knihovna nutnou součástí domů vznešených a bohatých římských rodin. Veřejné – první založil ASINIUS POLLIO v chrámě bohyně Svobody. Následovaly další a staly se součástí i veřejných lázní. To vše vedlo ke zvýšené produkci knih a větší vzdělanosti.

Seznam použitých zdrojů Encyklopedie antiky, Academia Praha, Stiebitz, F.: Stručné dějiny římské literatury, SPN Praha, %C3%AD_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1_kurz%C3% ADva_-_voskov%C3%A9_tabulky.jpg %C3%AD_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1_kurz%C3% ADva_-_voskov%C3%A9_tabulky.jpg osium_papyrus.jpg osium_papyrus.jpg mmoediae_inici%C3%A1l%C3%A9.jpg mmoediae_inici%C3%A1l%C3%A9.jpg