Psychologie 2 Pedagogická psychologie Téma č. 4: Základní metody pedagogicko-psychologické diagnostiky

Diagnostická činnost a dg metoda Diagnostická činnost je souhrn operací, postupů a technik jejichž cílem je stanovit diagnózu (psychický stav jedince), a to podle konkrétního cíle, kterým může být: Určení stupně vývoje Zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy Zjištění individuálních zvláštností osobnosti Zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů Prognóza nebo predikce

Dg činnost a dg metoda Psychodiagnostická metoda = soustava podnětů (úkolů, situací, otázek), jimiž záměrně vyvoláváme chování nebo vymezujeme podmínky pro sledování chování (úkony, jednání, slovní odpovědi) zkoumané osoby. Toto chování přesně registrujeme, resp.měříme a pak z něho usuzujeme na zvláštnosti příslušných psychických procesů, stavů nebo vlastností.

2 základní diagnostické postupy-klinický a testový Klinické postupy nejsou vázány přísnými pravidly, nemají statistický základ, jsou pružné, umožňují lépe poznat konkrétní případ obměňováním svých postupů. Testové metody používají standardizovaný způsob vyšetření, přičemž u všech zkoumaných osob exponujeme stejný podnětový materiál za stejných podmínek. Odpovědi registrujeme předepsaným způsobem a jednotně je vyhodnocujeme.

Kde se používá diagnostická činnost? Zdravotnictví, školství, poradenství Ve výrobní sféře, službách, dopravě, sportu, armádě apod.

Zásady práce s diagnostickými metodami Psychodiagnostické metody může zásadně používat jen odborný psycholog, který je povinen respektovat etický kodex povolání a etické zásady naší společnosti vůbec. Psychodiagnostické metody jsou v rukou odborníka jedním z vědeckých prostředků poznávání člověka. Pokud je použijí osoby nemající příslušnou kvalifikaci, vzniká nebezpečí, že budou poškozeny buď vyšetřované osoby, nebo jiní jednotlivci či instituce.

Psychologické metody Pozorování Experiment Rozhovor Dotazník Anamnéza Sebepozorování, introspekce Rozbor výsledků činnosti (výsledky školních prací, zájmových činností, umělecká díla, sportovní výkony, množství a kvalita zhotovených výrobků atd.) Posuzování (rating) a měření Standardizované psychologické metody (testy, osobnostní dotazníky) Projektivní techniky Kombinace metod

Pozorování Metoda pozorování spočívá v záměrném a plánovitém vnímání, které je cílevědomě zaměřeno k dosažení určitého cíle. Pozorování volné (orientační)-pozorovatelova pozornost je upoutána nějakým jevem, rysem, nápadností jednání apod., pozorování je bezděčné, náhodné, nepodléhá žádným pravidlům, není vymezen předmět pozorování. Pozorování zaměřené (systematické, kontrolované)- je omezeno a řízeno přesně daným schématem, plánem, programem. Pozornost je soustředěna na výskyt jednotlivých hledisek a neregistrujeme údaje, které nejsou podstatné pro náš pozorovací účel.

Pozorování Předpoklady správného pozorování z hlediska osoby pozorovatele: Zdravé a účinné smyslové orgány Schopnost koncentrace pozornosti Schopnost konat přesné odhady bez užití zvláštních nástrojů Oproštěnost od různých patických stavů Schopnost pozorovatele vnímat přesně Oproštěnost od předsudků, zaujatosti a od návyků interpretace Konání bezprostředních a přesných záznamů

Pozorování Systematické pozorování Užívá se často pro výzkum učení a vyučování Je nutné: Vymezit úkoly pozorování (co má pozorovatel sledovat a zachycovat) Připravit pomůcky pozorování: speciální záznamový arch, kde se v jednotlivých rubrikách nebo smluvenými značkami zachycují sledované projevy učitele a žáků Pro zmenšení subjektivity: několik pozorovatelů Videozáznam, audiozáznam

Experiment V experimentálním výzkumu záměrně a plánovitě zasahujeme do zkoumaného dění, abychom jej mohli lépe poznat. Vyvoláme nebo měníme jednu podmínku, ostatní zachováme neměnné. Sledujeme pak změny v projevech zkoumaných osob v závislosti na změnách podmínky. To nám umožňuje zjišťovat zejména příčinné vztahy, působení jednotlivých podmínek a tak dosáhnout hlubšího poznání. Experiment umožňuje ověřovat hypotézy a budovat teorie.

Experiment Laboratorní (může lépe kontrolovat podmínky a přesněji registrovat projevy zkoumaných osob) V přirozených podmínkách ( v ped. psychologii zejména experimentální vyučování nebo výchova)= v jedné skupině užijeme jedné metody vyučování či výchovy, zpravidla metody nové, jejíž účinky chceme ověřit (= skupina experimentální). Ve druhé skupině užijeme metody tradiční. (=skupina kontrolní či srovnávací). Srovnáváme průběh a výsledky obou skupin. Experiment v přirozených podmínkách může sloužit diagnostickým účelům v praxi.

Rozbor slovních projevů Slovní projevy získáváme: v rozhovoru, dotazníku, psaných textech (slohové úlohy, literární pokusy, ale i v průběhu pozorování a experimentu). Rozhovor: diagnostický, terapeutický, anamnestický, výzkumný, poradenský, výběrový. Diagnostické interview: neřízené - respondent má volnost ve výběru témat, rozhovor není předem programován. Řízené: examinátor zaměřeným a organizovaným způsobem získává informace o zkoumané osobě.

Řízený rozhovor Standardizovaný rozhovor: postupuje přesně podle předem vypracovaného schématu, rozhovor se musí dotknout určitého počtu otázek, které předkládáme ve stejném sledu i formě. Částečně standardizovaný rozhovor: záměr a cíl rozhovoru je pevně stanoven, uvolňuje se taktika jeho vedení, není nutné dodržovat pořadí a formulaci otázek, je nezbytné dotknout se všech předem stanovených oblastí. Volný rozhovor: směřuje ke konkrétnímu cíli, cesty a prostředky k jeho dosažení nejsou předem stanoveny.

Fáze rozhovoru Úvodní (navázání kontaktu) - vytvoření atmosféry, pomáhající odstranit nedůvěru a trému, naladění na respondentovu úroveň Jádro rozhovoru (získání maxima diagnostických informací) a) od obecného ke konkrétnímu b) vychází z jednotlivostí a postupně vede k obecným výpovědím c) diagnosticky relevantní otázky se prokládají více položkami, které nemají emocionální náboj, na které respondent odpovídá bez rozpaků nebo obranných mechanismů Závěr rozhovoru: uvolnění tenze, jde o to, aby respondent neodcházel s pocitem, že z něj byli informace tahány, případně aby byl naladěn k další spolupráci

Technika kladení otázek Typy otázek: a) přímé (ano/ne) – ptáme se přímo (Utrácíte zbytečně a často?) b) nepřímé (nedirektivní) – ptáme se opisem, k jádru věci se přibližujeme oklikou (Máte dojem, že někdy neodoláte a koupíte si sice pěknou, ale nepotřebnou věc?) c) projektivní – vycházíme z principu identifikace respondenta s jinými lidmi, do nichž projikují své postoje, názory apod. (Co soudíte o lidech, kteří něco koupí a neuvažují o tom, jestli věc potřebují?)

Dotazníky Psychodiagnostické metody založené na subjektivní výpovědi osoby o jejích vlastnostech, citech, postojích, názorech, zájmech, způsobu reagování, znalostech atd. Jejich konstrukce vychází z principu introspekce, probandovy odpovědi jsou závislé na jeho vnitřních poznatcích. Dotazníky jsou formulovány jako otázky, na které klient odpovídá ano/ne případně nevím. Inventáře mají formu oznamovací věty, tedy výpovědi, se kterou vyšetřovaná osoba buď souhlasí nebo nesouhlasí.

Anamnéza Zjišťování údajů z minulosti jedince, které mají význam pro poznání osobnosti. Jejím cílem je získání a kategorizace relevantních údajů z minulosti, které pomáhají vysvětlit současný stav. a) autoanamnéza (subjektivní anamnéza)– zdrojem informací je subjekt sám b) heteroanamnéza (objektivní anamnéza)- informace podávají jiní lidé, většinou příbuzní, spolupracovníci, známí, případně čerpáme z různých záznamů a zpráv

Rozbor výsledků činnosti Podle vypracování úlohy se usuzuje na žákovy schopnosti a dovednosti, ale i na jeho zájem či nezájem o obor, na jeho svědomitost, vytrvalost. Podobně se postupuje při rozboru výsledků zájmové činnosti, uměleckých děl, technických vynálezů apod. Stejný produkt může být u různých osob výsledkem různých psychických vlastností, procesů, stavů, a také jiných vnějších podmínek.

Posuzování (rating) měření Užívá se při zpracování údajů získaných různými psychologickými metodami, ve zjednodušené podobě je znám jako školní klasifikace. Učitel vychází ze svých záznamů o jednotlivých výkonech žáka (známky z písemných prací i ústního zkoušení) i z celkového nepsaného obrazu o žákovi. Tyto údaje srovnává s klasifikační stupnicí, s výkony druhých žáků i výkonem téhož žáka v nedávné minulosti. Výsledkem je posouzení, klasifikování žáka jedním z pěti stupňů. Podobně se posuzují i nejrůznější znaky chování a psychické vlastnosti. Posuzujeme údaje získané pozorováním, přirozeným experimentem, rozborem výsledků činnosti aj. Záleží na posuzovací stupnici. Užívá se stupnic o třech, pěti, šesti nebo sedmi stupních.

Standardizované psychodiagnostické metody Především testy a osobnostní dotazníky Standardizace=jsou přesně určeny úkoly předkládané zkoumané osobě a také způsob jejich předkládání,instrukce, vysvětlení, popřípadě způsob a míra pomoci. Přesně je také určen způsob zpracování a hodnocení výsledků. Výsledky z vyšetření jednotlivé osoby srovnáváme s výsledky druhých osob, s normami, které byli zjištěny statistickým zpracováním výsledků velkého počtu osob při standardizaci před zavedením testu do praxe. Mnoho záleží na standardizaci, přizpůsobení zahraniční metody domácím sociokulturním podmínkám, na způsobu administrování, na vyhodnocení a interpretaci výsledků vyhrazeny odborným psychologům

Projektivní techniky Vycházejí z předpokladu, že člověk promítá, projikuje své vnitřní procesy, fantazie i potlačené motivy do předložených mnohoznačných podnětů, takže tyto techniky mohou vést ke zjištění i nevědomých momentů. Např. Rorschachův test (tabule s inkoustovými skvrnami), TAT (tematicko apercepční test – se předkládají tématické obrázky, zkoumaná osoba má vyprávět ke každému obrázku příběh. U dětí např. kresba rodiny, kresba začarované rodiny (členové rodiny zvířata), doplňování nedokončených vět atd.

Kombinování metod V psychologickém výzkumu zpravidla kombinujeme několik psychologických metod. Při syntéze údajů o zkoumané osobě (nebo skupině osob) probíhá interpretace, vysvětlení dat. Interpretace je vždy neúplná, více nebo méně hypotetická, pravděpodobnostní.

Specifické charakteristiky pedagogicko-psychologické diagnostiky Centrálním předmětem je žák, vychovávaný jako jedinec v pedagogické situaci, v interakci s výchovnými a ve výchovné situaci působícími činiteli.Předmětem může být i jednotlivá výchovná skupina, popř. i výchovná instituce jako sociální útvar a také jednotliví učitelé a vychovatelé jako výchovní činitelé. Subjektem, uskutečňovatelem pedagogicko psychologické diagnostiky je nejčastěji učitel, třídní učitel, výchovný poradce, v komplikovaných případech poradenský případně školní psycholog.

Specifické charakteristiky pedagogicko-psychologické diagnostiky Účel, cíl poznávání bývá souborně definován jako optimalizace rozvoje jednotlivého žáka čí konkrétní výchovné skupiny. Jde o hledání psychologických potencialit osobnosti i rezerv v působení prostředí a ve výchovných postupech. V pedagogickém procesu jde o žáka, jehož základní činností je řízené učení zacílené na rozvoj osobnosti a dispozic a ne na předmětné výsledky činnosti jako např. u práce. Je nutné vycházet z modelu osobnosti v pedagogické situaci v ped.psych. diagnostice převažují metodologická východiska a metody spojené s psychologickou diagnostikou , v učitelské variantě je důležité využít pedagogických metod a výsledků pedagogické diagnostiky Vedle pedagogické psychologie navazuje pedagogicko-psychologická diagnostika na pedagogiku a didaktiku (metodiky) jednotlivých předmětů a částečně se s nimi překrývá

Diagnostika školní zdatnosti žáka Prospěch Stabilita prospěchu v čase Klasifikační průměr a vývoj prospěchu Úroveň a struktura žákových školních výkonů jako diagnostický údaj o úrovni a struktuře zdatnosti žáka Didaktický test jako nástroj ped. psych.dg Diagnostika rozumových schopností Diagnostika pamětních složek Diagnostika kognitivních složek Diagnostika motivační složky školní zdatnosti žáka Diagnostika motivačního zaměření a struktury zájmů

Sociabilita, morální vyspělost, sociální, interindividuální vztahy Diagnostika individuálních zvláštností sociability a morálního rozvoje žáka prostřednictvím analýzy jeho sociálních vztahů Sociabilita, morální vyspělost, sociální, interindividuální vztahy Morální vývoj jedince a jeho sociabilita Sociometrický ratingový dotazník Sociálně motivační dispozice Sociálně emotivní dispozice Sociálně kognitivní dispozice Sociálně hodnotící dispozice

Didaktické testy Jsou určeny pro diagnostikování žákovského pojetí učiva Nejznámější testové úlohy – s výběrem odpovědi (nejsou citlivé na žákovu individuální strukturu poznatků, zjišťují spíše jednotlivé poznatky než jejich síť) Dvoustupňové didaktické test: žák volí odpověď ve dvou krocích nejprve zvolí odpověď, kterou považuje za správnou, při druhém kroku vybírá z několika argumentů, jimiž se dá předchozí volba zdůvodnit Př: biologie Který plyn využívají zelené rostliny ve velkém množství za nepřítomnosti světla, tj. za tmy? 1. CO2– oxid uhličitý 2. O2 – kyslík Svou odpověď zdůvodni tím, že tento plyn je rostlinami využíván: A) pří fotosyntéze, která probíhá neustále B) při fotosyntéze pouze za nepřítomnosti světla, tj. za tmy C) k respiraci, jež probíhá za nepřítomnosti světla, tj. za tmy D) k respiraci, která probíhá neustále E) jiný důvod