ZÁKLADNÍ HISTORICKÉ MEZNÍKY V PŘÍSTUPECH K LIDEM S POSTIŽENÍM

RŮZNÉ VZTAHY K LIDEM S POSTIŽENÍM  pronásledování, zabíjení  odsuzování  litování  odpor, strach, nejistota  předsudky  podceňování  přeceňování a připisování mimořádných až nadpřirozených vlastností  fascinace monstrem

PERIODIZACE PŘÍSTUPŮ  regresivní přístup  charitativní přístup  humanistický  rehabilitační  preventivně integrační  inkluzivní

K prvním historicky známým jedincům trpícím dětskou mozkovou obrnou patřil římský císař Claudius (vládl v 1.½ 1.století n.l.). Jeho vzhled byl natolik abnormální, že ho jeho okolí považovalo za slabomyslného. Měl poruchu hybnosti, špatně chodil, jeho řeč nebyla dostatečně koordinovaná, zejména v dechové regulaci – koktal. Sama matka o něm řekla, „že nebyl od přírody dodělán, ale jen započat“. Ani v dospělosti mu nebyla přiznána svéprávnost. Byl terčem opovržení a výsměchu nejen v rodině, ale i v celém Římě. Nikdo jej nebral vážně, platil za jakéhosi dvorního šaška. Není pak divu, že se stal plachým a uzavřeným. Byl považován za podivína, nepraktického, směšného a v zásadě méněcenného člověka. Z jeho dalšího chování však vyplývá, že inteligentní nepochybně byl. Claudiova vláda byla na svou dobu osvícena a jeho schopnosti politika svědčily nejen o nadprůměrné inteligenci, ale i o určitém rozhledu.Měl zájem o historii a výborné znalosti z této oblasti.

STRUČNÁ HISTORIE TYFLOPEDIE  od počátku snaha o písemný způsob komunikace  v 1. stol. po Kr. – zmínka o rytém písmu  ve 4. stol. po Kr. – zmínka o vyřezávaném písmu  ve 14. stol. znalost rytého, vyřezávaného písma a dále možnost psát hustým inkoustem  od 18. stol. zakládány „ústavy pro slepé“  19. stol. – bodové písmo

STRUČNÁ HISTORIE SURDOPEDIE  stol. před Kr. – Hippokrates – zabývá se fyziologií sluchu a vztahem řeči a sluchu  dva základní proudy: francouzská metoda – ZJ německá metoda – orální přístup

STRUČNÁ HISTORIE LOGOPEDIE  Hippokrates se zabýval tvořením hlasu, měl povědomí o poruchách řeči, které souvisejí s poruchami mozku  Demosthenes, Cicero, Avicenna  Jan Amos Komenský – upozorňoval na nevhodné mluvní vzory  19. století objev specifických řečových center v mozku

STRUČNÁ HISTORIE SOMATOPEDIE  zabíjení  novorozenci byli likvidováni  starší děti prodány od otroctví či k žebrotě (Egypt či Athény stály proti tomuto a snažili se o prvky veřejné péče)  feudalismus – snaha o péči – jednotlivci či dobročinné organizace

STRUČNÁ HISTORIE PSYCHOPEDIE  starověk – tupost a neschopnost jsou poměrně vzácné – dítěti je dána od přírody rozumová činnost a chápavost  16. století – snaha o první variabilitu individuálních zvláštností: Jsou takoví, kteří učiní lehce prvé kroky, ale pak jsou dezorientováni, protože v plné práci je jejich duch zahalen do jakési mlhy, která tu ještě nebyla, když jako začátečníci a nováčci počínali své dílo.  Jan Amos Komenský rozlišuje šest stupňů dětí: děti bystré, povolné a chtivé vědění děti vtipné, avšak hravé, ale přece poslušné – třeba motivace vtipné a učenlivé, ale zatvrzelé a vzpurné povolné a chtivé učení, ale jsou zdlouhavé a těžkopádné tupé, vlažné a liknavé děti děti tupé, hloupé a vzpurné

STRUČNÁ HISTORIE ETOPEDIE  starověk – Sparta – přísné tresty  čína – Konfucius – kladný příklad a myšlenka obecně dobré společnosti  antika – úzkostné dodržování pravidel ne však tělesné tresty, ale spíše pozitivní motivace  středověk – velice přísné až kruté tresty – utnutí paže, usmrcování, oslepení, pranýř  renesance – změna – důraz na pozitivní motivaci  druhá pol. 19. století – ochranovny a polepšovny – osiřelé, opuštěné, žebrající, ale i zpustlé a mravně narušené