Mgr. Miloš Mauer, Ústav etiky 3. LF UK Základy asertivity Mgr. Miloš Mauer, Ústav etiky 3. LF UK

Literatura: Novák, T., Capponi, V. (2012): Asertivně do života.Grada Publishing , Praha Praško, J., Prašková, H. (2010): Asertivitou proti stresu. Grada Publishing, Praha Venglářová, M., Mahrová, G. (2006): Komunikace pro zdravotní sestry. Grada Publishing, Praha Vybíral, Z.(2005): Psychologie komunikace. Portál, Praha

Co je asertivita? Latinské „asere“ – náznak slova sázení i prosazování cesta proti pocitům nedocenění, vyhoření a otrávené rezignace, asertivní chování je prevencí syndromu Burn-out. Je to způsob myšlení, ne jen chování. Je založena na v zásadě aktivním a seběvědomém přístupu ke svému okolí, důvěře v to, že můžeme své okolí ovlivňovat nebo hájit svoje zásady a potřeby, přijetí odpovědnosti za vlastní chování Původně jde o silný důraz na individualismus, který však může být přehnaný (snaha ovládnout druhé jen podle svých potřeb) a může být do určité míry nevztahový. Původní práce o asertivitě: A.Salter, 1950, USA.

Co je opakem asertivity? Pasivní chování Agresivita Manipulace, lež (často spojená právě s pasivitou nebo agresivitou) Agresivita i pasivita jsou dva póly téhož, nevěříme že dokážeme okolí účinně ovlivňovat nebo hájit své zájmy, v jednom případě pak jednáme příliš silově, v druhém rezignovaně, často v obou případech manipulujeme okolím. Co je nemorální nebo nepravdivé, není asertivní!

PASIVNÍ CHOVÁNÍ Bezbrannost vůči požadavkům druhých – chybění sebejistoty v projevu neschopnost vyjádřit svoje potřeby, ustupování druhým, závislost, podbízení se nadměrné omlouvání se, často naříkání si na osud, pocit, že jsme využíváni druhými role „Chudáčka“, „Oběti“, nadměrně se obviňujeme za chyby, jde o stálou potřebu být přijati druhými

AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ Prosazování svých požadavků na úkor druhých, bez respektu k jejim právům a oprávněným požadavkům Je spojená s ponižováním a srážením sebedůvěry jiných Může být efektivní dočasně, spíše kvůli odreagování (dočasné zbavení se napětí), dlouhodobě však vytváří špatné vztahy Není efektivní z hlediska řešení daného problému! Agresivita není daná příliš vysokým sebevědomím, ale kompenzací malého sebevědomí

K asertivitě patří: Pozitivní přístup: důvěra, že je v zásadě možné se dohodnout a ostatní to chtějí také, předem nepředpokládat zlý úmysl (viz. např. „Příběh o půjčení kladiva) Dát do závorky automatické negativní myšlenky a ani se nevěnovat telepatii – čtení nevyjádřených myšlenek druhých. Telepatie není empatie! Dokážeme si jasně uvědomit a také sdělit, o co nám jde Mluvíme za sebe, nevkládáme vlastní názory do úst druhých, nevymlouváme se Schopnost sladit slovní i mimoslovní projev a asertivně se chovat i nonverbálně. Tzv: „feeling talk“ – nebojíme se vyjádřit i své pocity. A. Salter: „Zlobíte-li se, měla by vaše tvář vypadat rozzlobeně“.

A dále… Schopnost změnit svoje názory pod tlakem argumentů, schopnost přistoupit na dobrý kompromis Schopnost přiznat chybu nebo neznalost Schopnost malé věci řešit „mávnutím ruky“ a nejednat jako by šlo o život Nebát se improvizovat a jednat spontánně Schopnost akceptovat sebe sama takového, jaký jsem, realisticky znát svoje silná místa i slabiny, avšak také obsedantně nesetrvávat na úvahách o svých problémech a chybách Akceptovat i druhé lidi a netrávit čas přemýšlením o jejich chybách Spíše než proč hledáme jak

POZITIVNÍ ASERTIVITA Sděluji přímo, co cítím a o co mi jde, šetřím přitom city druhého a sám sebe Žádost o laskavost Empatické naslouchání, posílení, zpětná vazba Kompliment Sdělování kritiky Asertivní perzistence

Požádání o laskavost Zřetelně, přímo a zdvořile sděluji, co bych potřeboval Sděluji to s přiměřenou sebejistotou Pokud si nejsem jist, že mohu apelovat na povinnosti druhého (často nejsou nikde psané, např. v partnerství), je lepší žádat o laskavost než vymáhat svoje práva Chyby: Předpokládáme, že ostatní ví co potřebujeme a musí je to napadnout samotné Domníváme se, že druzí mají povinnost nám pomáhat Bojíme se, že když požádáme o laskavost, budeme to muset oplácet Shazujeme se a tváříme se že nejsme hodni jakékoliv pomoci Příklad k zamyšlení: Měly by těhotné ženy nosit speciální placku, označující jejich stav, aby je ostatní pouštěli na sedátka v MHD?

Technika gramofonové desky asertivní perzistence Mechanické opakování požadavku znovu a znovu, dokud není splněn. Musí jít skutečně o něco, na co máme nezadatelné právo. Není-li jasné, že jde o naše právo, je lépe použít jinou techniku, např.„požádání o laskavost“. Zásady: Ujasnit si svoje právo nebo nárok Oční kontakt Klidně a stručně mechanicky opakovat znovu a znovu svůj názor nebo rozhodnutí Partner má v zásobě jen několik „ne“ Ignorovat pokusy o zlákání na postranní témata Nebrat ohled na manipulativní otázky „Proč?“ Nejsou zpravidla nutné žádné argumenty, vysvětlení ani omluvy Dáváme najevo, že jsme schopni mluvit jako „deska“ třeba den a manipulace ignorovat

Sdělování kritiky Sebeotevření – „nahlédnutí za kulisy“ - sdělujeme zde, co prožíváme, cítíme, popisujeme své motivy (feeling talk). Někdy je lepší kritiku přímo podat jako vyjádření svých pocitů: „Když toto děláš, já se cítím takto“. Mluvíme věcně, kritizujeme chování, avšak nikoliv člověka jako takového Vyvarujeme se přílišnému hodnocení, značkování druhých Mluvíme za sebe, nikoliv za jiné lidi (tj. neschováváme se za ně) Jsme připraveni přijmout rozumné kompromisy Závažnou kritiku sdělujeme ve vhodný čas a na vhodném místě

Kompliment, posílení, pozitivní zpětná vazba, notování si Když partner jedná způsobem, který považujeme za správný či je dokonce hoden obdivu, má se to od nás dozvědět Pokud chválíme, je poměrně velká naděje, že budeme pochváleni i my. Pokud ovšem haníme, je jistota, že i my budeme posléze haněni Lidé si pamatují více kritiku než chválu, proto jí není nikdy dost! Oceňujeme pravdivě, něco co se nám líbí. Na každém člověku můžeme najít něco, co lze ocenit! Lepší je sdělit, co se nám líbí, spíše než hodnotit celou osobu: Tedy spíše ne „Jsi dobrý šéf“, ale „Líbí se mi jak…“, „Vážím si…“, „Potěšilo mě…“. Není vhodné míchat pochvalu a kritiku, nebo chválit s výhradou: „Bylo to dobré, ale víckrát už to nevařte“ Kompliment ztrácí hodnotu, pokud je spojen s manipulací: „Vy jste naše sluníčko, že mi to dovolíte…“ Do této oblasti patří také schopnost sdělit, že mám někoho rád, je mě s ním dobře, podělit se s někým o radost, zanotování si s partnerem na nějaké téma (opakem je antinotování), hledáme to, co nás spojuje. To však neznamená vyhýbat se neshodám za každou cenu.

Přijmutí pochvaly Pro mnoho lidí je velmi obtížné, nejčastější chybou je, že reagujeme zjevnými rozpaky. Častá jsou bagatelizující gesta, rozpačitý smích i relativizující výroky Není třeba se bát pochvalu přijímat pozitivně, s radostí, nikoliv s falešnou skromností Pokud se obáváme, že je míněna manipulativně, nebo je opravdu přehnaná, i tak poděkujeme, ale můžeme se i více doptat, nebo věci více uvést na pravou míru – „Děkuji, ale popravdě, byl to u mě vyjímečný úspěch, často mě to moc nejde“ (někdo nás např. pochválil za to, jak jsme geniální v medicíně poté, co jsme dobře zvládli jeden test).

Negativní asertivita Asertivní souhlas. Souhlasím – li a dělám –li něco pro druhého, dělám to ze své svobodné vůle (proti manipulaci) Asertivní nesouhlas: asertivní NE, aktivní perzistence, asertivní obligace Přijímání kritiky Omluva Přijímání komplimentu

Jak odmítnout bez pocitu viny Asertivní perzistence – technika „Asertivní NE“ Řeknu „ Ne, to neudělám“, Ne, o to nemám zájem.“ - Zbytečně se neomlouvám, nevysvětluji Vyjádřím empatii a respekt k druhému Manipulativní pověra říká, že své chování musíme vždy vysvětlit. Podobná je tzv. „STOP“ technika, ve chvíli kdy partnter závažně překračuje naše „hranice“ Pokud se chováme dospěle, nelpíme na tom, že musíme se všemi vycházet a musí nás mít všichni rádi Odpověď „nemohu“ je zrádná (partner může požadovat vysvětlení)

Asertivní obligace „Prosazování se závazky“. „Čistá asertivita“ není vhodná v blízkých vztazích Asertivní obligace směřují ke kompromisu a dohodě Častěji je důležité vcítění do druhého PŘÍKLAD: „Ne, neodvezu tě tam“ (reagujeme na žádost našeho partnera). K tomu může být vhodné doplnit např.: Sdělení pocitu: „Tvoje žádost mě zaskočila“ Vysvětlení: „Dnes jedu pro děti“ Empatie: „Chápu, že to potřebuješ“ Kompromis: „Mohl bych tě tam odvést zítra” (nejde o vítězství, ale spolupráci)

PŘIJÍMÁNÍ KRITIKY I Pro většinu lidí je to problém a v takové situaci příliš ustupují, vyhýbají se kritice, příliš se brání nebo příliš útočí Vyhnutí se kritice: „Tak už se nezlob, to od tebe není pěkné“. Ústup: „Já vždycky všechno zvorám“. Generalizace: „Jako vždycky mě kritizuješ, nemáš mě rád“. Útočnost: přímý útok, ironie, sarkasmus a další. Dělat chyby je normální, východiskem je tedy akceptovat sebe jako někoho, kdo není dokonalý a kdo chybuje Pokud víme, že jsme chybu udělali, vyjádříme to a případně se i omluvíme

PŘIJÍMÁNÍ KRITIKY II Sami o sobě špatně nemluvme Nedovolme druhého kritizovat nás celého jako člověka Pokud je kritika vedena nevhodnou formou, trváme na dodržování „hranic“, tj. slušnosti (sprostá slova, křičení). Např: „Možná máš pravdu, ale nemohu s tebou o tom mluvit, pokud na mě křičíš“. Pokud nadále pokračuje kritika nevhodnou formou, máme právo odejít, může např. říci: „Teď se spolu asi nedomluvíme, ale můžeme to probrat později“. Snažíme se najít momenty, se kterými s partnerem můžeme souhlasit, avšak nebojíme se také vyjádřit nesouhlas, případně potřebu si věc ještě promyslet Selektivně ignorujeme přílišné zobecňování, značkování a další, ale jen do té míry, tokud to silně nepřekračuje hranice slušnosti, nebo se cítíme více napříjemně apod.

Technika otevřených dveří Reakce na kritiku, která je podaná v přiměřené formě Dáme partnerovi prostor k vyjádření kritiky, nestavíme se hned na odpor Ptáme se na podrobnosti, upřesnění Vycházíme z jeho slov, dáváme si pozor na tzv. „čtení myšlenek“ Tam, kde je to možné, vyjádříme souhlas. Nedáváme plané a předčasné sliby, často je potřeba si věc ještě promyslet Pro druhého je to často překvapující, on jakoby plnou silou zatlačil na dveře, které jsme my však otevřeli, to mu může brát „vítr z plachet“, zejména když je plný negativních emocí

OMLUVA Je dobré se omluvit, pokud to považujeme za vhodné a opravdu se omluvit chceme Zcela neasertivní jsou ovšem manipulativní omluvy Nemusíme se omlouvat hned, můžeme si věc rozmyslet Neponižujeme se omluvou Máme právo dělat chyby nebo chovat se nelogicky, měnit názor

10 asertivních práv 1.Právo sami za sebe posuzovat své emoce, chování a myšlení a nést za ně důsledky (nejsme závislí pouze na posuzování druhých, schopnost spolehnout se na svůj názor) 2. Právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování (toto právo je však velmi omezené!,) (manipulativní pověra říká že své chování jsme vždy povinni vysvětlit, zdůvodnit). 3. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědni za chování a problémy druhých. (nejsme vždy a všude zodpovědni za chování nebo problémy ostatních, největší zodpovědnost máme za svůj život) 4. Máme právo změnit svůj názor (změna názoru není znakem neserióznosti. Názor můžeme změnit jak pod tlakem argumentů, tak proto že se nám již něco např. nelíbí). 5. Máme pravo dělat chyby a být za ně zodpovědní

10 asertivních práv - pokračování 6. Máme právo říct „Já nevím“ (není naší povinností vědět vše a dokonale se v sobě vyznat, nemáme povinnost spekulovat apod.) 7. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních 8. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí (lidé často navíc manipulují tím, že pokládají své chování za rozumné, i když se jedná spíše o náladu, vášeň, impuls). 9. Máme právo říct „Já ti nerozumím“ (mj. nemusíme umět jasnozřivě předvídat přání a potřeby ostatních, nemusíme také být vždy a za každých okolností empatičtí a akceptující) 10. Máme právo říct „Je mi to jedno“ (máme právo nebýt perfektní podle definic někoho jiného).