Úvod Ana lyzovány jsou texty Život Krista Pána, Pasionál a Životy svatých Otců v jejich nejstarších dochovaných opisech. Naše úvahy se ubírají dvěma směry. Prvním je snaha o postihnutí takových kolokací, které by zřetelněji vypovídaly o tolikrát zmiňované potencialitě jednoho autora Pasionálu a Života Krista Pána. Druhým je pokus o podchycení průniku potenciálně synonymních a antonymních lexémů. U vytipovaných lexémů a jejich odvozenin je specifikován jejich první pravý kolokát. Do úvahy jsou brány kolokace, které se ve zkoumaných textech vyskytly nejméně třikrát a jedná se autosémantika. Kolokace v počátcích staročeské prózy Martin Stluka, Ústav Českého národního korpusu FF UK Graf znázorňující synonymické průniky uvedených lexémů a jejich odvozenin skutekbýtičin(u)činitičlověk (lidé)vó(uo)lebydloradajmieticěstamysldielonravnebsěrúchověcpříkladmistrslovoduchmyšleniediábelvierasvětúmyslsmrtpomyšlenie(ne)dobrýJulianpříhodažiddušětrpěti dobrý 487 (235 výskytů) <3 zlý 385 (198 výskytů) < ajemujáktakajcoóžeizajistésvatýtokdyžtenvtehdajestnaopětbuo(ó)hJežíšstařecabyanitehdynebježkakale -vecě pověděti/-iedati řé(ie)ci/-ie(é)kati Analýza Následující grafy znázorňují potenciální synonyma vyskytující se ve všech třech výše zmíněných textech jako celku (bez verbálních substantiv) odvozená od sloves vecě (1765), pověděti, poviedati (1054), řé(ie)ci, řie(é)kati (2782). Odvozeniny včetně základních podob vybraných lexémů jsou v textech zastoupeny přibližně v poměru 1,5 : 1 : 2. Vzhledem k velkému dokladovému materiálu zde však u četnosti kolokace nepracujeme s lemmaty, jako je tomu u adjektiv dobrý a zlý, ale s pouze s jednotlivými doloženými tvary. Ačkoli existuje dost společných kolokací pro odvozeniny od všech lexémů (tedy potenciálních synonymických průsečíků), je patrné, že odvozeniny od sloves pověděti/-iedati se vyčleňují od odvozenin dvou zbývajících sloves. Výrazně je to vidět na nejfrekventovanějším kolokátu a. Odvozeniny od sloves pověděti/- iedati, ačkoli jsou ve srovnání s odvozeninami od druhých dvou sloves doloženy nejméně, velmi významnou měrou je ve frekvenci užití s kolokátem a převyšují. Důvodem je časté užívání konstrukce: subjekt + (ot)povědě a řka (popř. i řka). Tvar (ot)povědě zde nelze nahradit žádnou z odvozenin sloves vecě a řie(é)ci/-ie(é)kati. Totéž platí naopak pro tvar (ot)povědě, který zde nemůže nahradit tvar řka. Tento tvar (popř. řkúci, řkú c, řkúce) je však často zaměnitelný s tvarem vecě, jelikož se jedná o jednotky uvozující přímou řeč. Přímou řeč výjimečně uvozují i odvozeniny od pověděti/-iedati, nikoli však ve výše uvedené konstrukci, která je v počátcích staročeské prózy dominantní. Odvozeniny sloves pověděti/-iedati se od odvozenin dvou dalších uvedených sloves odlišují velmi malým množstvím kolokací, které by byly specifické jen pro ně. Poměr shodných kolokací u odvozenin vytipovaných lexémů (včetně základních tvarů): První levý kolokát lexému hodina v jednotlivých textech tutúžjednupřišlajestnízkotadevátúšestéšestútřetítymaléjténižnižto KristA <3 OtcB< PasMuzA < Analýza U zkoumaných textů vyjma OtcB představuje 1. levou kolokaci hlavně zájmeno, popř. sloveso, které následný lexém hodina sémanticky specifikuje jako ‚určitý (krátký) časový okamžik‘ – významovými ekvivalenty jsou zde,tehdy, v tu chvíli, v ten okamžik‘. Oproti tomu je u OtcB 1. levou kolokací téměř výhradně číslovkový výraz, který lexém hodina specifikuje jako ‚časový úsek, dovršenou dobu 60 min.‘. Graf znázorňující společné první pravé kolokáty potenciálních antonym dobrý a zlý Na základě porovnání prvních pravých kolokátů větších nebo rovnajících se třem u lexémů dobrý a zlý (bez komparativu a superlativu) je možné je považovat za antonyma zhruba v 15 % zjištěných případů. Tyto kolokace jsou však nejfrekventovanější (tvoří celkem 53 % všech kolokací větších nebo rovnajících se třem). Výjimku tvoří lexém duch, který je nejčastějším pravým kolokátem lexému zlý, ale u lexému dobrý se na této pozici vyskytuje méně než třikrát. Život Krista Pána a Pasionál versus Životy svatých Otc ů Studium kolokací by mohlo také něco napovědět o možném společném autorovi Života Krista Pána a Pasionálu, ačkoli nelze předpokládat, že by tato hypotéza byla někdy stoprocentně potvrzena nebo vyvrácena. Z několika vytipovaných lexémů a jejich kolokací je v grafu uvedeno srovnání první levé kolokace větší nebo rovnající se 3 (v tomto případě se opět nejedná o lemmata, ale o tvary) u lexému hodina, kde je velmi blízký vztah mezi Životem Krista Pána a Pasionálem ve srovnání s Životy svatých Otců mimo jakoukoli pochybnost. Takovýchto případů je však patrně možné najít jen velmi málo, a není z nich proto možné vyvozovat nějaké zásadnější závěry. Celkové shrnutí možný velký potenciál při zkoumání nejen starších vývojových fází jazyka. V tomto případě byly kolokace využity ke zjištění synonymních a antonymních průniků vybraných lexémů, resp. jejich odvozenin. Přínosná by jistě byla další formální, sémantická aj. specifikace zjištěných kolokací ap. I přes poměrně přesvědčivý graf vypovídající o těsném vztahu textu Života Krista Pána a Pasionálu není možné tvrdit, že mají společného autora, jelikož jiné kolokace tuto hypotézu nepotvrzují. Pro specifikování autorství nejen staročeských textů se nabízí využití tzv. bigramů, které je možné charakterizovat jako svým způsobem specifické kolokace. Bigramy chápeme jako skupinu dvou slov, které se v daném textu vyskytují s největší frekvencí. Ty však v uvedeném příspěvku s ohledem na jeho rozsah nebyly podrobně analyzovány. Na ukázku je zde uvedeno 10 nejčastějších bigramů v každém z analyzovaných textů. Nejméně vlastních kolokací mají odvozeniny lexému pověděti/-iedati. Charakteristické pro ně naopak je, že se hojně vyskytují také u odvozenin od dvou zbývajících sloves. Zhruba ve stejném množství jako vlastní kolokace jsou zastoupeny kolokace společné jen s kolokacemi odvozenin lexému řie(é)ci/-ie(é)kati. Zcela marginálně se vyskytly kolokace společné s kolokacemi od odvozenin lexému vecě. Jako jistý protipól k odvozeninám od lexému pověděti/-iedati, zejména pokud jde o množství vlastních kolokací, se jeví odvozeniny od lexému řie(é)ci/-ie(é)kati. Tento typ kolokací zde zcela znatelně převládá. Podstatně méně jsou zastoupeny kolokace společné pro odvozeniny z lexémů vecě a pověděti/-iedati. Více se naopak vyskytují kolokace, které se objevují jen u odvozenin lexému vecě. Marginálně se vyskytly kolokace společné s těmi, které jsou také doloženy u odvozenin od pověděti/- iedati. Někde na prostřední cestě mezi oběma výše uvedenými lexémy, resp. jejich odvozeninami, je počet doložených vlastních kolokací u odvozenin lexému vecě. U zbývajících tří položek je patrná korespondence s rozvrstvením kolokací u odvozenin z lexému řie(é)ci/-ie(é)kati. Nejvíce doložených kolokací je shodných s kolokacemi vyskytujícími se u odvozenin od řie(é)ci/- ie(é)kati; méně pak s kolokacemi doloženými společně u odvozenin z pověděti/-iedati a řie(é)ci/-ie(é)kati. Opět zcela marginálně se objevují společné kolokace s odvozeninami od lexému pověděti/-iedati. Použité prameny Pasionál (PasMuzA), Knihovna Národního muzea III D 44 (2. pol. 14. stol.) Život Krista Pána (KristA), Národní knihovna České republiky XVII A 9 (2. pol. 14. stol.) Životy svatých Otců (OtcB), Národní knihovna České republiky XVII D 36 (1. po. 15. stol.) Je možné konstatovat, že tato malá ukázka využití kolokací potvrdila jejich KristA OtcB PasMuzA a řka A když k němu K tomu a řkúc Ježíš vecě Matka božie praví svatý A to sě jest A když a řka i vecě k ňemu i počě A to A protož svatý Antoní A tu Tu on A když a řka V tu K tomu tu dobu tu hodinu a tu a řkúc A to svatý Petr