Inflace 1. Vymezení pojmů 2. Příčiny inflačních procesů

Inflace Friedman, M.: Inflace je vždy a všude peněžní jev = dlouhodobější nepřetržitý růst cenové hladiny (minimálně dvě za sebou následující čtvrtletí), který je spojen s nadměrnou emisí peněz a který vede k poklesu kupní síly peněz Friedman, M.: Inflace je vždy a všude peněžní jev

Základem je kvantitativní teorie peněz M . V = P . Y %M + %V = %P + %Y Pro %P > 0 musí platit: %Y < 0 - slumpflace % V > 0 – naráží na technické bariéry %M > 0 %M > %Y – hovoříme o inflaci %M - %Y > 0--%P > 0

Deflace = pokles cenové hladiny Stagflace = stagnace ekonomického růstu spojená s růstem cenové hladiny Slumpflace = pokles ekonomického růstu spojená s růstem cenové hladiny Hyperinflace = cenová hladina roste rychleji než nadměrná emise peněz Poloinflace = nadměrná emise peněz vede k růstu cenové hladiny i výstupu Čistá inflace = nadměrná emise peněz vede pouze k růstu cenové hladiny Otevřená inflace = projevuje se růstem cenové hladiny Skrytá inflace = neprojevuje se růstem cenové hladiny

Měření inflace udává se v procentech za určité období Pomocí deflátoru HDP Deflátor HDP = nominální HDP (v běžných cenách) reálný HDP (ve stálých cenách) Míra inflace = deflátor HDP(t) – deflátor HDP(t-1) deflátor HDP(t-1) výhody: komplexnost nevýhody: časové zpoždění se získáváním a zpracováním údajů (pouze 4x ročně)

Pomocí indexů cen koše spotřebního zboží CPI = Míra inflace = CPI (t) - CPI (t-1) CPI(t-1) výhody: údaje jsou k dispozici 12x za rok nevýhody: nekomplexnost

Příčiny inflačních procesů na straně agregátní nabídky (AS) a agregátní poptávky (AD) Agregátní nabídka (poptávka) = celkové nabízené (poptávané) množství zboží a služeb finální spotřeby v dané ekonomice za určité časové období při různých úrovních cenové hladiny

- nabídková inflace – klesá reálný výstup pod úroveň potenciálního výstupu a roste míra nezaměstnanosti - poptávková inflace – roste reálný výstup nad úroveň potenciálního výstupu a klesá míra nezaměstnanosti

Agregátní nabídka v krátkém období (SAS) Agregátní nabídka v dlouhém období (LAS) - posun křivky – technologické inovace - příznivé klimatické změny

Posun křivky agregátní nabídky (SAS): růst výrobních nákladů - materiálové (devalvace, ceny vstupů) - mzdové ziskové přirážky k cenám produkce (vliv monopolního postavení výrobců) CB má omezené možnosti pro antiinflační politiku – změna měnového kursu

Posun křivky agregátní poptávky (AD): monetaristé: vycházejí z rovnice směny: M . V = P . Y Y = AD M = m . MB Zvýšení nabídky peněz povede k růstu AD a k růstu cenové hladiny Poptávkový typ inflace je u monetaristů spojen s nadměrnou emisí peněz.

Keynesiánci: Odvozují agregátní poptávku ze součtu AD = C + I + G + NX Kde: C = spotřeba domácností roste - s růstem dispon. důchodu - s poklesem daní domácností I = zamýšlení inv. podnik. sektoru rostou - s poklesem úrokové míry - s růstem dispon. důchodu - s poklesem daní G = vládní výdaje NX = čistý export CB může ovlivnit pouze krátkodobou úrokovou míru změnou MK může ovlivnit NX měnová politika je u keynesiánců méně účinná ale účinnější než u nákladové inflace.