Využití národních účtů pro ekonomickou analýzu Ing. Marek Rojíček, Ph.D. marek.rojicek@czso.cz

Osnova přednášky Analýza institucionálních sektorů Mezinárodní srovnání cen a životní úrovně Input-output analýza Poptávkový model – multiplikační efekt Rozklad vlivu složek finální poptávky Cenový model

Základní funkce institucionálních sektorů Nefinanční podniky vytvářejí převážnou část výrobků a služeb pro trh za účelem dosahování zisku; Finanční instituce se převážně zabývají tržními finančními operacemi. Patří sem centrální banka, soukromé i veřejné finanční instituce, pojišťovny a penzijní fondy (včetně finančních institucí, pojišťoven a penzijních fondů pod zahraniční kontrolou); Vládní instituce poskytují veřejné statky a služby na netržním základě (zdarma či za ceny, které nekryjí plně náklady). Další funkcí vládního sektoru je přerozdělování národního důchodu. Patří sem vládní organizace, státní a místní správa a fondy sociálního zabezpečení spravované státem; Soukromé neziskové instituce sloužící domácnostem poskytují některé služby domácnostem na netržním základě; Domácnosti - jejich ekonomickou funkcí je především realizace soukromé spotřeby. Jako malovýrobci však mohou též vyrábět zboží či poskytovat služby pro trh.

Podíl institucionálních sektorů na HPH ČR   1995 2000 2005 2006 2007 2008 Nefinanční. podniky 57,4 61,6 63,8 65,0 65,1 64,8 Finanční instituce 3,1 2,7 2,9 3,6 3,5 Vládní instituce 13,4 13,2 13,7 13,3 12,9 13,0 Domácnosti 26,1 22,6 19,6 18,9 18,4 18,7 Celkem 100,0

Posloupnost nefinančních účtů

Analytické ukazatele nefinančních podniků Míra zisku (podíl hrubého provozního přebytku na hrubé přidané hodnotě). Tento ukazatel vyjadřuje vývoj ziskovosti a je ovlivněn především vývojem jednotkových mzdových nákladů. Rostou-li náklady práce (náhrady zaměstnancům) rychleji než hrubá přidaná hodnota, klesá podíl hrubého provozního přebytku a zužuje se prostor pro investice. Naopak, rostoucí míra zisku indikuje větší schopnost vytvářet úspory a financovat investice z vlastních zdrojů. Míra úspor (podíl hrubé úspory na hrubé přidané hodnotě). Hrubé úspory podnikatelského sektoru se rovnají jeho hrubým disponibilním důchodům, které pak závisí na výši hrubého provozního přebytku a na rozdělovacích procesech, především na vydaných důchodech z vlastnictví a na daních, které tento sektor platí. Rostoucí míra úspor umožňuje využívat stále více vlastních zdrojů k financování investic. Míra investic (vztah mezi hrubou tvorbou fixního kapitálu a hrubou přidanou hodnotou). Je-li tato míra vyšší než míra úspor, pak podniky potřebují cizí finanční zdroje k pokrytí záporné mezery mezi úsporami a investicemi. Míra samofinancování (podíl hrubé úspory na hrubé tvorbě kapitálu). Ukazuje podíl vlastních finančních zdrojů na financování investic.

Cena v USD (nominální) cca 3,80 => Kurz parity k USD = 19,27 Kč V ČR cena Bic Mac = 69,- Kč Cena v USD (nominální) cca 3,80 => Kurz parity k USD = 19,27 Kč => Nominální směnný kurz mírně nadhodnocen vůči paritě

Relativní životní úroveň (2008)

Srovnání úrovně HDP zemí EU (2008)

Input-output model Linearita vztahů mezi výrobní spotřebou a výrobou změny v technologii strukturální změny v rámci odvětví Nabídka se přizpůsobuje poptávce (vliv dovozu) Struktura vstupů vychází ze zvolené techniky transformace nesymetrických tabulek na tabulky symetrické

Koeficienty přímé a komplexní spotřeby Koeficienty přímé spotřeby - podíl mezispotřeby i-tého produktu v j-tém výrobku a hodnoty produkce v j-tém odvětví Koeficienty komplexní spotřeby - kromě přímé spotřeby zahrnují také nepřímou spotřebu vyplývající z multiplikace výrobního procesu

(I – A)-1 = I + A + A2 + A3 + …. = matice koeficientů komplexní spotřeby Komplexní spotřeba je součtem přímé a nepřímé spotřeby, přičemž nepřímou spotřebou rozumíme spotřebu druhého a vyšších řádů. Multiplikátory produkce za odvětví jsou definovány jako součet komplexních koeficientů za odvětví

Poptávkový model x = A * x + y x – A*x = y (I – A)*x = y x = (I – A)-1 * y x = vektor produkce y = vektor konečného užití A = matice přímých koeficientů

Příklad fiskální expanze Vláda se rozhoduje mezi dvěma možnostmi, jak utratit 100 mld. Kč: 1) Zvýšením transferů obyvatelstvu. 2) Zvýšením investic do infrastruktury. V prvním případě předpokládáme, že dodatečné příjmy utratí domácnosti ve stejné struktuře, jako utrácely své dosavadní příjmy. V druhém případě předpokládáme, že se investice do infrastruktury promítnou zvýšením poptávky po produktu „stavebnictví“.

Dopady fiskální expanze ve výši 100 mld. na tuz. produkci (mil. Kč)

Rozklad produkce na vlivy finální poptávky S využitím poptávkového modelu a rovnice x = (I – A)-1 * y můžeme beze zbytku rozložit celkovou tuzemskou produkci na vliv konečné spotřeby domácností, spotřeby vlády, tvorby kapitálu, změny stavu zásob a vývozu. Podílem takto získaných údajů a jednotlivých složek poptávky získáme jejich multiplikátory vyjadřující schopnost dané komponenty vytvářet produkci v ekonomice.

Podíl složek finální poptávky na produkci ČR a jejich multiplikátory

Z modelu vyplývá, že za ekonomiku celkem měl relativně nejvyšší podíl na vytvořené produkci vývoz. Započítán je přitom jak přímý, tak i nepřímý podíl vývozu, který se na vytvořené produkci pohyboval mezi 42 % v roce 2000 a 47 % v roce 2005. Přímý vliv, který můžeme definovat jako podíl celkového vývozu na agregátní produkci, dosahuje přibližně 30 %, nepřímý vliv tak činí zhruba polovinu vlivu přímého. Z hlediska vazby na ekonomickou výkonnost je důležité vyjádřit vliv vývozu, resp. dalších složek finální poptávky na přidanou hodnotu v národním hospodářství.

Analogicky lze modelovat také dopad na zaměstnanost, který vychází stejně jako u přidané hodnoty z předpokladu fixního poměru k jednotce produkce. Je zřejmé, že zaměstnanost a přidaná hodnota jsou spolu velmi silně svázány, zatímco vazba přidané hodnoty na produkci je stále volnější vlivem intenzifikace globalizačních procesů. V absolutních hodnotách to znamená, že vývoz přispěl v roce 2005 k vytvoření přidané hodnoty ve výši 1024 mld. Kč a zároveň „zaměstnal“ 1,93 mil. pracovníků.

Cenový model p = AT * p + vq p = (I – AT)-1 * vQ p = vektor cen (cenových indexů) v = vektor přímých koeficientů přidané hodnoty AT = transponovaná matice přímých koeficientů Q = matice jednotkových cen přidané hodnoty

Příklad mzdové inflace Analýza prostřednictvím I-O tabulek simuluje dopad zvýšení mezd na celkovou cenovou hladinu (CPI) prostřednictvím nákladového kanálu: V odvětví „X“ se zvýší mzdové náklady o 10 %. Celá část zvýšených nákladů se promítne do zvýšení cen produktů (vstupů jiných odvětví). Multiplikací prvotního nákladového šoku se inflace projeví na vývoji cen produkce všech odvětví. Váženým průměrem zjistíme dopad na CPI

Dopady 10% zvýšení mezd v jednotlivých odvětvích na celkovou cenovou hladinu (%)

Děkuji za pozornost marek.rojicek@czso.cz