Klavír Tomáš Kahl

KLAVÍR U klavíru tón vzniká úderem kladívka, které je vymrštěno klávesovou mechanikou proti struně.

VÝVOJ KLAVÍRU: monochord předchůdce všech strunných nástrojů, k určování intervalů helikon neboli polychord, 4 – 15 strun helikon + klávesy = klavichord – konec 14. st. Itálie 2 typy: vázaný, volný psaltérium (citera) středověký drnkací nástroj cimbál cembalo vznik z psaltéria kolem r. 1360 – 1385 velecimbál (panthalon)vznik z psaltéria a cimbálu klávesový panthalon podnět ke vzniku klavíru kladívkový klavír zač. 18. st. – úder dřevěných paliček potažených kůží nebo plstí, schopnost dynamiky – síla úhozu = síla tónu

Nejvýznamnější stavitelé kladívkového klavíru: Bartolomeo Cristofori - kolem r. 1709, Itálie – Florencie - Stromento col piano e forte Gottfried Silbermann – kolem r. 1730 prosadil kladívkový klavír, německý varhanář John Broadwood – vylepšil anglickou mechaniku, Londýn 1780 Jean – Baptiste Erard – vylepšil klavír repetičním systémem, Paříž 1823

Vídeňská mechanika: dusítka jsou nad strunami zasazena do rámu, který se po sešlápnutí pedálu zvedá a padá (hluk) kladívka jsou dřevěná, oplstěná, potažená jelenicí, přímo spojená s klávesou, na jejím konci jsou zasazena do mosazné vidlice, po úhozu směřují kladívka od hráče pedály jsou před lyrou, pedál je tahový, zepředu polopancéřový rám, skříň zdobená, vykládaná, nohy a lyra ozdobná, klávesy nezapadají tak hluboko, těžší chod kláves na přelomu 19. a 20. st. zastavení výroby, vytlačena lepší anglickou mechanikou

Anglická mechanika: dusítka jsou jednotlivá, nespojená rámem kladívka jsou celá oplstěná se slabým dřevěným jádrem, jsou připevněná na liště nezávisle na klávesové páce, po úhozu směřují kladívka k hráči pedál je tlakový ne tahový, za lyrou klávesy mají hlubší ponor, lehčí chod kláves mechanika je složitější s množstvím drobných součástek, téměř bezporuchová, dnes používaná všemi výrobci

Typy klavíru: Tvary: tabulový, žirafový, pyramidový, svislý Pianino – 1826 Londýn Čtvrttónový, transpoziční, alikvotní, křížové křídlo, elektrofonický, elektronický

MODERNÍ KLAVÍR A JEHO ČÁSTI baraš – nosná konstrukce klavíru - nohy a žebra, má vliv na stabilitu nástroje, kvalitu tónu a stálost ladění skříň – ušlechtilá dřeva, nemá vliv na zvuk rezonanční deska – zespodu, položená na baraš, „duše nástroje“, vliv na kvalitu tónu – sílu, barvu, vyrobena z prken rezonančního smrku, natřena rezonančním lakem – přijímá chvění tónu litinový rám – zpevňuje konstrukci klavíru, z jednoho kusu oceli, zpevněný žebry podélně i příčně, tah strun až 20 tun količník – ladicí kolíky struny – křížový potah strun, hladké struny, dříve měděné, dnes ocelové, menzura=znělá část struny basové struny – opředení po 1 struně, jsou nutné jednotlivě vyrobit od malé oktávy opředení strun po 2 střední poloha sborové ostrunění po 3

MODERNÍ KLAVÍR A JEHO ČÁSTI mechanika – anglická, dvojrepetiční klávesnice – rám, na hrotech klávesy, ponor většinou 1 cm, menší ponor v diskantu, možno upravit filcovými kolečky, tíhu kláves lze upravit olůvky, klávesy dříve ze slonoviny, dnes ivoplast, rozsah klaviatury byl v 16. st. asi F – f², 17. st. C - c³, 18. st. F - f³ (Bachovo cembalo), Beethovenův klavír C - f³, od r. 1817 C - c4, dnes A2 – c5 dusítka – posledních pár diskantových strun nemá dusítka kladívka – tvrdost kladívka má vliv na kvalitu tónu, intonování – napichování intonační jehlou, napouštění chemií pedály – levý –již od Cristoforiho, již u cembala, z dvou a třísborových strun se rozezvučí jen jedna nebo dvě, pravý – Erard Paříž, má více alikvot, zvedá všechna dusítka, střední – prolongment, až u skladatelů 20. st. Koncertní křídlo má 260-300 cm, typ 1 a 2 se vyrábí individuálně, musí projít tónovou zkouškou, od typu 3 sériová výroba, ladění je temperované.

Nejznámější značky Petrof, Bohemia, Schulze, Yamaha, Stenwei, Kašpar, Foerster, Rösler, Erard