Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz, 731 588 021) Estetika I Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz, 731 588 021)

(estetická distance jako podmínka estetického postoje)

… Estetická distance tvoří rámec estetického prožitku, společný pro všechny estetické zážitky, ale každý estetický zážitek je jedinečným vyplněním tohoto rámce.

Estetická distance Prostorová Časová Poddistancování – „malá vzdálenost“ (naivní kovbojové střílející na indiány na plátně) Předistancování – „velká vzdálenost“ (ztráta zájmu) buď přílišné zaměření na sebe či na dílo Srv. V. Zuska, Estetika, Úvod do současnosti tradiční disciplíny, Triton, Praha 2001, s. 52 - 54.)

předistancování Záleží nejen na vnímateli, ale i na díle Tabu (Salman Rushdie, Hermann Nitsch) Komplikovaná témata

Estetická distance coby rámec Estetická distance tvoří rámec estetického prožitku, společný pro všechny estetické zážitky, ale každý estetický zážitek je jedinečným vyplněním tohoto rámce.

… Rámec tvořený estetickou distancí není statický ale dynamický. Proměňuje se po celou dobu estetické recepce.

Reflektující estetické já objektový pól estetický objekt reflektované já

Rozštěp současné estetiky Důraz kladen: buď na objektový pól (pro estetický zážitek je rozhodující objekt se specifickými kvalitami, žádný zvláštní postoj není zapotřebí) nebo na reflektující já (rozhodující je zaujetí estetického postoje, esteticky recipovat lze takřka cokoli)

Existuje estetický postoj?

Estetický postoj Jedná se o změnu typu vztahování se ke světu či nikoli? (nebo např. jen o zintenzivnění jiného postoje?) Je postoj stav? (určité naladění organismu, který takto již staticky připraven přistupuje k nějakému vnějšímu objektu?)

Jedná se o změnu typu vztahování se ke světu či nikoli? Ano, díky nástupu sebereflexe

Je postoj stav? Je náš mentální život (vztahování se ke světu) střídáním stavů? Stav = statický stav čekající až něco vstoupí do jeho sféry (sasanka) Jazyk podporuje toto statické zpředmětňování světa i nás a našich mentálních pochodů. (Vítr vane.)

… Jazyk a řeč formují náš přístup ke skutečnosti i k nám samým. Zpředmětňující jazyk nám podává skutečnost jako (statický) objekt, předmět.

Předmětné myšlení Pro lidské myšlení je charakteristické být vždy myšlením něčeho nebo na něco, tzn. že se vztahuje či odnáší k něčemu, co není jeho součástí, k něčemu mimo sebe. To něco, k čemu se myšlení odnáší, tradičně označujeme jako předmět. Předmět znamená to, co je vmeteno či vrženo vpřed, to, co stojí před námi.

… „Vlastně tu už nezáleží na tom, zda předmět před námi původně a sám od sebe stojí, anebo zda jsme jej před sebe postavili či hodili; důležité je něco jiného, totiž že skutečnost, která je kolem nás, se nám ať už přirozeně nebo uměle drobí na jednotlivé předměty, opticky přehlédnutelné a tudíž přehledné, vymezené a omezené, konečné, dávající se nám cele a plně k dispozici.“ ( Hejdánek, L.: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Oikúmené, Praha 1997, s. 75)

… S předmětem pak můžeme jakkoli zacházet, používat ho. Zvykli jsme si na to, že vše, s čím se setkáváme, buď předmětem je, či z toho lze předmět udělat. Své okolí chápeme jako soubor předmětů, které vydělujeme ze skutečnosti, jež je kolem nás.

Uprostřed této skutečnosti pak pobýváme v první řadě prakticky.

Nepředmětné myšlení Intencionalita je vlastní každému myšlení, proto nemůžeme nepředmětné myšlení chápat jako myšlení, které nemá žádný předmět, jako myšlení bez předmětu, tj. bezpředmětné. Nepředmětné myšlení je pokusem o alternativní přístup ke skutečnosti.

… Výsledkem takovéhoto přístupu ovšem nebude konstrukce předmětů z této skutečnosti, nýbrž jakási „otevřenost vůči té stránce skutečnosti, která nemůže být chápána jako skutečná danost, jako ontický předmět, nýbrž která má jakousi svéráznou osobitost, vlastní smysluplnost a tím podíl na nějakém širším smyslu, kterému se musíme rovněž otevřít, máme-li postřehnout vlastní smysl nějaké konkrétní skutečnosti.“ ( Hejdánek, L.: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Oikúmené, Praha 1997, s. 91.)

Nepředmětné výzvy „Jednou z nejvýznamnějších podob skutečností, které nemohou být považovány za jsoucna, jsou nepředmětné výzvy, s nimiž jsme každý den a v každou chvíli nějak konfrontováni. Lidská situovanost je bez nich nemyslitelná, ale tradiční chápání je nebere příliš na vědomí, a pokud se tomu nemůže vyhnout, převádí je na něco jsoucího. (…) Pro nepředmětné výzvy je však podstatné, že nejsou danostmi, tedy že nám nejsou dány, ale že k nám přicházejí jako nedané a že se nám dávají, tj. nabízejí se naší vnímavosti, která se ovšem velice liší od každé vnímavosti smyslové, a otvírají se našemu porozumění, které se opět velice liší od porozumění tomu, co již bylo vyřčeno nebo napsáno.“ (Hejdánek, L.: Filosof a politická odpovědnost in: Česká mysl, r. 41, Praha 1991, č. 1)

Jak se nepředmětným výzvám otevřít? Jak je vnímat a jak o nich hovořit, jsme-li v zajetí pojmů a předmětného, pojmového myšlení? Kam vystoupit, kam se odnést, odkud budeme moci o nepředmětnosti něco vypovídat?

Přístupová cesta k nepředmětnosti - umění

Chorá láska Vladimír Holan Na kovadlině vody, tkvěním znaven již, kuje si oblak v krok sandály přesvětlé. Ó jaro v kladivu! Ale až v červnu zříš lekníny, jiskry odlétlé.   A ještě odněkud ten rozmach kladiva dopadá v srdce tvé a mé. Snad vzejde květ, jejž jiskra rodívá, kdy ale, nevíme. Ó jaro v kladivu! Ale už v červnu zříš

Estetický postoj

… Postoj jako určitý stav, naladění organismu,, který v tomto stavu přistupuje k nějakému vnějšímu objektu (situaci, události) ve světě. x Nové výsledky vědy: základními jednotkami mentálního života člověka nejsou stavy, ale tzv. „aktivační vektory“. (Akty či činnosti směřující k určité metě. Plynulost, kontinuita plynutí)

… Estetický postoj pak není statický stav čekající až do jeho sféry něco vstoupí. (V estetickém prožitku se nemůžeme setkat s časovým estetickým objektem jako celkem) Změna postoje je vyvolána situací, jiným faktorem, který způsobí zadrhnutí, narušení plynulosti a kontinuity plynutí, směřování k cíli. (např. překvapení kvalitou)

… „Překvapení kvalitou můžeme rovněž pojmout jako narušení plynulosti subjektivního času, vnitřního časového vědomí, podnětem, který naruší dosavadní rytmus, vnitřní členění aktivačního vektoru dosavadního, do doby narušení aktuálního postoje.“ Srv. V. Zuska, Estetika, Úvod do současnosti tradiční disciplíny, Triton, Praha 2001, s.67)

Proč dojde ke změně postoje?

… Obecná nesnášenlivost k nejasnosti, neurčitosti. Průnik dvou postojů, dvou řádů je vnímán jako chaos. Nepříjemný stav vnímatel redukuje volbou jednoznačného postoje. Nelze-li příslušný vjem integrovat do stávajícího aktuálního horizontu, do schémat poznání, nenabízí-li objekt dostatek podobnostních rysů pro takové začlenění, zaujme vnímatel takový postoj, aby se zdůraznila odlišnost, kontrast vůči předchozí situaci.

Estetický prožitek jako vyplňování rámce

… „Hlavním cílem konstituce estetického objektu je snaha o dosažení, dospění k celkové estetické hodnotě, k celkovému smyslu díla a k jeho prožitku, vedlejšími cíli jsou pak kvalitativní komplexy a dílčí estetické hodnoty, tvořící ,stavební kameny‘ celkové hodnoty, které je třeba rovněž ,odkrýt´či ,vytvořit´ ba podkladě kvalit nabízených bází estetického objektu.“ (Srv. V. Zuska, Estetika, Úvod do současnosti tradiční disciplíny, Triton, Praha 2001, s. 70.)

… Akty myšlení v procesu vyplňování jsou řízeny několika vektory: 1) aktuální prezentovaná situace – dodáváme smysl této situaci, někomu např. fandíme, předvídáme konce,prožíváme rytmus děje… 2) vektorem, intencí celkového smyslu díla Srv. Zuska s. 70-73

Děkuji za pozornost