Organizační rámec výuky ekonomických předmětů (vytváření organizačních struktur v podmínkách skupinového vyučování zaměřeného na problémové situace a na praktické úkoly) ©prof. Ing. Ondřej Asztalos, CSc.

Organizační rámec výuky ekonomických předmětů 1.Organizační formy v ekonomickém vzdělávání 2.Skupinová organizace vyučování v ekonomickém vzdělávání 3.Principy tvorby skupin 4.Aplikace skupinové organizace výuky v ekonomickém vzdělávání 5.Organizační struktury ve skupinovém vyučování 6.Interakce mezi žáky ve skupině a učitelem 7.Styl vedení žáků ve skupinách a vedení skupin učitelem

1) Organizační formy v ekonomickém vzdělávání  Vyučovací jednotky ve školním vyučování (jednotlivé vyučovací hodiny nebo jejich spojování v tradičním i aktivizujícím vyučování, doba trvání jedné vyučovací hodiny 45 minut)  Domácí práce žáků (studium nové učební látky, její fixace, vypracovávání úkolů, sestavování zpráv z praxe, příprava referátů)  Ekonomické praxe žáků (formou plnění pracovních úkolů nebo v podobě stáží na pracovištích ve firmách)  Exkurze do podniků a na výstavy (k vytváření představ o jejich činnosti, k získávání prezentovaných informací)  Zájmové kroužky žáků (zvyšování zájmů o některé předměty – počítačová technologie, písemná a elektronická komunikace, nástěnky s ekonomickými zprávami, informacemi a přehledy ekonomických událostí )

2) Skupinová organizace vyučování v ekonomickém vzdělávání  Význam skupinové organizace výuky (odstraňuje jednostrannost individuálního a hromadného vyučování, je založena na práci žáků v sociální skupině, slouží k rozvoji osobnosti každého žáka jako člena skupiny, vede ke kolektivnímu řešení problémů a k hodnotnému ekonomickému vzdělání vedoucímu ke komplexnímu přístupu k ekonomické realitě)  Postupy při tvorbě skupin (skupiny nejsou náhodnou strukturou žáků, určujeme její velikost z hlediska počtu žáků zařazených do skupiny, stanovujeme počet skupin žáků, rozdělujeme žáky do jednotlivých skupin a přidělujeme jednotlivý skupinám úkoly či řešené problémy)

3) Principy tvorby skupin  Velikost skupiny (doporučuje se do normálních skupin zařadit maximálně 5 žáků, výjimečně lze tvořit i malé skupiny v počtu 3 žáků)  Počet skupin vytvořených ve třídě (doporučuje se ve třídě vytvořit maximálně 4 skupiny v závislosti na kvalitě a množství informací předávaných žákům učitelem nebo vyžádaných žáky od učitele)  Způsob rozdělování žáků do jednotlivých skupin (žáky přidělujeme do skupin náhodným výběrem, spontánně podle přání žáků nebo většinou z rozhodnutí učitele, aby vyrovnal jednotlivé skupiny podle schopností žáků, složitosti úkolu či problému)  Přidělování úkolů a problémů jednotlivým skupinám (jednotlivé skupiny řeší jeden společný úkol či problém, výsledky skupin se hodnotí, diskutují se společně, u diferencovaných úkolů skupin se výsledky skupin posuzují zvlášť, jednotlivé výsledky skupin tvoří celek, který se vyhodnotí před celou třídou)

4) Aplikace skupinové organizace výuky v ekonomickém vzdělávání  Objektivní základ skupinové organizace (odpovídá kolektivnímu způsobu plnění úkolů v hospodářské praxi, návaznosti výsledků práce jednotlivých útvarů firmy, vede k týmové práci)  Vyjádření koncepce problémového vyučování (umožňuje přeměnu tradičních metod výuky v metody efektivní, umožňující užívat aktivizující metody výuky)  Vhodnost ekonomických předmětů (organizování výukových skupin se užívá zejména v Ekonomice, Účetnictví, Fiktivní firmy aj.)  Ekonomické předměty zvláštního druhu (integrované předměty, ekonomická cvičení, práce ve fiktivních firmách, v cvičných kancelářích, na ekonomické praxi ve firmách, kde se skupinové organizování užívá nejčastěji)

5) Organizační struktury ve skupinovém vyučování  Plná struktura (každý žák ve skupině komunikuje se všemi ostatními žáky, každý žák má ve skupině stejné postavení, řeší společný problémový úkol, není zde vůdčí osobnost odpovídající za skupinu)  Kruhová struktura (každý žák ve skupině má stejné postavení, není zde vůdčí osobnost, která za ni odpovídá, žáci komunikují jen se dvěma sousedními žáky)  Řetězová struktura (žáci jsou rozmístění vedle sebe, kruh je přerušen, jeden žák, který je na konci řetěze, může získat vůdčí postavení, záleží na tom, z kterého konce řetězového uspořádání se začíná)

 Ypsilonová struktura (s jednoznačným postavením vůdčí osobnosti žáka, který odpovídá za splnění úkolu a řešený problém, žák v dominantní pozici může ustanovit své pomocníky, kteří odpovídají za dílčí úkoly, jsou jim pak podřízení ostatní žáci nebo vůdčí žák komunikuje s jednotlivými žáky a menší skupině může uložit speciální úkol)  Hvězdicová struktura (s jednoznačným postavením jednoho žáka ve skupině, který ukládá úkoly žákům, mezi nimiž není žádná komunikace)  Organizační struktury řízené učitelem (učitel řídí jednotlivé skupiny žáků, volí vhodně své místo v nich, může využít všech organizačních struktur)

6) Interakce mezi žáky ve skupině a učitelem  Podstata interakce (je to způsob, který volí žák s vůdčí rolí nebo učitel při řízení skupin, závisí na osobnosti žáka a učitele, na charakteru skupiny podle struktury žáků, podle obtížnosti ekonomického úkolu a problému)  Autoritativní interakce (skupiny vede žák či učitel, kteří mají dominantní postavení, příkazy a pokyny vydávají podle svých představ, nepřipouštění žákovské nápady a jejich iniciativu, užívá se i vědomě v situaci časového nedostatku pro plnění úkolu či řešení problému, interakci určuje dominantní žák či učitel)  Sociálně integrativní interakce (žák či učitel, kteří hrají dominantní roli, uznávají aktivitu žáků, méně dirigují, mají pro ně porozumění při řešení obtížných úkolů, žáky spojují, akcentují se výchovné dopady výuky, dominantní žák i učitel vedou žáky ke spolupráci)  Volné spojení žáků ve skupině - laissez-faire (ani dominantní žák, ani učitel, nezasahují do plnění úkolu a řešení problému, pouze žákům radí, žáci nepracují vždy odpovědně a iniciativně, užívá se proto jen výjimečně)

7) Styl vedení žáků ve skupinách a vedení skupin učitelem  Autokratický (žák i učitel preferují kvantitu znalostí, výjimečně i jejich kvalitu, snaží se žákům přikazovat, ukládat velké množství úkolů, stejně postupují i učitelé vůči skupině žáků, nedovolují vlastní názor žáků)  Demokratický (dominantní žák připouští spolupráci mezi členy skupiny, přijímá jejich názory, dovoluje výměnu názorů mezi žáky navzájem, stejně postupuje i učitel vůči jednotlivým skupinám)  Liberální (žáci ve skupině mají volnost komunikace s kterýmkoliv žákem, dominantní žák jim to nenařizuje, ve skupině mohou se tvořit další podskupiny žáků, mezi nimiž nemusí být žádné vazby, podobně postupuje i učitel při řízení skupin)