Historický vývoj japonštiny Jednotlivé etapy

Hlavní vývojové rysy jazyka vyrovnávání se s vlivem čínštiny vzdalování jazyka psaného od jazyka mluveného a opětné sjednocování obojího

Archaická japonština 上古日本語 Nara (asi do 9. st.) z památek dochovaných hlavně z 8. st. Manjóšú kronika Kodžiki (712) císařské výnosy semmjó Typické rysy: manjógana velmi malý počet přejatých čínských slov bohatší samohlásková základna bohatě rozvinutý slovesný systém málo rozvinutý systém partikulí

Klasická japonština 中古日本語 Heian (9. – 12. st.) bohatý materiál z oblasti prózy i poezie¨ oficiální a učená próza – čínštinou literární próza – mluvený jazyk Typické rysy: oproti archaické J zjednodušená soustava slovesných sufixů přejímání z Č zatím stále poměrně malé katakana používána při zapisování japonského čtení čínských znaků tzv. wokototen (značky pro čtení čínských znaků) samohlásky stabilizovány na 5

Středověká japonština 中世日本語 Kamakura, Muromači (13. – 17. st.) více materiálu, lépe probádaná J proniká do učených a oficiálních textů Typické rysy: začíná se oddělovat psaný a mluvený jazyk na úrovni fonetické se přestávají rozlišovat v některých hláskových kombinacích hlásky „w“ a „h dále se zjednodušuje soustava slovesných sufixů

Novodobá japonština 近世日本語 Edo (17. st. – 1. polovina 19. st.) Typické rysy: velká diferenciace jazykových stylů v psaném projevu pokusy o vymýcení Č i z jazyka bádání, vytváření japonských slov (1. filologické pokusy – 18. st.- Motoori Norinaga) měšťanská literatura – zjednodušená klasická japonština s menší příměsí sinojaponských prvků a s podílem jazyka mluveného (náznaky dialektů)

Novodobá japonština 近世日本語 pol. 19. st. - 4 hlavní styly : Kambun 漢文 Sóróbun 候文 Wabun 和文 Wakan konkóbun 和漢混こう文

Moderní japonština 現代日本語 1868 – restaurace Meidži velké množství jazykových stylů a dialektů →nutnost vytvoření národního jazyka, zvýšit gramotnost, moderní slovní zásobu řada organizací usilujících o reformu jazyka 原文一致運動 - Hnutí za sjednocení hovorového a psaného jazyka mnohaleté diskuse jap. lingvistů, vědců, literátů i cizinců žijících v J – vytvoření národního jazyka (国語) – iniciátorem Ueda Kazutoši 2 odlišné formy japonštiny – 文語 a 口語

Standardní jazyk 標準語 přijal značný podíl sinojaponských slov z jazyka bungo, zejména slova nově vytvořená pro pojmy evropské vědy a techniky od konce 19. st. zjednodušená slovesná soustava přízvuk tokijského dialektu 3 styly různé zdvořilostní úrovně: zdvořilý (desu/masu), neutrální (de aru) a důvěrný (da) kodifikován jazykovou reformou z let 1947-1950, která se týkala zejména zjednodušení písma a pravopisu ↓ hovorová forma standardního jazyka - 共通語 – blízká tokijské hovorové J

Přečtěte: 上古日本語 中古日本語 中世日本語 近世日本語 漢文 和文 現代日本語 国語 文語 口語 標準語 共通語