Výšková nemoc

Co je to výšková nemoc a proč vzniká? Patologické stavy organismu, které vznikají v souvislosti s hypobarickou hypoxií, tedy nižší dostupností kyslíku pro organizmus z důvodu poklesu parciálního tlaku vzduchu se vzestupem nadmořské výšky.

Hlavním fyziologickým problémem ve vysokých výškách je snížení barometrického tlaku (složení vzduchu se nemění do výšky 20km), což má za následek zřídnutí vzduchu a tím i méně kyslíku v litru vzduchu (stav nedostatku kyslíku ve zvduchu se nazývá hypoxie). tlak je v 5000m poloviční tlak je v 8000m pouze třetinový Také záleží na fyzické kondici každého jedince, protože to ovlivňuje výkonnost transportního systému kyslíku z plic do svalů.

Vliv nadmořské výšky na organismus Výška do 1000m : V této v nulové výšce je vliv zanedbatelný, u moře pak žádný. Výška 2000m : Stálý vliv nízkého tlaku je patrný při námaze. Výška 4000m : Lze očekávat příznaky AHN, bolest hlavy, těžké dýchání, tlak na prsou. Výška 5000m : Vliv nízkého tlaku je patrný i při odpočinku (člověk není stvořen pro trvalý život nad 5000m). Zvyšuje se riziko dehydratace a tím i AHN (otok plic nebo otok mozku). Výška 7500m : Zde začíná zóna smrti, aklimatizace již není možná, tělo již nedokáže regenerovat, délka pobytu max 2-3 dny. V této výšce je stálý život nemožný. Výška 8000m : Třetinový tlak, čtvrtina kyslíku, délka pobytu max 12-20 hodin.

Jak se vyvarovat výškové nemoci? AKLIMATIZOVAT SE Aklimatizace - je běžný proces, kdy se tělo přizpůsobuje nižšímu parciálnímu tlaku vzduchu a překonává změny chemických procesů, které vyvolává výška. Je to proces stupňovitý, velmi individuální a není nekonečný.

Doba potřebná k aklimatizaci závisí Rychlosti výstupu Dosažené absolutní výšce Překonaném relativním výškovém rozdílu Zdravotním stavu jedince, nikoliv však na jeho fyzické zdatnosti

Orientačně platí Na výšku 3000m je potřeba aklimatizovat 2-3 dny. Na výšku 5000m je potřeba aklimatizovat 2-3 týdny. Na výšku nad 5300-5500m se již přizpůsobit nelze. Nad touto hranicí dochází i při odpočinku k degradaci, zhoršování zdravotního stavu a poklesu výkonnosti.

Formy výškové nemoci 1. Akutní horská nemoc (Acute mountain sickness, AMS) 2. Výškový otok plic (High altitude pulmonary oedema, HAPE) 3. Výškový otok mozku (High altitude cerebral oedema, HACE) 4. * Chronická výšková nemoc (Chronic mountain sickness, CMS)

Akutní horská nemoc Je důsledkem nepřizpůsobení organizmu hypoxickému prostředí v dané výšce. • Nejčastější forma výškové nemoci • Obvykle následkem rychlého výstupu do výšek nad 2500 m a pobytu v nich. • Soubor příznaků, které se objevují postupně, typicky 6 až 12 hodin po výstupu do vyšších nadmořských výšek. • Obvykle do jednoho až třech dní stav vymizí, pokud ve výstupu osoba nepokračuje.

Akutní horskou nemoc může dostat každý, bez ohledu na věk, pohlaví, fyzickou kondici a předchozí zkušenosti s výškou !!!

příčiny Rychlost výstupu : Denní převýšení by mělo být 500 až 600m. Fyzická zátěž : Přecenění svých fyzických schopností. Chlad : Nedostatečná výstroj. Tekutiny : Nedostatek denního přísunu tekutin (čím výše, tím více tekutin). Spánek : Nedostatek spánku. Individuální citlivost : Každý člověk reaguje jinak na výšku.

Příznaky akutní horské nemoci Dechové potíže : obtížné nebo rychlé dýchání, bolest při dýchání, kašel. Srdeční potíže : nepravidelná srdeční činnost, bolesti na hrudi. Neurologické potíže : bolest hlavy, závratě a ztráta rovnováhy, spavost, neschopnost koncentrace, ztráta paměti, úzkost, předrážděnost, noční nespavost, hluchota, podceňování nebezpečí. Trávicí potíže : bolesti žaludku, zvedání žaludku, zvracení, průjmy, zácpy. Všeobecné příznaky : horečky, chvění, třes, zrakové potíže, krvácení z nosu, nízké močení, otoky rukou, nohou nebo obličeje a očních víček.

Patero zlatých pravidel I. Dostat výškovou nemoc je v pořádku. Není v pořádku na ni zemřít. II. Každé onemocnění ve vyšší výšce se považuje za výškovou nemoc, dokud se neprokáže něco jiného. III. S příznaky akutní horské nemoci nikdy nepokračujte ve výstupu. IV. Pokud se Vám dělá hůře, okamžitě sestupte. V. Nikdy nenechávejte osobu s akutní horskou nemocí o samotě.

Chronická výšková nemoc Jde o abnormalitu v počtu červených krvinek u obyvatel žijících dlouhodobě ve vysoké nadmořské výšce. Množství erytrocytů je vyšší než by mělo být na příslušnou nadmořskou výšku. Lidé čínské národnosti na Tibetské náhorní plošině, lidé v horách Jižní Ameriky Příznaky: neuropsychické, kožní, slizniční vymizí při sestupu do nižší nadmořské výšky

Výškový otok mozku Vzácná ale život ohrožující forma výškové nemoci. Nemocní mají obvykle současně příznaky akutní horské nemoci (AHN). Proto lze výškový edém mozku považovat za nejzávažnější formu AHN !!! Vzniká na podkladě poruchy bariéry mezi krví a mozkovou tkání = závažná porucha nervových funkcí

Průběh pozvolný a nebo naopak velmi rychlý – během noci !!! (do 12 hod) Obvykle se vyskytuje ve výškách nad 3500 m, ale byly popsány i případy z výšek okolo 2500 m. Výskyt je v rozmezí 1 – 5 % ze všech dokumentovaných případů výškové nemoci.

příznaky Výškový edém mozku definován jako stav, při kterém má postižená osoba příznaky akutní horské nemoci a duševní změny nebo poruchy rovnováhy a nebo u ní pozorujeme duševní změny a poruchu rovnováhy a příznaky akutní horské nemoci u ní nejsou patrné. Musí být splněna podmínka pohybu do vyšší nadmořské výšky u takto nemocné osoby.

Obvykle příznaky Změny chování a myšlení: – Zmatené až iracionální jednání – Halucinace – Desorientovanost a jistá otupělost – Osoba bývá neobvykle tichá nebo naopak velmi hlučná – Neohrabané nebo nejisté pohyby rukou – Spavost až upadání do bezvědomí Porucha rovnováhy: Chůze je vrávoravá, podobná opilému člověku, až nemožná (test chůze po rovné čáře) – Nejistý postoj – Ztráta koordinace – Porucha rovnováhy (ataxie)

První pomoc – léčba Sestup, evakuace Kyslík (2–4 l/min) Přetlaková komora

Výškový otok plic Závažná forma výškové nemoci Není tak úzce spojená s akutní horskou nemocí jako výškový otok mozku Velmi často se totiž vyskytuje samostatně

Akutní nedostatek kyslíku v krvi > porucha plicní cirkulace > prosakování tekutiny do plicních sklípků > plíce otékají > porucha jejich funkce > klesá množství kyslíku v krvi se všemi dalšími závažnými důsledky. Často se vyskytuje u osob po rychlém výstupu do vyšší nadmořské výšky Incidence je ve 4000 m kolem 2 %

příznaky VOP – soubor několika z následujících příznaků 􀃆 V nedávné minulosti prodělaná AHN Extrémní únava a nesnesitelnost fyzické námahy Klidová dušnost – osoba nemůže v klidu popadnout dech (obzvlášť v noci) Suchý kašel Sevření a tlak na prsou Bublavé nebo chrčivé dýchání Vykašlávání zpěněného nebo krvavého sputa Cyanóza – promodralé rty a nehty Rychlejší dechová frekvence Rychlejší srdeční frekvence

První pomoc Sestup, evakuace Poloha v sedě, minimální námaha, teplo Kyslík (4-6 l/min) Přetlaková komora

prevence Podezření na plicní otok - považujeme raději tuto osobu za takto postiženou a jednáme podle toho! Záchrana a případný transport nemocné osoby je pak daleko složitější!

Oční problematiky ve vysokohorském prostředí Např: V roce 1988 zahynuli na Mount Everestu čtyři slovenští horolezci: v posledním radiovém spojení informovali, že „tři z nich oslepli a čtvrtý ztrácel zrak“

Výšková retinopatie Krvácení do sítnice ve velkých výškách. Postihuje naprostou většinu příchozích do extrémní výšky. Nad 4000 m se udává výskyt 50–90%, jiní autoři 29% při výpravách na Mount Everest ve výškách 5300 – 8200 m, 56% v 5360 m, ve 4% u 140 trekerů vyšetřených ve 4243 m (Pheriche). Není-li krvácení lokalizováno v oblasti makuly („žluté skvrny“), nijak se neprojeví, jinak má však za následek i trvalou ztrátu zraku. Většinou se však krevní výrony vstřebají do 2 až 8 týdnu a zrak se upraví.

Sněžná slepota – keratitis solaris Příznaky sněžné slepoty Po 4 až 12 hodinách od začátku expozice nechráněné (nebo nedokonale chráněné) oční rohovky ultrafialovému záření (přesněji UV-B záření vlnové délky 280–320 nm, jiní udávají 270 nm), často charakteristicky zdánlivě bez souvislosti se slunečním zářením, se v nočních hodinách dostaví zpočátku pocit cizího tělesa v ocích, rychle přecházející do velmi bolestivého křečového stahu očních víček s výrazným zarudnutím a slzením.

Ke vzniku poškození postačí na jaře například 4hodinová túra po ledovci bez brýlí, při sváření kovu daleko kratší doba. Bolest a křeč se zhoršuje při každém sebemenším pohybu víček a dopadu světla (ochranný mechanismus před dalším  účinkem záření a mechanickým drážděním poškozené rohovky). Bolest je tak intenzívní, že muže způsobit psychické příznaky a znemožňuje otevřít oči (odtud označení „slepota“). Již po 6 – 8 hodinách se obnovují odumřelé buňky povrchu fotochemicky poškozené rohovky a stav odezní zpravidla do 24 až 48 hodin, zcela bez následku. Po těžkém poškození rohovky však světloplachost a bolesti hlavy mohou přetrvávat týdny až měsíce.

První pomoc Principem první pomoci (a léčení) solární keratitidy („sněžné slepoty“) je přerušení bludného kruhu bolesti podpora regenerace rohovky zábrana sekundární infekci

Podávají se léky proti bolesti Krátkodobě účinkují studené obklady či koupele obličeje v chladné vodě. Okamžitého odstranění bolesti lze dosáhnout vkápnutím znecitlivujících kapek. Pro bolestivost je rozevření víček možné velice často jen násilím, postižený musí ležet.

Prevence Lepší než léčení je zcela jistě profylaxe, to jest používání brýlí se 100% nepropustností pro ultrafialové záření B, chránící očí ze všech stran, dostatečně pevné a nárazuvzdorné. Propustnost pro viditelné světlo má být 10, nejvýše 25%. Zkoušíme-li si brýle, nesmíme za skly rozeznat chráněné oči. Předpokládá se totiž, že modrá (krátkovlnná) složka viditelného spektra je odpovědná za poškození sítnice.