Technologie sítě Internet

Technologie Internetu jsou v dnešní době široce používány a představují často rozhodující faktor úspěšnosti firem. Nejpoužívanější službou je bezesporu získávání a zpracování hypertextových dokumentů, tedy WWW (World Wide Webster). Tato technologie vznikla ve švýcarském vědeckém středisku CERN na počátku devadesátých let a zakrátko zaplavila celý svět. Na původní technologii statických (v čase neměnných) dokumentů vyrostla daleko mocnější technologie dokumentů dynamických, představujících novou dimenzi při tvorbě distribuovaných databázových aplikací a informačních systémů všeho druhu.

Základní pojmy Internetová služba WWW (World Wide Webster, později zkráceno na World Wide Web celosvětová pavučina) je založena na existenci mnoha dokumentů uložených na různých místech, mezi těmito dokumenty existují odkazy, pomocí nichž lze přecházet z jednoho dokumentu do jiného. Systém odkazů je zcela libovolný, lze tedy zcela volně přecházet podle logických vazeb k dalším a dalším informacím. Dokumenty byly zpočátku tvořeny jen textovým materiálem, v dnešní době umožňuje programové vybavení zpracovávat i obrazový a zvukový materiál.

Dokument používaný službou WWW je tvořen textovým souborem, jehož obsahem je vlastní text doplněný o příkazy pro formátování a zobrazení. Tyto příkazy jsou psány v jazyce HTML. Klient, server Každá internetová služba je založena na komunikaci dvou subjektů tzv. klientského programu, zkráceně zvaného klient, a serverového programu, zkráceně zvaného server. Principiálně je lhostejné, zda oba tyto programy běží na různých počítačích, či na jediném stroji, podstatné je, že mezi nimi existuje propojení a tyto programy spolu přes toto propojení komunikují. Klient je ten program, který zahajuje komunikaci. Tomuto způsobu komunikace se také říká komunikace klient-server.

Port Slovo port má řadu významů, je tedy vždy potřebné přesně vědět, v jakém kontextu se vyskytuje. V souvislosti s internetovými službami znamená pojem port identifikaci služby, a to ve formě čísla, které posílá klient serverovému programu při zahajování komunikace. Podle tohoto čísla pak serverový program pozná, jak má reagovat, o jakou službu klient žádá. Protokol HTTP Pod pojmem protokol rozumíme způsob komunikace mezi klientským a serverovým programem. Každá internetová služba má svůj komunikační protokol. Služba WWW používá ke komunikaci protokol HTTP (zkratka slov HyperText Transfer Protocol).

Klient vyšle požadavek ve formě URL (viz dále) směrem k serverovému programu (v obrázku naznačeno číslem 1). Server na základě zadaného URL vyhledá (nebo vyrobí) příslušný dokument v jazyce HTML (v obrázku číslo 2, soubor se bere z disku) a pošle jej klientovi (v obrázku číslo 3). Tím se spojení ukončí.

Bezstavovost protokolu HTTP je pro vlastní komunikaci velmi výhodná, protože není třeba udržovat stálé spojení mezi klientem a serverem, jako je tomu například u služby FTP. Avšak někdy je bezstavovost na závadu, potřebujeme-li vykonat několik akcí jedním klientem. K řešení tohoto problému se používá technologie tzv. cookies server vloží do určitého registru klienta identifikační řetězec, podle něhož při dalším spojení pozná, že komunikuje právě s ním. Tak se například rozpoznává, že určitý uživatel (přesněji jeho prohlížeč) již byl přihlášen a byla ověřena jeho přístupová práva. URL Hypertextové dokumenty jsou rozprostřeny na počítačích celého světa, je nutné mít možnost jednoznačně specifikovat každý jednotlivý zdroj. Tato specifikace se nazývá URL (angl. Uniform Resource Locator jednoznačné umístění zdroje).

Přenosový protokol: požadovaný způsob přenosu zdroje ze serveru na klienta. Hodnotou může být některý z řetězců http, ftp, mailto, telnet, gopher, news. Jméno protokolu je odděleno od další části dvojtečkou. Symbolické jméno stroje nebo IP adresa, například nebo Při použití protokolu mailto je před jménem stroje uvedeno uživatelské jméno a v ostatních případech je před symbolickým jménem stroje dvojice lomítek //. Přístupová cesta k souboru, je zapsána posloupností adresářů oddělených lomítky /. Jméno souboru. Jedná-li se o dynamický dokument, může být jméno souboru následováno otazníkem, za nímž následují data předávaná z klienta na server.

Prohlížeč Prohlížeč (browser) je klientský program, jehož základní funkcí je komunikovat se serverem, nejčastěji protokolem HTTP. Text dokumentu získaného ze server prohlížeč interpretuje, tj. čte jednotlivé značky a realizuje příslušným způsobem výsledný obraz na obrazovce. Čtený soubor musí mít rozšíření.HTM nebo.HTML, v opačném případě jej prohlížeč bez rozpoznávání značek přepíše na obrazovku. Kromě uvedené základní schopnosti disponuje většina prohlížečů řadou dalších funkcí, umožňujících pohodlnější získávání, prohlížení a zpracování hypertextových dokumentů,

Historie prohlížených dokumentů: služby Back (zpět na předchozídokument), Forward (na další dokument -- byl-li zobrazen starší dokument historie), Reload (znovuzobrazení téhož dokumentu, použijeme v případě, že potřebujeme nejaktuálnější verzi dokumentu), Stop (ukončení čtení a zobrazování dokumentu, použijeme v případě, že nechceme čekat do přenesení a zobrazení celého dokumentu), Home (zobrazení tzv. domovské stránky, kterou si uživatel může nastavit jako výchozí). Souborové služby: Save, Save As (uložení zobrazeného dokumentu do souboru, výstupním formátem může být obyčejný text nebo textový soubor se značkami HTML), View source (prohlížení HTML značek zobrazeného dokumentu), Print (tisk dokumentu, včetně nastavení tiskového výstupu), File upload (prohlížení souborů z lokálního disku, nikoliv ze serveru).